Tajemné kryty, sklady a armádní budovy jsou tak skryty mezi lesy a běžný člověk může podivuhodné spleti tankodromů či střelnic sledovat maximálně na leteckých snímcích. Či projet po hlavní silnici, která spojuje Město Libavá s okolím. Mimo ni mohou na většinu míst pouze vojáci a držitelé zvláštních propustek. A výjimečně se koná den či víkend otevřených dveří, kdy na vymezené komunikace smějí opět turisté a cyklisté, aby obdivovali tamní přírodu.
Přesto má vzkříšení Libavé a odchod sovětských vojáků svůj symbol: kostel ve Staré Vodě. Místo, které se stalo obětí výcviku a které zůstalo jednou z mála stop po zaniklé obci. Ta vzala zasvé už při budování újezdu krátce po druhé světové válce, ale barokní kostel ze 17. století zůstal stát. A trpěl. Základní obnovu prodělal po odchodu sovětských vojáků, nyní k němu každoročně jezdí skauti z České republiky i z ciziny, aby vrátili důstojnou tvář i jeho okolí. Jeden z koordinátorů akce Jan Pečínka odhaduje, že se za šestnáct let od zahájení obnovy na místě vystřídalo kolem 1,5 tisíce skautů a dalších pomocníků. „Odvedli asi 12,5 tisíce hodin práce. Letos jsme tam byli už několikrát, na začátku října se chystáme znovu – budeme čistit zbytek hřbitova a chceme obnovit památník první světové války, jehož základy jsme našli,“ řekl LN.
Samo Město Libavá zůstává vojenským sídlem. V újezdu žije na 327 kilometrech čtverečních více než tisíc lidí, byť tam třeba podle zákona nesmějí vlastnit nemovitý majetek. Většina jsou vojáci či zaměstnanci vojenských lesů a jejich rodiny, další pomáhají třeba při demolici zchátralých staveb. Například nynější zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová opakovaně kritizovala situaci, že vzdor zákonům a svému názvu není Město Libavá součástí žádné obce, ale vojenského újezdu, lidé tam nemají právo volit samosprávu. Místní ale tvrdí, že právo volit obsazení radnice je tím posledním, co jim vadí.
