Hlavní hvězdou festivalu Rock for People je letos britské trio Muse.
Kromě něj ve Festival parku v Hradci Králové ode dneška do úterka zahraje množství prověřených umělců od Xindla X po Jelloa Biafru. Vyhlášením státních svátků na dny Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa český parlament pomohl tuzemskému festivalovému průmyslu. Dva volné dny za sebou mimo víkend jsou totiž pro pořádání hudebních přehlídek docela velká výhoda. Přes léto kočující skupiny totiž často nemají přes týden moc do čeho píchnout a na všední dny je možné je nasmlouvat za o trochu rozumnější cenu. Festival Rock for People ovšem už dnes nemá tak hluboko do kapsy, aby otázka výše honoráře pro umělce pro něj byla vysloveně osudová. Za patnáct let své historie se vypracoval z akce v podstatě svépomocné, která trvala jeden den a vystupovali na ní především domácí umělci, v těžce profi přehlídku, jež běží čtyři dny na více scénách, zčásti nesoucích jména sponzorů.
Program přehlídky nicméně dokládá to, že Rock for People má kořeny v devadesátých letech, dostala se na něj lecjaká veličina té doby – například elektroničtí Prodigy, Skunk Anansie, otec triphopu Tricky, zvukoví kolážisté Dreadzone, američtí tvrďáci Suicidal Tendencies nebo původně herečka Juliette Lewisová, která si zahrála ve snímcích, co na konci 20. století hodně frčely – Takoví normální zabijáci nebo Od soumraku do úsvitu. Pamětnické punkery asi potěší vystoupení dvaapadesátiletého klasika Jelloa Biafry (mimo jiné zakladatele Dead Kennedys), jeho pověst politicky angažovaného buřiče dokládá i název Biafrovy doprovodné kapely – Guantanamo School of Medicine –, kalifornskou punkovou školu budou zastupovat ještě NOFX.
Největší trhák letošního programu ale přijede z Británie. Kromě koncertu tamních indierockových hvězd The Editors přehlídka láká na první vystoupení tria Muse v Česku. Je to skupina, která nepatří ani do kategorie „kdysi byla slavná“, ani mezi ty, jež jednou třeba slavné budou. Je slavná právě teď, po světě vyprodává stadiony, jako první například vystoupila na rekonstruovaném Wembley.
Je to taky skupina, která dokáže velké prostory zvukem obsáhnout, pokud někdo vyvinul měřič bombastičnosti, hrozilo by tomu přístroji na koncertě Muse ztržení. Především proto se o Muse někdy píše jako o Queen dneška – ne snad kvůli tomu, že by hudba těch skupin byla tak strašně podobná, pro obě je ale charakteristická pompa, okázalost, rozmáchlost v gestu. Zatímco Queen ale byli „přeťápnutí“ způsobem jaksi operetním, v němž bylo možné vnímat (nebo ji tam alespoň domýšlet) i jistou ironii, Muse jsou ohlušujícím způsobem vážní.
Matthew Bellamy (kytara zpěv), Chris Wolstenholme (baskytara) a Dominic Howard (bicí) se dali dohromady, už když jim bylo třináct. Podobně jako mnoho dalších skupin, které začaly v druhé polovině devadesátých let, byli i Muse zpočátku často srovnáváni s Radiohead – vysoký a naléhavý Bellamyho vokál si o to také vysloveně koledoval. Postupně ale dospěli k vlastnímu zvuku – exaltované kosmické opeře, v níž se tenký a stísněný Bellamyho hlas proplétá mezi vrstvami kytarového a klávesového hřmění. To, že se texty Muse dotýkají všelijakých konspiračních teorií a že kapela věnovala jedno album (Absolution z roku 2003) otázce na dveře klepajícího konce světa, působí jako zcela v řádu věcí. Paranoia je dnes velmi sexy, stejně jako teatrálním tragičnem šmrncnutá sebezahleděnost. Trio Muse na nich navíc postavilo zvukový Tádž Mahál, asi se není co divit, že získalo srdce publika.
***
Největší trhák letošního programu ale přijede z Británie. Kromě koncertu tamních indierockových hvězd The Editors přehlídka láká na první vystoupení tria Muse v Česku
