A v kinech má hned tři filmy. O čem zástupy jiných hereček marně sní celý život, ona dokázala jakoby mimochodem.
Tereza Voříšková
Když jí bylo deset, urvala coby malá lolitka hlavu nebohému plyšákovi v proslulém videoklipu skupiny Lucie Medvídek. Do hlavy nejednomu pubescentovi se o pár let později dostala scénou z filmu Rafťáci, ve které na záchodku ostře svede Vojtu Kotka. A v současné době je teprve osmnáctiletou herečku Terezu Voříškovou možné vidět v kinech hned ve třech českých filmech: v komediích Svatba na bitevním poli, Bobule a v lyrickém Venkovském učiteli. V prvním hraje dceru Bolka Polívky, ve druhém plnokrevnou Moravanku, v druhém naopak to, čím je – pražskou slečnu.
Na focení se do ateliéru Tereza přihne s trochu plachým úsměvem, ale jen dosedne na židli, je vám jasné, že jste si právě potřásli rukou s dost razantní bytostí. Začne líčit, jak ji ráno přivedly do varu vlasy, které se jí drze pletly do obličeje. „Tak jsem vzala nůžky a stříhla, no,“ prohrábne si drobná dívka rozčepýřenou patku. Má na sobě zelený top, džíny, červené tenisky a hnědé vlasy způsobně stočené do velkého drdolu. Zaraduje se, že smí v ateliéru kouřit, a už pálí jednu cigaretu za druhou. Má trochu zastřený hlas a taky výstavní lordózu a pochroumané rameno. Když ji tak vidíte, je trochu těžké si to představit, ale tahle nová filmová tvář se minulých patnáct let chytala rukou za bok a vykrucovala se v moravském kroji. Teď kvůli tomu dochází na rehabilitace, ale nelituje. „Do Valášku jsem chodila třináct let čtyřikrát týdně, na jiný koníčky ani nebyl čas. Už jako malá jsem byla hodně divoká, v jednom kuse jsem se nějak vrtěla, tak mě tam rodiče šoupli asi proto, že mě nechtěli mít pořád doma,“ směje se Tereza. Je sice z Prahy, ale Valašskem je „díky tomu už hodně naředěná“ a na folklóru miluje všechno: lidovky, čardáš i rozevláté vyšívané sukně. „Děti na základce se mi kvůli těm copánkům trochu smály, ale já se díky souboru podívala hodně do zahraničí, třeba i do Mexika. Na konzervatoři už to bylo tak, že se to moji spolužáci chtěli naučit, protože jim to připadalo taky krásný.“ Díky souboru se ostatně Tereza dostala také do proslulého „drogového“ videoklipu Lucie, který kvůli údajné propagaci kokainu odmítla svého času vysílat TV Nova. Ostatně v chumlu malých holčiček v závojích ji nelze přehlédnout – tancuje s červeně nalíčenou pusou hned v jeho čele…
Ještě v jedenácti chtěla být výhradně tanečnicí a neúspěšně se hlásila na balet na taneční konzervatoř. „Myslela jsem, že budu celý život jen tancovat.“ Dnes, kromě občasného hostování ve Valášku, také vyučuje modernu v jednom tanečním studiu.
Když vyšla z deváté třídy, přemýšlela Tereza, co dál – a uvažovala například o pedagogické střední škole. Pro studium herectví se rozhodla až po zkušenosti s Rafťáky. Přitom se k roli rafťačky v populární komedii dostala vlastně spíš dílem náhody. Terezina kamarádka z dramatického kroužku nazdařbůh poslala fotky do agentury, která pořádala casting, a Tereza ji v tom následovala. „Padli jsme si s režisérem Karlem Janákem prostě do oka,“ krčí rameny nad tím, jak byla vybrána z mraků hezkých dívek. „Natáčení byla spíš jedna velká pařba, strašně jsem si to užila a dodnes mám odtud spoustu kamarádů,“ říká Tereza, o niž se v posledních dvou letech zajímal bulvár hlavně kvůli jejímu vztahu s modlou teenagerek, hercem Vojtou Kotkem.
Tátův e-mail
Terezin tatínek pracuje jako počítačový analytik, maminka je nyní v domácnosti a stará se o rok a půl starého brášku. Patnáctiletá sestra Sára, která si pro změnu zahrála ve filmu Jedna ruka netleská, se nedávno stala pro Terezu studijním materiálem. To když měla v televizním filmu Jiřího Stracha Brainstorm zahrát pořádnou ranařku s prořízlou pusou. „Sára začne příštím rokem studovat výtvarnou školu, je hrozně šikovná, kreativní, vyrábí si vlastní doplňky i oblečení a mluví si takovou svojí sárovštinou. Máma ji někdy odmítá pustit z domu, protože je schopná vyrazit v teplácích a omotaná nějakýma šátkama. Je taky dost ostrá. Minule seřvala sousedku, která nám ječela na psa. Pozorovala jsem ji a pak jsem ji zahrála se vším všudy. Jsem zvědavá, jestli se pozná,“ směje se Tereza a se zděšením si prohlíží, jak jí maskérka lepí na focení umělé nehty. V Bobulích hraje Tereza Moravanku, ve Venkovském učiteli naopak Pražačku, která randí s venkovanem v podání Ladislava Šedivého. Režisér Bohdan Sláma pak tyhle dva poslal, aby spolu pár týdnu chodili na rande a párově se tak trochu „sžili“. „Bobule a Venkovský učitel jsou úplně jiné žánry. Bobule jsou taková příjemná letní komedie, Venkovský učitel je hlubší. Bohdan Sláma je hrozně poctivej, jeli jsme záběr i patnáctkrát,“ vypráví Tereza. Právě má napilno, pracuje na několika filmech – třeba pohádce Milana Cieslara. Ve filmu Zdeňka Zelenky bude točit s Viktorem Preissem a Dagmar Havlovou. Když to Tereza líčí, zakření se a radostně si zamne ruce. „Myslela jsem, že rodiče to, že hraju ve filmech, nijak zvlášť neprožívaj. Ale nedávno mi přišel mail od táty, který ho chtěl původně poslat svýmu kamarádovi. A v něm se mnou vyloženě vytahoval, tak to mě rozesmálo.“
O autorovi| Linda Kholová, redaktorka Pátku
