Jací skutečně jsou kandidáti na prezidenta, co mají rádi, co mají za sebou a co si opravdu myslí? Komentátoři LN pozvali hlavní aspiranty k netradičním rozhovorům u oběda. Z časových důvodů odmítli Miloš Zeman a Mirek Topolánek.
LN: Jak jde dohromady kampaň s prací lékaře?
Teď si zrovna vybírám dovolenou, takže to není problém. Navíc manželka má ráda moře, takže spolu někam pojedem až v létě.
LN: Čemu se vlastně jako lékař věnujete?
Vystudoval jsem medicínu, po škole na chvíli nastoupil na porodnickou kliniku u Apolináře, ale zároveň jsem začal i postgraduální studium a následně odešel na fakultu věnovat se výzkumu. Sto procent času tedy dělám vědeckou práci a učím mediky druhého ročníku lékařskou biochemii.
LN: Kdy jste si tedy takříkajíc naposled sáhl na pacienta?
Klinicky přímo nepracuji, protože práce s pacienty by nebyla časově flexibilní, nemohl bych si třeba teď vzít volno. Naposledy to bylo na výjezdu v Keni.
Vysokoškolský učitel a nejmladší z prezidentských kandidátů.
LN: Proto jste tam jel?
Spíš mi to připadalo jako zajímavá zkušenost a dostal jsem možnost pomoci. V Africe je to především všeobecná praxe, pomáháte, s čím zrovna pacienti přijdou na ambulanci. Měli jsme i pacientku s těžkým poporodním poraněním, takže se mi hodily zkušenosti z porodnictví. Poměrně často se tam také mladí lidé snaží páchat sebevraždu tím, že vypijí prostředky na hubení hmyzu. Jednou jsme volali na ambulanci tady na Karlově náměstí s tím, že potřebujeme poradit, a oni říkají: dejte nám rodné číslo kvůli výkazům pojišťovně. Museli jsme jim vysvětlit, že voláme z Keni.
Často tam umírají lidé, kteří by u nás nezemřeli, a i proto tam také lékaři jezdí. Za málo muziky tam mohou udělat velkou práci a zachránit někomu život, což je veliká satisfakce.
Bojovníci o Hrad. Kdo je prezidentský kandidát Marek Hilšer |
LN: Řada lékařů ale přijíždí naopak s pocitem zmaru, že i kdyby se udřeli k smrti, celou situaci tam nemohou změnit.
Jako doktor tam nejedu, abych řešil systém, ale pomohl konkrétním pacientům. Vidíte třeba lidi na ulici zbytečně bez nohou kvůli parazitům nebo úrazům. Když se o ně postaráte, vyléčíte infekci, nohu jim zachráníte a nemusí být invalidy. Asi bych tam nebyl rok, jel jsem tam dvakrát na měsíc.
Obecně na problémy Afriky samozřejmě nesmíme zapomínat, protože odtamtud hodně čerpáme, těžíme nerosty, dodáváme tam tu negativní část naší civilizace. Pomáhat můžeme i ve školství, můžeme je učit bránit se korupčním vládám, což je samozřejmě práce na sto let. Je také dobře, když tam jezdí naši medici, protože člověk si pak začne vážit toho, co tady máme.
LN: Nechybí vám léčení pacientů po návratu domů?
Všechny moje dny nejsou sečteny a mohu se k němu vrátit. Věda a práce se studenty mě ale baví, člověk nemůže dělat všechno.
LN: Není podobně jako výlet do Afriky i kandidatura takový výlet do politiky?
Studoval jsem politologii, vždy mě politika zajímala a byl jsem aktivní občan. Abych nepoužíval to ošklivé slovo aktivista, které moc lidí nemá rádo, ale je ho potřeba ve společnosti rehabilitovat.
Rozhodl jsem se jít studovat medicínu právě kvůli zážitkům z politiky. Pracoval jsem rok jako neplacený asistent předsedy zahraničního výboru parlamentu pana Viléma Holáně, který mi teď mimochodem sám napsal hezký podpůrný text. Stáž měla za cíl přitáhnout mladé lidi do státní správy a většina z nás na konci řekla, že tam nechce. Mě došlo, že nechci být celý život politik, být na tom finančně závislý a dělat věci jen proto, že mi to nařídí stranický sekretariát. Chtěl jsem se naučit nějaké řemeslo.
