Co do ceremonie letošní udílení Českých lvů konečně našlo rovinu zábavnou i důstojnou zároveň.
A přestože byly ceny rozdány trochu moc rovnoměrně, šlo o nejlepší ročník za spoustu let.
Poměrně vyrovnané byly už nominace: většinu kategorií šestnáctého ročníku udílení cen České filmové a televizní akademie pokryly snímky Karamazovi, Tobruk a Venkovský učitel, dotahoval na ně Hlídač č. 47.
Vyrovnané zase trochu jinak jsou výsledky. Karamazovi sice získali České lvy za nejlepší film a režii, ale žádného dalšího. Po třech cenách pobrali Hlídač č. 47 (oba mužské herecké výkony a střih) a Tobruk (kamera, hudba, zvuk), Venkovský učitel skóroval se scénářem a ženským hereckým výkonem v hlavní roli. Zbytek si rozebraly snímky Bathory a Děti noci, prvního regulérního Českého lva za dokument získal Občan Havel.
Není na tom nic překvapivého: z nominací nevzešel favorit, udílení tedy nepřineslo ani absolutního vítěze. Všechno si celkem férově rozdělil úzký okruh „vyvolených“. Okrájení celoroční produkce české kinematografie na několik málo titulů, jež bylo kritizováno už po nominačním večeru, tak pokračuje. Z šestadvaceti hraných filmů vyrobených u nás v roce 2008 bylo na některého ze Lvů navrženo devět, ve finále zaskórovalo pouhých šest.
Přestože je škoda, že výsledková listina není pestřejší, proti udělení žádné ze sošek nelze nic mít. Soudě podle dlouhých proslovů z pódia, které se moderátor Bolek Polívka snažil regulovat, vadily nominace snad jen producentce velkofilmu Bathory Deaně Horváthové. „Důležité je, že na Bathory přišel z celkového počtu 2,2 milionu diváků milion. O zbylý milion dvě stě se podělilo na devatenáct českých filmů,“ řekla po udílení.
Ceremoniál provázející vyhlašování cen přinesl vítanou změnu oproti nevyrovnaným a kontroverzně přijatým předchozím ročníkům. Rovinu záměrné trapnosti nominačního večera vyměnil za rodinné ladění. Svižně ubíhajícímu večeru vévodila svěží souhra moderátora Polívky s dcerou Annou: „ Řekla bych, že táta improvizoval tak z padesáti procent, u mě to bylo asi dvacet,“ uvedla Polívková. I sošky do rukou vítězů předávaly dvojice rodičů a potomků známých z tuzemského showbyznysu: na pódium přišla například Věra Chytilová s dcerou Terezou Kučerovou, Tomáš Vorel ml. s Tomášem Vorlem nejml. či Michael Kocáb a jeho dcera Natálie.
