Patnáctého února 1976 v Pekařské ulici prasklo staré vodovodní potrubí (údajně z roku 1872). Voda vymlela 300 kubických metrů hlíny a dostala se i pod tramvajový ostrůvek. Přímo na něm v tu chvíli stál osmapadesátiletý Miroslav Šudák a do propadliny se zřítil.
Marie Bartošová celé události přihlížela. Místo toho aby vyčkala, než se země ustálí, udělala osudovou chybu - nezaváhala a snažila se Šudákovi pomoci. Ten se naštěstí zachytil kabelů, které trčely ze země. Bartošová takové štěstí neměla. Proud vody a bahna ji stáhl hluboko pod zem. Celou událost detailně popisuje Encyklopedie dějin města Brna.
ČTĚTE O PROPADU PŮDY V AMERICE: |
Podle expertů, kteří nehodu později vyšetřovali mohlo být příčinou její smrti utopení nebo udušení. Smrtelná zranění jí mohl způsobit i pád z výšky. Její tělo se dlouho nedařilo najít. Oficiálně za mrtvou byla Bartošová prohlášena až za deset let, tedy v roce 1986.
Až za šest let policie objevila u kanalizační výpusti na Kšírově ulici lidské kosti a zbytek kalhot. Právě kalhoty, ve kterých byl všitý klín, byly jedním z klíčových důkazů, že nalezené tělo skutečně patří Bartošové. Její manžel v jedné z identifikací potvrdil, že jeho žena nosila krimplenové kalhoty s klínem.
O půl roku později navíc kriminalisté nalezli v Brně-Černovicích poblíž řeky Svratky lebku. I ta podle kriminalistů byla ve shodě s ženinou podobou. Vzhledem k tomu, že technika tehdy ještě nedovolovala testy DNA, nebylo možné identitu nalezených ostatků definitivně určit.
A právě kvůli neprovedeným testům DNA se část odborníků staví proti stanovisku policie. Podle dalších analýz je také nemožné, aby se tělo dostalo spletí úzkých zatáček až do řeky Svratky.
Tragická smrt Bartošové měla vliv na to, že v témže roce se začalo z obav před opakováním takové události, se systematickým průzkumem brněnského podzemí. Miroslav Šudák dostal po roce 1989 částku 4 315 korun a 50 haléřů za poškozené věci, ušlý výdělek a jako odškodné - omluvný dopis.