Jenže ze závěrů, které odhaluje takzvaný integrovaný registr znečišťovatelů, si vedení průmyslových firem stále příliš starostí dělat nemusí.
Povinnost nahlásit do registru údaje o vypuštěných škodlivinách za uplynulý rok mají sice každoročně do konce března, než však úředníci zvládnou zkontrolovat všechna přiznání, uplyne půl roku.
Kompletní seznam tak ministerstvo životního prostředí zveřejňuje teprve až na konci září. Brání se, že rychleji není možné stihnout projet údaje z více než tisícovky podniků. A ekologové jim v tomto směru dávají za pravdu. „Není možné to uspěchat. V zahraničí je ten časový rozestup podobný,“ shodují se experti.
Poslání registru se tím trochu míjí účinkem. Společnosti totiž mohou hřešit na to, že vykazují hodnoty s půlročním zpožděním. Ekologové tvrdí: Lidé si našli k registru přístup a užívají ho Data z registru se proto častěji využívají v konkrétních případech: třeba když lidem vadí provoz blízké továrny.
To je přesně příklad Kraslic na Karlovarsku. „Až údaje z registru prozradily starostovi, jak je úroveň znečištění jeho města závažná. Začal tlačit na Amati-Denak Kraslice a vyplatilo se,“ popisuje typický případ Jindřich Petrlík, vedoucí programové kampaně Budoucnost bez jedů ze sdružení Arnika, která se problematikou dlouhodobě zabývá. Tlak kraslického starosty nakonec opravdu vedl k postupnému snížení objemu látek, který tamější závod ročně vyprodukoval.
Podle Petrlíka to svědčí o tom, že se lidé data z registru už naučili používat. Možnost zkontrolovat si, jak průmyslové giganty v jeho okolí hubí přírodu, má každý občan. Databáze je totiž volně přístupná. Zájemcům umožňuje vyhledat si emise vypouštěné do vzduchu, vody či půdy nebo údaje o zbytcích toxického odpadu.
Největší znečišťovatele si je navíc možné seřadit podle konkrétní látky či porovnat situaci v jednotlivých regionech.