Jednotlivé kategorie od sebe oddělovala hudební a taneční čísla, mezi nimiž dominoval výstup moderátorské dvojice s Borisem a Vandou Hybnerovými na téma „cesta českého filmu po světových festivalech“. Další intermezza byla přednahraná. Herci Pavel Liška s Ivanem Trojanem v nich vtipně odpovídali na rychlopalně pokládané otázky. „Petr Vachler zabil dvě mouchy jednou ranou,“ vysvětlil vznik pásma Liška. „Natáčeli jsme s Ivanem reklamu na Magnesii a zároveň jsme podporovali Českého lva. Vachler nám během dvou dnů ve studiu položil 568 otázek. Nám už z toho jebalo. Na Lvech pak pustil to, co nepoužil do reklamy.“
Hned na úvod večera převzal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu režisér a scenárista Juraj Herz. „S cenami jsem velice spokojený, i s tou hlavní,“ zhodnotil zpětně výsledky večera. „V evropské filmové akademii jsem na velkou cenu také navrhoval Karamazovy, ale ostatní mě přehlasovali.“
Spokojeni byli i producenti Pavel Strnad a Petr Oukropec ze společnosti Negativ, která měla ve hře Venkovského učitele a Děti noci. „Myslím si, že to dopadlo dobře,“ řekl Oukropec. „Cítím to jako plichtu, protože to byl silný rok a vznikla spousta dobrých filmů. Takže jsme rádi, že to dopadlo takhle.“
***
Český lev 2008
Nejlepší film: Karamazovi
Nejlepší režie: Petr Zelenka (Karamazovi)
Nejlepší scénář: Bohdan Sláma (Venkovský učitel)
Mužský herecký výkon v hlavní roli: Karel Roden (Hlídač č.47)
Ženský herecký výkon v hlavní roli: Zuzana Bydžovská (Venkovský učitel)
Mužský herecký výkon ve vedlejší roli: Vladimír Dlouhý (Hlídač č.47)
Ženský herecký výkon ve vedlejší roli: Lenka Termerová (Děti noci)
Nejlepší dokument: Občan Havel (režie Pavel Koutecký, Miroslav Janek)
Nejlepší kamera: Vladimír Smutný (Tobruk)
Nejlepší hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhimová (Tobruk)
Nejlepší střih: Jan Mattlach (Hlídač č.47)
Nejlepší zvuk: Pavel Rejholec, Jakub Čech (Tobruk)
Nejlepší výtvarný počin: Juraj Jakubisko, Jarka Pecharová (Bathory)
Divácky nejúspěšnější film: Bathory
Cena filmových kritiků – hraný film: Karamazovi
Cena filmových kritiků – dokumentární film: Občan Havel
Nejlepší filmový plakát: Aleš Najbrt, Bohumil Vašák (Karamazovi)
Nejlepší zahraniční film: Tahle země není pro starý (USA)
Cena čtenářů iDnes.cz: Venkovský učitel
Dlouholetý umělecký přínos českému filmu: režisér, scenárista a herec Juraj Herz
Cena za nejlepší dokumentární filmy z let 1993–2007: Český sen (režie Vít Klusák, Filip Remunda), Marcela (režie Helena Třeštíková), Síla lidskosti – Sir Nicholas Winton (režie Matěj Mináč)
Cena Sazky za nejlepší dosud nerealizovaný filmový scénář: Kawasakiho růže (Petr Jarchovský)
Cena za nejčastěji legálně stahovaný film z internetu: Gympl
Řekli o Lvech... „Nejdřív jsem z nápadu moderovat Lvy byla úplně vyděšená, ale pak jsem si řekla – proč ne, že to bude úžasná zkušenost, přímý přenos, Lucerna... Zpětně jsem strašně ráda, že jsem si to zkusila a zjistila, že to jde a že nervy jsou úplně zbytečné. S tátou je jasné, že to vždycky nakonec nějak vykouzlí a všechno dobře dopadne.“ (moderátorka Anna Polívková)
„Mám radost. Já je jako konkurenty neberu. Taky bych jim toho lva přál, ale oni už ho dostali a já jsem tehdy zase koukal na ně, takže... (Karel Roden o Pavlu Liškovi a Ivanu Trojanovi nominovaných ve stejné kategorii)
„Cítím se trochu, jako kdyby mě chtěli pohřbít. Nikdy jsem přitom nepracoval tolik jako minulého roku a letos. V neděli má premiéru můj televizní film Dívka a kouzelník, dokončuju horor Tma a zřejmě už od sedmnáctého budu točit německo-český snímek Habermannův mlýn.“ (Juraj Herz, držitel Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu)
„Povinností moderátora je zachovat stejný prostor i druhým oceněným. Pokud jeden vítěz bere čas ostatním, moderátor v rámci slušnosti k nim jeho řeč zkracuje. Pokud se někdo dostane na čtvrtou pátou minutu, je to nefér.“ (Petr Vachler k děkovací řeči Deany Horváthové, do níž vstupoval Bolek Polívka)
