Před šestnácti lety tu pomáhali budovat první hospic svého druhu v České republice. Za patnáct let jím prošlo přes pět a půl tisíce lidí. „Je to můj druhý domov,“ říká přesvědčivě pán na invalidním vozíku. Táňa Fischerová jej oslovuje pane docente, z hovoru vyjde najevo, že než jej stihla tahle choroba, býval lékařem. Ví velmi dobře, v jaké je situaci. Jak by bez odborné pomoci zůstal odkázaný na čtyři stěny bytu. „Cítím se tu velmi dobře, jsem šťastný, že jsem se sem dostal. Bohužel je to nešťastná nemoc, která se vyléčit nedá.“ Pan docent si uvědomuje, že umístění v jediném zařízení v republice, které pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou žít co nejpřirozeněji, je opravdu štěstí.
Jiný klient Domova sv. Josefa v Žirči pocítil první příznaky nemoci už v sedmadvaceti letech. „Pak se to na čas ztratilo. Pacientům se tehdy neříkala diagnóza. Já myslel, že jsou to běžné obtíže, které přejdou. Až jednou jsem si v lázních přečetl, co mi vlastně je. Tak natvrdo jsem se to dozvěděl. Jsem tady osm let, měl jsem štěstí.“ Děkovat, děkovat, děkovat „Drazí přátelé, vaše telefony vyzvánějí a mně nezbývá než děkovat, děkovat, děkovat. Protože vaše peníze pomáhají…“ Marta Kubišová na monitoru vidí, jak nepřetržitě naskakují jména a číslice. Mohou je sledovat i diváci přímého přenosu, ti, kteří zavolali a slíbili určitou částku, i ti, kdo se teprve rozhodují, zda a jak pomohou. První jména dárců každého ze čtyř Adventních koncertů České televize patří pravidelně hlavním průvodcům koncertů: Martě Kubišové, Táně Fischerové a Janu Kačerovi, režisérovi Adamu Rezkovi, kameramanovi Janu Ostenovi, zvukaři Janu Štěpánkovi, asistentce režie Evě Krušinové a dalším členům štábu. Ještě než začnou telefonovat diváci, na kontě už je sedmdesát tisíc. Už dvacet let tento systém spolehlivě funguje: lidé zavolají, slíbí konkrétní částku, ta se okamžitě ocitne na obrazovce a poté skutečně na konto přijde. Kulaté výročí. Už dvacet let se konají Adventní koncerty. Za tu dobu lidé poslali na ch;aritativní účely 132 milionů 32 tisíc 399 korun. Foto LN – Viktor Chlad Hned za jmény účinkujících se objevují jména dalších, do té doby neznámých dárců. Volají ze všech koutů republiky, z některé obce poslalo příslib daru více rodin, například Zdislavice nebo Klimkovice se v onom třetím z Adventních koncertů objevily opakovaně. Pražanů, budiž po pravdě k necti obyvatelům hlavního města řečeno, je nejmíň.
Adresát známý Skvělým tahem bylo rozhodnutí věnovat výtěžek každoročních čtyř adventních koncertů konkrétním čtyřem zařízením na zcela konkrétní účel. Někdy je třeba dovybavit chráněné dílny nebo bydlení, někdy jdou peníze na přestavby, někdy na chybějící pomůcky, někdy zbyde na asistenta. Každý rok se účet uzavírá v únoru a částka, která se vybere během koncertů a ještě po nich, je spravedlivě rozdělena na čtyři díly. V reportáži, kterou pak štáb natočí v oněch konkrétních zařízeních, se dárci mohou přesvědčit, jak účelně byly jejich peníze využity. Dokument je k vidění na webu České televize i po jeho odvysílání.
Koncert pokračuje, živá vystoupení prolínají rozhovory. Lékařka vysvětluje, jak důležité jsou pro pacienty postižené roztroušenou sklerózou rehabilitace a psychická podpora. „Snažíme se, aby mohli žít pokud možno plnohodnotným životem, aby mohli najít smysl i v této situaci,“ říká ředitel Domova sv. Josefa, který spravuje Oblastní charita Červený Kostelec.