I na škole jsem se pustil do politiky, kandidoval jsem do akademického senátu a v druhém a třetím volebním období byl jeho předsedou. Dostal jsem jako mladý kluk důvěru od věhlasných lékařů v poměrně konzervativním prostředí, myslím, že jsem do toho pronikl a obstál.
Na fakultě jsme také protestovali, třeba proti Topolánkově vládě, když chtěli převést fakultní nemocnice na soukromé společnosti. Vždy jsem se angažoval.
LN: Co jste v politice viděl a zažil tak hrozného?
Byl to rok 1997 se všemi korupčními skandály Václava Klause a ODS s mrtvými sponzory. To byl svět, do kterého jsem se nechtěl ponořit.
LN: A teď po dvaceti letech ano?
Prezidentská role je něco jiného. Zvlášť když si vše vybudujete od začátku, můžete stát sám za sebe, za společnost, za to, čemu věříte, nemusíte poslouchat zákulisní hráče. Takový prezident by nám prospěl.
  |
LN: Počítáte vůbec s vítězstvím, usilujete o většinu hlasů?
Jsem člověk z lidu a chci stát na straně většiny. Dokonce mi napsal jeden pán, že kdyby Miloš Zeman nemohl, tak by volil mě, protože nejsem krysa a nejsem spojen s žádnou zájmovou skupinou. I Zemanovi voliči jsou nespokojení lidé jako já. Můžu je oslovit jako chlap z ulice, který může hájit veřejný zájem. Dělat to, o čem Miloš Zeman jen mluví.
LN: Víte, na kolik lidí míříte, nechal jste si udělat průzkum?
Na to nemám peníze. To je přesně technokratický přístup, kdy si za miliony najmete marketéry, necháte si všechno připravit a co pak zbude z kandidáta? Nic.
Jak mi na začátku řekli, když do toho půjdeš, tak 30 procent je osobnost, 70 procent je marketing a peníze. Mě to ale neuspokojuje jako občana, že mi někdo vytvoří marketingový balíček. Pak ani někdo, třeba jako zpočátku pan Drahoš, nechodí na debaty.
Věřím, že myšlenka, sympatie a důvěra mají svůj význam. Ne že někdo potřebuje hájit svoje zájmy, najde si svého reprezentanta a jako figurku ho protáhne médii. Takový je pan Drahoš a sice si ho můžu lidsky vážit, ale najednou se ukazuje, že začíná v diskusích ztrácet, protože není schopen projevit emoce a na lidi se napojit.
LN: Jak víte, že s vámi nebude někdo manipulovat?
Každý jsme vystavováni pokušení, každý udělá někdy nějakou chybu. Člověk musí obstát před svým svědomím, aby si mohl na konci života říct, že za něčím šel. Pokud zklamu lidi a sám sebe, bude to moje osobní prohra. Třeba to nebude stačit na vítězství, ale na pět, deset, patnáct procent. Kdyby bylo víc času, třeba o týden, možná by to stačilo na víc.
Umím jednat s lidmi, nejsem radikál, který by je odpuzoval, snažím se dohodnout a udělat kompromis. Hledám veřejný zájem a vždy jsem volil složitější cesty, i proto jsem ve 23 letech šel studovat medicínu. Někdo o mně hezky napsal, že mám politický instinkt.
Vystudoval politologii a medicínu na Univerzitě Karlově, vyučuje na její 1. lékařské fakultě.
LN: Nenahlodalo vaše přesvědčení, že jste nakonec nesehnal dost podpisů?
Měl jsem úplně jinou startovací pozici než pan Drahoš, za kterým přišli a přesvědčili ho, nebo pan Horáček, který mohl investovat 700 tisíc měsíčně.
