Míří jich tam čím dál víc. Malá Hanoj, jak se pětadvacetihektarovému areálu tržnice mezi Pražany přezdívá, se stává centrem vznikající pražské asijské čtvrti.
Ani čtvrteční rozhodnutí městského statika Petra Macháně o demolici velkoskladu po nedávném obrovském požáru v tržnici jejich příliv zřejmě nezastaví.
Že Praha bude mít do několika let stejně jako jiné světové metropole China Town, o tom jsou přesvědčeni obyvatelé Libuše.„Bývalo to tu krásné. Zeleň a klid, jediný vzruch představoval masokombinát Písnice a drůbežářské závody Xaverov,“ líčí nedávnou minulost někdejší obce za Prahou, nyní městské části Libuš místní trafikantka. Z objektů masokombinátu jsou nyní sklady tržnice. Ani kuřata už v Libuši nejsou. Závody Xaverov nedávno koupila jedna z vietnamských společností, které v Česku působí.
Expanze vietnamské komunity v Praze je rychlá. V současné době žije na území hlavního města přes 8 tisíc Vietnamců. Za posledních pět let jejich počet vzrostl o více než 140 procent.
Skutečnost, že Vietnamci v poslední době ve velkém skupují v Libuši rodinné domy a sídlištní byty v panelácích, není náhodná. „Jiné skupiny cizinců jsou rozptýleny po celém městě, Vietnamci jsou jiní. Vždy se soustřeďují na menším území, v Praze je to na jihu města,“ konstatovala Eva Vojtová z Oddělení regionálních analýz a informačních služeb Praha Českého statistického úřadu.
Vietnamci si oblíbili Prahu 12, Libuš, Prahu 4, Kunratice a Prahu 11.
Kolik domů už skoupili, o tom nikdo nevede přesnou evidenci. „Netroufám si to odhadnout. Ale je to významné množství, není to jen pár baráků. Chápu, že se lidé vzniku asijské čtvrti bojí. Připadají si tu jako původní obyvatelé, lepší výraz mě nenapadá,“ sdělil tajemník libušského úřadu Tomáš Hejzlar.
Soužití dvou různých etnik je komplikované. Vietnamci mají některé specifické zvyky a rituály, které jsou Pražanům cizí.
Milují například slavnosti spojené s ohňostroji, pořádají je i několikrát do týdne. Také rádi a ve velkém vaří, k nedělnímu obědu si pozvou třeba i třicet stolovníků. „Panelákem se pak line pach kari a jiných koření, což některým Pražanům vadí. Přijdou si na radnici stěžovat, ale písemně stížnost nepodají, prý aby nebyli za xenofoby,“ řekl Hejzlar.
Vietnamci jsou přitom mimořádně uzavřenou komunitou, která žije ve vlastním světě a hodně drží pospolu. V libušské tržnici mají vlastní školku, poštu, buddhistickou svatyni, vlastní pobočku VZP, dvě restaurace a vydávali tam dvoje noviny. Druhá největší tržnice v Evropě ale také proslula paděláním cigaret, obchodem s drogami a brutálními vraždami mezi obchodníky.
Ani čtvrteční rozhodnutí městského statika Petra Macháně o demolici velkoskladu po nedávném obrovském požáru v tržnici jejich příliv zřejmě nezastaví.
Že Praha bude mít do několika let stejně jako jiné světové metropole China Town, o tom jsou přesvědčeni obyvatelé Libuše.„Bývalo to tu krásné. Zeleň a klid, jediný vzruch představoval masokombinát Písnice a drůbežářské závody Xaverov,“ líčí nedávnou minulost někdejší obce za Prahou, nyní městské části Libuš místní trafikantka. Z objektů masokombinátu jsou nyní sklady tržnice. Ani kuřata už v Libuši nejsou. Závody Xaverov nedávno koupila jedna z vietnamských společností, které v Česku působí.
Expanze vietnamské komunity v Praze je rychlá. V současné době žije na území hlavního města přes 8 tisíc Vietnamců. Za posledních pět let jejich počet vzrostl o více než 140 procent.
Skutečnost, že Vietnamci v poslední době ve velkém skupují v Libuši rodinné domy a sídlištní byty v panelácích, není náhodná. „Jiné skupiny cizinců jsou rozptýleny po celém městě, Vietnamci jsou jiní. Vždy se soustřeďují na menším území, v Praze je to na jihu města,“ konstatovala Eva Vojtová z Oddělení regionálních analýz a informačních služeb Praha Českého statistického úřadu.
Vietnamci si oblíbili Prahu 12, Libuš, Prahu 4, Kunratice a Prahu 11.
Kolik domů už skoupili, o tom nikdo nevede přesnou evidenci. „Netroufám si to odhadnout. Ale je to významné množství, není to jen pár baráků. Chápu, že se lidé vzniku asijské čtvrti bojí. Připadají si tu jako původní obyvatelé, lepší výraz mě nenapadá,“ sdělil tajemník libušského úřadu Tomáš Hejzlar.
Soužití dvou různých etnik je komplikované. Vietnamci mají některé specifické zvyky a rituály, které jsou Pražanům cizí.
Milují například slavnosti spojené s ohňostroji, pořádají je i několikrát do týdne. Také rádi a ve velkém vaří, k nedělnímu obědu si pozvou třeba i třicet stolovníků. „Panelákem se pak line pach kari a jiných koření, což některým Pražanům vadí. Přijdou si na radnici stěžovat, ale písemně stížnost nepodají, prý aby nebyli za xenofoby,“ řekl Hejzlar.
Vietnamci jsou přitom mimořádně uzavřenou komunitou, která žije ve vlastním světě a hodně drží pospolu. V libušské tržnici mají vlastní školku, poštu, buddhistickou svatyni, vlastní pobočku VZP, dvě restaurace a vydávali tam dvoje noviny. Druhá největší tržnice v Evropě ale také proslula paděláním cigaret, obchodem s drogami a brutálními vraždami mezi obchodníky.