Marta Kubišová zpívá píseň Eltona Johna Promiň. Je tu už dvacátý rok. Ona to byla, kdo první oslovil diváky s prosbou o pomoc handicapovaným. „Jednoho dne mi řekl režisér Jaromír Vašta, že má vymyšlený projekt pro mladé lidi, kteří jsou nějak handicapovaní. ‚A můžeš to moderovat jedině ty,‘ rozhodl. Já neměla vůbec žádné moderátorské zkušenosti a mluvení jsem se vždycky hrozně bála. Dal mi Jakuba Bažanta k ruce a řekl, že to jistě zvládnu. Poprvé jsme vybrali asi šest set tisíc za všechny čtyři koncerty. Z dnešního pohledu to bylo málo, ale možná víc než za druhý ročník, to se ke mně přidala Kamila Moučková. Třetí sérii už jsme moderovali s Táňou Fischerovou a Janem Kačerem a v této sestavě jsme vytrvali dodnes. Nejprve koncerty režíroval Jaromír Vašta, pak zemřel a nastoupil za něj Jan Bonaventura a po jeho smrti je už léta naším režisérem Adam Rezek. Původní Vaštův nápad podpořit mladé lidi jakýmkoli způsobem handicapované jsme porušili až s vyhlášením Roku stáří. Od té doby se adresáti pomoci ničím nevymezují. Do redakce Adventních koncertů přicházejí žádosti a z těch se každoročně vyberou čtyři z nejpotřebnějších zařízení.“ Naděje se nepouštěj Domov sv. Josefa žije. Žije i proto, že pacienti tu neztrácejí naději.
Stále ještě je jediným zařízením pro lidi s roztroušenou sklerózou u nás. Potřebuje zrekonstruovat bývalou tovární halu Juty, kde by měly vzniknout chráněné tvořivé dílny a prostor pro ergometrii. Zatím jsou ve stísněných nevyhovujících vlhkých prostorách suterénu Domova.
„A protož, člověče milý, naděje se nepouštěj. Dokud duše v člověku, nechť je i naděje…“ Jan Kačer v tomto podvečeru čte z díla Jana Amose Komenského Truchlivý.
„Každý z nás tří máme během koncertu svá okénka, do kterých si vybíráme, co budeme říkat. Je to naše jediná svoboda v těchto koncertech,“ říká. „Já obvykle čtu básničky a texty, které se vážou k tématu toho koncertu. Texty Komenského mám rád a jeho Truchlivý není moc známý. Přitom je to silný text, prolíná se v něm morálka, víra, rozum.“
Pokračování na straně II
Lidi jsou lepší...
Dokončení ze strany I
Jan Kačer vzpomíná, že už tehdy, před dvaceti lety, oceňoval tuto jednu z prvních dobročinných iniciativ u nás. „Když mě oslovili, abych se Adventních koncertů zúčastnil, přišlo mi to jako ohromná pocta. Účinkovat s těmi dvěma dámami, které měly tak čistý štít. Marta, která byla minulým režimem tak ostrakizovaná, a Táňa, která sama měla nemocné dítě a dokáže s těmi, pro které se prostředky sbírají, mluvit s velkým pochopením. Taky fakt, že se koncerty odehrávají v krásných kostelích, to byl balzám proti té minulé strohé době, která těmto duchovním centrům vůbec nepřála. A účinkující jsou ve svém oboru vždy prvotřídní umělci. V počátcích to mělo nejen společenský, ale také politický význam. A když mě lidé považují za spoluautora Adventních koncertů, jsem rád.