I když kandidatura začala už v roce 2016, musel jsem tři čtvrtě roku čekat, než bylo jasné, jaké jsou náležitosti podpisů. Sám jsem přesvědčoval lidi, pak mi začaly chodit hromady podpisových archů poštou. Nakonec jsem holýma rukama, se stánkem doslova na zádech, bez mediální podpory a PR agentů, jen s pár dobrovolníky sehnal 43 tisíc podpisů. To je pro mě důkaz, že kandidatura smysl má. Bohužel, chyběl mi třeba ještě měsíc nebo měsíc a půl. Měl jsem zklamat lidi? Zahodit všechnu práci?
Zkusil jsem proto oslovit nezávislé senátory, aniž bych čekal, že to vyjde, čekal jsem, že mě pošlou do háje. Nakonec se ukázalo, že i běžný občan může přijít za svými reprezentanty a získat je pro svou myšlenku a hodnoty.
LN: A jaké jsou vaše hodnoty?
Především mám obavy, jak se u nás bude vyvíjet demokracie. Bojím se privatizace moci jednotlivci nebo úzkými skupinami a to není zdaleka jen Andrej Babiš, nelíbí se mi to z principu.
Chci ukázat, že je možné se do politiky zapojit, i když nejste členem žádné strany a nemáte za sebou lobbistické a klientelistické sítě. Prostě se rozhodnete a odpracujete si to. To je konkrétní projev občanské společnosti a podhoubí demokracie. Takový prezident dá lidem naději, že to jde.
Chtěl bych proto hovořit o možnosti změny financování politiků a stran. Aby se stali méně závislými na zákulisních hráčích a sponzorech. Může to zajistit třeba občanské financování politiky posíláním drobných příspěvků nebo daňovou asignací.
Podívejte se třeba na sociální demokracii, která má stamilionové dluhy a spory. Musí získat peníze, aby přežila, někdo jim třeba nasype miliony a strana bude muset hájit jeho zájmy. Čím víc takových zákulisních hráčů je, tím míň může politik pracovat ve veřejném zájmu. Prezident by měl takovou diskusi otevřít, a když na to bude mít čas, bude mladý, energický a půjde si za svým přesvědčením, může toho dosáhnout, i když je to běh na dlouhou trať.
Marek Hilšer na obědě a rozhovoru s LN.
LN: Není ale legitimní cesta nejdříve si vydělat peníze a pak jít do politiky? Jako Michal Horáček nebo Andrej Kiska?
To by se ale v politice mohli prosadit jen milionáři nebo miliardáři, ne obyčejný učitel nebo vědec. Měli by mít šanci nejen oligarchové, kteří mají velké podezření ze střetu zájmů, nejen lidé, kteří mají mediální či finanční moc. Velké části společnosti to vadí a řekl bych té pokrokovější.
Sám mám členy rodiny, kteří volili Okamuru či Babiše, a to proto, že klasické politické strany neměly dvacet let schopnost se samy proměnit a lidé touží po změně. Ovšem tito pánové nejsou východisko z krize, tím je kultivace demokracie a nástup nové generace, kterou by měl prezident podporovat.
Mnoho lidí je zklamáno z chaosu, který vidí, třeba v parlamentu, ale je za tím i hodně práce, je tam řada slušných lidí, kteří něco dělají a odvádějí dobrou práci, jen si to dobré tolik neuvědomujeme.
Také chci změnu, proto jsem do politiky šel. U voleb se ale dívám na demokratické strany a snažím se z nich někoho vybrat, i když často se skřípěním zubů...
LN: Je vám některá z politických stran blízká?
Nikdy jsem nevolil jednu stranu. Jsem spíše středový volič a myslím, že levice i pravice a jejich střídání je v liberální společnosti důležité. Přikláním se spíše podle programu a osobností kandidátů, které znám. Vždy je to ale v rámci stran, které jsou liberální a mají nějakou vnitřní debatu. Nejsou stranou jednoho muže, na kterém jsou závislé, protože to nezajišťuje kontinuitu.
MAREK HILŠER (41)
|
LN: Je pro vás další krok postavit politickou stranu, kdybyste neuspěl?
Ne, to nechci. Jako politolog jasně vím, že strany mají v politickém systému svůj význam. Prezident ale má velkou možnost tlačit atmosféru ve společnosti určitým směrem a to by byl můj úkol a cíl.
