Křesťanští demokraté se snaží na poslední chvíli udělat změny na svých kandidátkách, přesunují lídry, známé tváře vytahují vzhůru. To vše s jasným cílem - zažehnat hrozící propad do mimoparlamentního polosvěta.
Načasování změny ale působí jakkoli jinak, jen ne seriózně. Stratégové volební kampaně si musí rvát vlasy hrůzou - přes půl roku se investovala energie a možná i finance k usazení tváře Jany Hybáškové jako lídra lidovců v Královéhradeckém kraji a najednou je to zbytečné. Ve straně bylo v létě při jejím dosazení na Hradecko dost dusno, již tehdy se poukazovalo na nesmyslnost tahu. Hybášková je totiž ideální kandidát do Prahy, ne na převážně venkovské Hradecko. Nakonec to tak skutečně bude, prohodí si místo s dosavadním pražským lídrem Cyrilem Svobodou. Mimochodem, ten zkušenost se svým novým krajem má, kandidoval zde jako lídr Koalice v roce 2002.
Útěk do Hradce Skutečně ale lze věřit tomu, že hlavním impulzem změny na poslední chvíli, deset týdnů před volbami, je obava, že by se předseda nedostal do Otázek Václava Moravce? Je-li to pravda, svědčí to o straně a způsobu jejího vedení také mnohé.
Jestli to ale není trochu jinak. Relativně snadno se totiž může stát, že i když se lidovci celostátně přehoupnou přes pětiprocentní laťku, v Praze mandát nezískají -když se tam podaří uspět Věcem veřejným a zeleným lépe než KDU-ČSL, bude ten její jeden pražský kýžený mandát hodně nejistý. Bylo by vskutku pikantní, kdyby strana uspěla, ale její předseda ne. V tomto ohledu je hradecký mandát jistější.
Jinak je to ale změna skutečně logická. Má-li Hybášková šanci oslovit voliče, jsou to především voliči městští, ti, které se KDU-ČSL mírně dařilo získávat před deseti dvanácti lety. Na druhou stranu ale v Praze hrozí vzájemné vynulování - vždyť proti sobě bude kandidovat několik postav, které by za jiných okolností možná i patřily do stejné strany: Jana Hybášková, Radek John, Ondřej Liška, Karel Schwarzenberg. Není vyloučeno, že se v jiných kulisách a obsazení zopakuje scénář nedávných senátních voleb v Praze 1, kde čtyři názorově blízcí kandidáti získali dohromady téměř polovinu hlasů, do druhého kola však neprošel ani jeden z nich.
Nepoměrně méně účelová je lidovecká změna na Pardubicku. Poté, co se tamější druhý muž kandidátky rozhodl věnovat svou energii podzimní senátní kampani, posunula se na jeho post z místa pátého Věra Luxová. Zde se ani o účelovosti nedá mluvit, neboť první čtyři místa obsadili reprezentanti všech čtyř okresů Pardubického kraje. Luxová byla původně dvojkou za Ústí nad Orlicí a odstoupivší druhý kandidát byl právě z „jejího“ okresu.
Bude zajímavé sledovat, do jaké míry ještě na lidovecké voliče působí charizma Josefa Luxe, byť by bylo nespravedlivé o jeho ženě tvrdit, že se její politické ambice opírají pouze o něj. Na Pardubicku tak lidovci nabídnou zajímavý tandem. Na prvním místě je někdejší hejtman Roman Línek, který dokáže v regionu oslovovat i nelidovecké voliče a který typově vybočuje z obvyklého formátu stranického funkcionáře. Jím vedená Koalice pro Pardubický kraj již třikrát výrazně zabodovala v krajských volbách. Jen pro srovnání -KDU-ČSL dokázala v krajských volbách 2008 získat více než dvojnásobek procenta voličů oproti parlamentním volbám 2006. V sousedním Královéhradeckém kraji byly přitom zisky strany v obou volbách srovnatelně nízké. Efekt Línek tak nemusí být úplně nezajímavý. Druhá osoba tandemu naopak míří přesně na klasické voliče strany, pro něž se Josef Lux stal až jakýmsi mýtem a idolem.
Pikantní je, že v nedávno pořádané anketě Českého rozhlasu o Osobnost Pardubického kraje po roce 1989 se na prvním místě umístil Josef Lux, jehož následoval Roman Línek. Vzhledem k tomu, že není pravděpodobné, že by při současných preferencích strana na Pardubicku dosáhla na dva mandáty, půjde o zajímavou soutěž, v níž se bude počítat každý preferenční hlas.
Jak to jenom skončí?
Pro stranu ale není jedno, bude-li zvolen Línek, nebo Luxová. V případě, že by voliči „kroužkováním“ vynesli do Sněmovní ulice stávající dvojku, může si být vedení strany jisto, že nezíská poslušnou a spolehlivou osobu, která se v zájmu koaličního kompromisu podřídí stanovisku většiny.
Všechny změny se zdají být logické, patřičné, odůvodněné. Proč ale jenom z jednání Cyrila Svobody v posledních měsících čpí účelovost na sto honů? Stylizace do role hlavního oponenta pražského primátora Pavla Béma byla směšná; lidovci jako hlavní odpůrci hazardu jsou sice přesvědčivější, ale po letech vládního angažmá to také není to pravé ořechové. Vždyť z posledních dvaceti let jich patnáct strávili ve vládních kabinetech, zdaleka nejvíc ze všech parlamentních stran. Moc si nepomáhají ani typickým lavírováním stále častěji názorově končícím v táboře obrozující se Národní fronty. Jak to jenom skončí?
***
Bylo by vskutku pikantní, kdyby strana uspěla, ale její předseda ne. V tomto ohledu je hradecký mandát jistější.
O autorovi| STANISLAV BALÍK politolog Autor je vedoucím Katedry politologie FSS Masarykovy univerzity