Získal jsem víc, než jsem dal Byl jsem teď tři měsíce vážně nemocný a přátelé volali, ptali se na zdraví, a také jestli budu v Adventních koncertech účinkovat. Pokud mohu, dělám to velmi rád. Vážím si lidí, kteří jsou schopni myslet na trápení jiného, a považuju za štěstí, že jsem je mohl poznat tady i v Nadaci Charty. Ta je dnes bohatá, ale v začátcích jsme žádali lidi, aby posílali aspoň malé částky. Padesát tisíc lidí nám pak poslalo po dvacetikoruně. Z vlastní peněženky posílají patnáct dvacet let. Poznal jsem díky těmto aktivitám spoustu lidí, kteří jsou tak či onak na okraji společnosti. Člověk potom vidí život plastičtěji, vidí i zákruty života, o kterých neměl tušení. Učí se empatii. Rozhodně jsem za tu dobu víc získal, než jsem dal.“
I Marta Kubišová tvrdí, že si ani nemyslela, jak solidární jsou Češi. „Mnohokrát jsem si říkala, že akce založené na podobném principu, jako jsou naše Adventní koncerty, Kuře, Paraple, Světluška, vydělají za jeden večer třeba šest milionů i víc, a my se na to scházíme čtyřikrát. Ale oni mají opakované anonce v televizi i rádiích, upoutávky, mocné sponzory. My sponzory nemáme, největší dar jednou poslal Václav Havel – asi sto tisíc, jinak se penízky scházejí po stovkách, padesátikorunách. Máme mezi lidmi stálé příznivce a přispěvatele. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že ta jejich účast není žádná křeč, ale upřímná snaha pomoci. I při všech těch neštěstích, povodních, krizích jsme se přesvědčili, že Češi jsou soucitný, solidární národ. A sama bych se styděla, kdybych taky nepřispěla.“
Během dvaceti let trvání Adventních koncertů se podmínky i okolnosti měnily. Eva Krušinová, která je od prvopočátku asistentkou režie, může vyprávět, jak štáb už dvacet let neměl čas na vlastní prožívání adventu. Přípravy začínají už v červnu, je nutné vybrat účinkující, domluvit repertoár, aby odpovídal nejen duchu koncertů a podmínkám míst, kde se odehrají, ale také stopážové kázni, nutné při přímých přenosech… Vypráví o „holkách u telefonu“, jak když nešly uvnitř linky, seděly na mrazu před kostelem Panny Marie pod řetězem, pára jim šla od pusy, ale pilně přijímaly telefonáty. Málo zábavy?
Jan Kačer připomíná, že donedávna Česká televize ke svému tradičnímu pořadu příliš vstřícná nebyla. „Nejprve jsme měli hodinu, pak pětapadesát minut, potom třiapadesát, bývali jsme v hlavním čase v neděli od osmi večer, teď nás posunuli na pátou, kdy lidé ještě většinou nemají čas usednout k televizi. Před nějakými třemi čtyřmi lety koncerty dokonce chtěli zrušit, že nejsou dost zábavné. No nevím, možná jsme důstojní, ale tváří v tvář lidem tak hodně postiženým a na druhé straně těm, kteří se do jejich trápení dokážou vcítit, je to podle nás namístě. I když se snažíme o co nejcivilnější projev, ta úcta a pokora se prostě projeví a někdy i sentiment. Ale myslím, že v tomto případě je zdravý.“ Miliony dělené čtyřmi Za dvacet let existence Adventních koncertů České televize diváci přispěli na jedenaosmdesát oblastí různých postižení. Na konto koncertů poslali 132 milionů 32 tisíc 399 korun. Z loňského výtěžku 8 342 009 korun se na čtyři adresy poslalo přes dva miliony korun. V hospici Dobrého pastýře v Čerčanech za ně dobudovali denní stacionář a pořídili dvě auta, která lékařům a sestrám slouží jako mobilní stacionář pro klienty žijící v rodinách. Přispívali především posluchači koncertu z Břevnovského kláštera. Projekt Šance, pro nějž se hrálo v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, se možná díky solidárním darům udrží nad vodou. Dovybavil prostory, kde klienti nacvičují pracovní dovednosti, a nakoupil potřebné pomůcky. Ve sdružení Parkinson, jemuž byl věnován adventní koncert z areálu pražské Lorety, zařídili stacionář v Praze a v Brně, pořídili přístroje pro rehabilitaci, vybavili tělocvičnu i kancelář. A v občanské společnosti Pferda v Rychnově nad Kněžnou, pro niž účinkující přišli do kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze, mohli koupit tréninkový byt, vybavili jeden byt pro klienta a zbylo i na plat pro asistenta. To přece není málo.
Letošní výsledky ještě nejsou konečné. V Břevnovském klášteře, bazilice sv. Jiří a v pražské Loretě se už hrálo, zítřejší, čtvrtý Adventní koncert se uskuteční v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně a je věnován Charitnímu centru Marta – Domovu Daliborka, kde vzniká sociální zařízení pro komplexní společnou péči pro handicapované i jejich rodiče.
***
Během Adventních koncertů volají lidé s příslibem peněz z celé republiky. Pražanů je ale nejméně. Konto Adventních koncertů: 933011/0100 – Komerční banka, Praha 4, SMS zpráva: DMS ADVENT – číslo pro všechny operátory: 87777