Jsou lidé, kteří mi říkají, že pokud nevyhraju, měl bych pokračovat dál. Na začátku to nebyl můj úmysl, ale je pravda, že pokud mi něco jde a mám reálné obavy, kam směřujeme, asi budu muset v politice nějak pokračovat. Zatím ale nemám konkrétní představu, jestli zapojením do politické strany, nebo v neziskovém sektoru.
LN: Jaké hodnoty mladé generace jako nejmladší z kandidátů přinášíte a symbolizujete?
Byl bych rád, kdyby to byla právě angažovanost. Už neplatí, co zpívají Chinaski v písničce 1970: „Naši mi vždycky říkali, nehas co tě nepálí.“ My, kdo jsme se už podívali do zahraničí, nejsme ztracená generace poznamenaná minulý režimem. Mladí lidé nejsou apatičtí a vidím to i na studentech, kteří se nebojí zeptat. I když ti zahraniční si jdou sednout do prvních lavic a naši stále nejdřív dozadu, pomalu se to mění. Možná jsem naivní, ale myslím, že by o svobodu nechtěli přijít.
LN: Ale také mohou snadněji odejít do zahraničí...
Šel jsem do toho právě proto, abych nemusel odejít.
LN: Kde vidíte razantní nástup nové generace v politice?
Razantní možná není, ale vidím nové zajímavé politiky. Ve stranách třeba Jana Čižínského, Jana Farského či Martina Kupku. Nebo mladé kluky v Benešově nad Ploučnicí, kde je šestadvacetiletý starosta. To jsou lidé, kteří přinášejí moderní pohled.
LN: Jak ve vaší představě společnosti mohou fungovat lidé, kteří se angažovat nebudou?
Každému, co jeho jest. Někdo se neangažuje vůbec, ale pak si nemůže stěžovat. Každý ať se zapojuje, jak uzná za vhodné. Někdo kandiduje na prezidenta, někdo se angažuje v obci nebo dětem přispěje na školní obědy. Nemusíme hned každý dělat politiku, ale starat se o svoje okolí.
Marek Hilšer.
LN: Nebudete mít nevýhodu kvůli pověsti lékařů v politice?
Nevím proč, samozřejmě jsou doktoři, kteří nedělají stavu dobrou pověst, jako David Rath nebo Pavel Bém. Ale jsou i tací, kteří ano, třeba pan profesor Žaloudík. Netvrdil bych, že lékař je buď ideální člověk, nebo zločinec.
LN: Nepromarnili ale příležitost prosadit, co stav potřebuje?
Neviděl bych v politice nějaký jednotící princip „lékař“. Máte doktory v sociální demokracii, kteří si budou třeba myslet, že v medicíně nemá takovou roli hrát byznys, a pak máte ty pravicové, kteří s nimi nesouhlasí. Doktoři jsou v politice i proto, že po určité době v medicíně člověk reaguje i na další výzvy, chce se svojí zkušeností třeba měnit systém a má určitou důvěru společnosti. Z mé strany to ale není žádný kalkul.
LN: Nepřijde vám, že byste byl užitečnější v bílém plášti?
V životě je řada výzev a teď budu užitečnější, když se pokusím měnit systém tak, že to pomůže milionům, nejen omezenému množství lidí, které jsem schopen obsloužit jako pacienty. Nebo než bych byl ve výzkumu, kde je armáda lidí a nejsem před závratným objevem, kdy by mi chyběl kousek a vyléčil bych rakovinu.
Přispěl jsem svým dílem a teď je můj sen pomoci, aby se u nás pracovalo na něčem dlouhodobějším, než je jedno volební období. Mám na to nějakých pětadvacet let plné síly, ne že nastoupím v sedmdesáti do úřadu a budu tam v klídku dožívat. Proto bychom měli mít co možná nejmladšího prezidenta. Tím rozhodně neříkám, že generace našich rodičů nemůže udělat nic dobrého, ale model prezident jako mladý tažný kůň se mi líbí. Možná to společnost ještě nevezme, ale jít kandidaturou proti předsudkům je něco, co jsem chtěl.
