Lidové noviny tehdy byly tiskovým orgánem Svazu československých spisovatelů a na rozdíl od ostatních deníků, jako např. Rudé právo, nezveřejňovaly především rozhořčené dopisy pracujících či reportáže „dělnických dopisovatelů“, ale texty významných osobností kulturního a společenského života.
Redakce Lidových novin začátkem června 1950 zřídila dokonce speciální rubriku, kterou nazvala „Před soudem lidu“. V ní po několik dní zveřejňovali svůj postoj k právě probíhajícímu procesu nejen spisovatelé či básníci, ale i herci, vědci a akademičtí pracovníci. Vedle zástupců nastupující mladé generace zapálených vyznavačů komunismu, jako byl básník Michal Sedloň či prozaička Alena Bernášková, zde najdeme i příspěvky lidí, kteří začínali své profesní kariéry v meziválečném Československu. Tito lidé velice dobře poznali nejen fungování demokratického právního řádu, ale i prvorepublikové liberální prostředí.
Šlo kupříkladu o specialistu na církevní právo a tehdejšího děkana Právnické fakulty UK profesora Josefa Turečka, který studoval tuto školu ve stejné době jako Milada Horáková. Dalším příkladem je právník a spisovatel Václav Lacina, jenž působil v československé justici od roku 1934 jako soudce. V roce 1950 pracoval na ministerstvu spravedlnosti a byl jedním ze strůjců celé propagandistické kampaně proti obžalovaným. Kromě toho v červnu 1950 v jednom z článků v Lidových novinách ostře napadl básníka Josefa Palivce.
Otázky, proč se tito lidé do propagandistické kampaně zapojili, nás ale mohou napadat i nad článkem spisovatele Jiřího Marka, autora oblíbených Hříšných lidí města pražského, nad textem herečky Národního divadla, dcery Jaroslava Vrchlického Evy, či nad řádky jejího kolegy a tehdejšího ředitele naší první divadelní scény Ladislava Boháče, který si o 13 let dříve zahrál kupříkladu v Čapkově protiválečném dramatu Bílá nemoc.
Zdá se, že někteří intelektuálové využili „proces se záškodnickým centrem“ jako příležitost k vlastnímu očištění za minulá „selhání“ a demonstrování politicky „správného“ postoje. Básník Jan Pilař, který zahajoval svou literární dráhu v agrárních a katolických periodikách, přirovnal ve svém textu obžalované k nacistickým válečným zločincům a ostře útočil proti prvorepublikovým „agrofašistům“. Obdobně přispěl do kampaně i básník Jan Noha, který ve druhé polovině třicátých let veřejně zpochybňoval stalinistické metody v Sovětském svazu – obžalované z „největšího politického procesu“ odsoudil v Lidových novinách nejprve básní „Zvyšte bdělost“ a posléze i ostrým textem proti Záviši Kalandrovi, jehož nazval „bytostí strašlivě zohavenou obludnou nenávistí“. Je také nutné připomenout, že řada autorů rubriky „Před soudem lidu“ obžalované osobně znala. Jakoukoliv zmínku o tom, že by později některý z těchto autorů svého tehdejšího vystoupení litoval či se za něj omluvil, se nám zatím nepodařilo najít.
***
Někteří intelektuálové využili proces s Miladou Horákovou jako příležitost k vlastnímu očištění za minulá „selhání“
O autorovi| PETR A PAVLÍNA KOUROVI; Autoři jsou historikové, o propagandistické kampani provázející proces s Miladou Horákovou vydali v loňském roce knihu „Žádáme trest smrti!“.
