Editor Jiří Opelík zahájil výbor dvěma texty z roku 1912, pokračuje rokem 1921, kdy bratři Čapkové nastoupili do Lidových novin. Pročítat si drobné texty Josefa Čapka je vskutku vzrušující činnost – podobně jako před časem četba publicistiky pařížského dopisovatele LN Richarda Weinera ve svazku O umění a lidech či fejetonů a soudniček v rámci Spisů Karla Poláčka. Čtenář je zde okouzlen tím, že něco, co mělo být pěnou dní, je stále pozoruhodné a obstojí i přesazeno z novinové stránky do knihy.
malíř ostatně prokázal i v již zmíněném Stínu kapradiny. Proto k nejsugestivnější části jeho publicistiky patří texty reflektující jeho prázdninové pobyty, často navíc okořeněné jemným humorem.
Například fejeton Na dovolenou z roku 1929 pojednává o letních novinách a je zakončen takto: „A ještě k něčemu jsou ty letní noviny na dovolené dobré. Nakonec je čtenář rozprostře do okna a suší na nich výtěžky své letní píle, aby tak hrdě dokumentoval nejen svou Štěstěnu, ale i svou stranickou příslušnost dle toho, jaké noviny za ním na dovolenou přicházejí. Ale ona ta Štěstěna není vždy úměrná kvalitě těch novin a té příslušnosti. Tak jsem už kdysi zakusil takovou trapnou a nenáležitou podívanou, že na Národních listech se krčilo všelijaké lesní hebletí, kozáčky, babuchy, poddoubníci, ba i klouzky, co na Rudém právu, kde byste čekali sušené
