Doufám, že se vám to letošní léto včetně dovolené vydařilo. Mně ho k radosti i žalosti vyplňuje kapela Led Zeppelin. Jako by nestačilo, že jsem loni pro Slovart překládal Breamovu publikaci Všechno o Led Zeppelin, někdy v únoru jsem kývnul na nabídku, abych se dal do převodu jiného špalku, jenž má 374 stran, a zove se pro změnu Led Zeppelin The Concert File. Dave Lewis a Simon Pallett do něj snesli snad úplně všechno, co se dá najít ke každičkému koncertu, který kdy tahle nesmrtelná skupina odehrála. Plus vyčerpávající odkazy na pirátská LP, CD a obrazové záznamy.
Paráda, ale překládejte a odevzdejte to do konce srpna! Jako bych vyplňoval daňové přiznání nebo se na mě snesl dodatečný trest za to, že jsem ve školce nejedl krupičnou kaši. Každý koncert je totiž uveden soupisem skladeb, které onoho večera zahráli. Takže dokolečka: Good Times Bad Times/ Communication Breakdown/ I Can’t Quit You/ Dazed And Confused/ Heartbreaker/ White Summer – Black Mountain Side/ Babe I’m Gonna Leave You/ What Is And What Should Never Be/ Moby Dick/ How Many More Times (včetně The Hunter). A opište stokrát a nechte doma podepsat!
V určité fázi jejich kariéry jsem se začal modlit, ať už nechají toho věčného ježdění po Americe, sednou si v Anglii na zadek a vymyslí nové skladby. To jsem si pomohl. Nuže, čerstvý repertoár: Rock And Roll/ Sick Again/ Over The Hills And Far Away/ In My Time Of Dying/ The Song Remains The Same/ The Rain Song/ Kashmir/ No Quarter/ Going To California/ Trampled Underfoot/ Stairway To Heaven/ Achilles Last Stand/ Whole Lotta Love – The Crunge – Black Dog… a pořád a do zblbnutí.
Člověk se vlastně uplatní jen při tlumočení projevů upovídaného Planta, který měl potřebu šířit moudra během každého koncertu. Kdo nezná vývoj Led Zeppelin, může číst knížku jako napínavý román, který maně zrcadlí vývoj rockové muziky v 70. letech s nepokoji v hledišti (naštěstí žádný Altamont!), ale též s novátorským zaváděním scénických prvků, laserů, promítání videa atp. A kdo ví, o čem je řeč, připomene si, jak nejúspěšnější kapele zeměkoule zčernal dosud růžový svět, když právě před pětatřiceti lety havaroval Robert Plant na Rhodosu a pak už ta jejich píseň nikdy nezůstala stejná…
Vedle zákulisních anekdot jsou velmi cenné četné dobové citace z tisku, který nebyl zdaleka vždy Zeppelínům nakloněn a leckterý psavý jinoch si na nich brousil pero. Text věcně zaznamenává i alkoholové, drogové či jaké úlety. A až se bude nějaký pamětník v hospodě sázet, jestli někdy hráli v Helsinkách a kde se vlastně konalo úplně poslední vystoupení, všechno tady najde.
Snad můžu přiznat, že jsem v mládí nepatřil k jejich největším fanouškům, víc mě brali Beatles, Stouni, Doors a tak. Abych měl pravou kulisu, k překládání si pouštím zeppelínovské výběry, teprve doceňuji tu tvrdě rajskou muziku a nechápu, jak to všechno mohl Plant zazpívat, Page usólovat, Jones zbasovat a Bonham vybubnovat.
Musím končit, zbývá mi asi osmdesát stránek. Za tohle léto se Zeppelíny bez ironie pěkně děkuju!
