Sledovat fiktivní let k několika planetám naší sluneční soustavy umožňuje dvoudílný sci-fifilm Vesmírná odysea. V prvním dílu (LN 16. 4.) jsme opustili hrdiny příběhu ve chvíli, kdy jejich loď Pegasus zaparkovala na oběžné dráze okolo Jupitera.
Z jakých reálných zkušeností autoři filmu vycházeli?
Jupiter obklopuje radiace Sondě na cestě k Jupiteru hrozí několik vážných nebezpečí. Mezi Marsem a největší planetou naší sluneční soustavy je pás planetek a vědci se obávali, že se pozemský průzkumník může střetnout s velkým množstvím úlomků. Přitom i milimetrová částice, pohybující se rychlostí desítek kilometrů za sekundu má průraznost kulky z pušky.
Vědci z radioastronomických pozorování též věděli, že Jupiter má velmi silné magnetické pole, a proto ho budou objímat radiační pásy, jejichž pronikavé záření by mohlo zničit elektroniku sondy. Přesto sonda Pioneer 10 dorazila nepoškozená k Jupiteru 14. prosince 1973 a přestála i silnou radiaci. Kromě spektroskopického průzkumu atmosféry planety a jejího snímkování, pořídila i záběry všech velkých Jupiterových měsíců Io, Ganymed, Europa a Callisto, které objevil již v roce 1610 Galileo Galilei.
Na jedné fotografii Io nalezli vědci oblak prachu a par. Šlo o gejzír síry a sirných sloučenin. Jak se ukázalo později, Io je vulkanicky nejaktivnějším známým tělesem ve sluneční soustavě. Není divu, že ve filmu jedna členka výpravy na tomto měsíci přistála. Jupiter a jeho více než 60 měsíců navštívila později řada sond. Největší žeň objevů však uskutečnila družice Galileo v letech 1975 až 2003, kdy kroužila okolo planety.
Napříč Saturnovým prstencem Úspěch sondy Pioneer 10 umožnil zacílit následující Pioneer 11 k Jupiteru tak, aby jeho silné gravitační pole vymrštilo sondu jako prak směrem k Saturnu.
Sonda dorazila k druhé největší planetě sluneční soustavy 1. září 1979. Planetologové během této návštěvy dostali první podrobné snímky několika Saturnových měsíců, ale hlavně detailní pohledy na strukturu prstenců planety, tvořených obrovským množstvím drobných úlomků hornin, ale především ledu. Gravitační působení obíhajících měsíců kolem Saturnu - dnes jich známe 60 - způsobuje, že je hlavní prstenec rozdělen mezerami do řady dílčích. V jedné z mezer také na čas zakotví fiktivní loď Pegasus, aby divák spatřil naše současné představy o tomto nádherném astronomickém jevu. Výrazně víc informací přinesly další dvě americké sondy - Voyager 1 a 2 -, které navštívily planetu v letech 1980 a 1981.
Dosavadním vrcholem kosmonautického zkoumání této planety je však mise sondy Cassini, která zaparkovala na oběžné dráze kolem Saturnu 1. července 2004 a dosud planety, její prstence a soustavu měsíců podrobně zkoumá. V lednu 2005 vysadila na povrch největšího Saturnova měsíce Titan evropský přistávací modul Huygens.
Pluto na sondu teprve čeká Od Saturnu se expedice lodi Pegasus vydala k Plutu. V době, kdy BBC film natáčela, měl tento kosmický objekt status nejvzdálenější známé planety. Rozhodnutím pražského kongresu Mezinárodní astronomické unie v roce 2008 však byl z pozice planety sesazen a stal se pouhou „trpasličí planetou“.
Pluto zatím žádná sonda nenavštívila. Z mysu Canaveral však 16. ledna 2006 vzlétl New Horizons 1, který by k cíli měl dorazit 15. července 2015.
Pluto, doprovázené jedním velkým měsícem Charon a dvěma drobnými měsíčky Nix a Hydra, je skutečně zmrzlé těleso. Povrchová teplota se pohybuje v rozmezí od minus 218 do minus 280 stupňů Celsia. Jeho dusíková atmosféra je tisíckrát řidší než pozemská. Její tlak velice kolísá v závislosti na tom, jak daleko od Slunce se planeta právě nachází. Ta totiž na rozdíl od „pravých planet“ obíhá po značně výstředné dráze a čas od času je ke Slunci blíž než Neptun.
Na kometě Na zpáteční cestě k Zemi se výzkumníci na palubě Pegasa ještě zastavili na jádře nejmenované komety. Ale i ty byly již cílem průzkumu řady pozemských sond. První byly Vega 1, Vega 2 a Giotto, které zkoumaly v roce 1986 zblízka Halleyovu kometu.
***
VESMÍRNÁ ODYSEA: Výprava k planetám II. Příběh lidské posádky, která během šesti let navštívila některé planety sluneční soustavy, začal v prvním díle odysey cestou k Venuši a Marsu. Ve druhé části výpravy se kosmická loď Pegasus přiblížila nejprve k planetě Jupiter.
Planeta Jupiter díky velké gravitaci drží ve svém okolí mnoho oběžnic, loď zamířila k jedné z nich - měsíci Io
Další zastávkou Pegasa jsou prstence Saturnu, velikost jejich částic se pohybuje v rozmezí od zrnka prachu po balvany rozměrů autobusu
Posádka instalovala teleskop pro vyhledávání planet mimo sluneční soustavu, protože aby zachytil jejich teplo, musí být velmi chladný - Pluto je tudíž ideální
Měsíc Io je největší vulkanické těleso sluneční soustavy; sopky vypadají jako skleněné bubliny, protože v nízké gravitaci bez vzduchu se oblaka téměř nerozptylují
Posledním cílem výpravy je okraj sluneční soustavy, kde se pohybuje trpasličí planeta Pluto, na jejímž povrchu panuje mráz - 233 stupňů Celsia
Jeden z členů posádky byl vyslán k odebrání vzorků z měsíce Io, před vysokou radiací vydávanou Jupiterem jej chrání speciálně upravený skafandr
Takto je vidět z Pluta Slunce, svítí jen stokrát jasněji než na Zemi Měsíc v úplňku
Cestou domů posádka prozkoumává jednu z mnoha komet, které jsou černější než uhlí, což je částečně způsobeno zářením
V nitru komety vybuchují plyny a k Pegasu se řítí množství úlomků a balvanů
ochrannému štítu se astronauti mohou bez problémů vrátit zpět na Zem
O autorovi| ANTONÍN VÍTEK, Autor pracuje v Akademii věd ČR a je odborníkem na kosmonautiku.
