Ve chvíli, kdy toto píši, zasedá ještě sněm Akademie věd České republiky, aby projednal snížení institucionálních prostředků Akademie. Proti roku 2009 o pětinu na rok 2010 a o zhruba polovinu na rok 2012. Tuto drastickou redukci navrhla vládní Rada pro výzkum a vývoj. Návrh je pro Akademii likvidační. Čím více bude snižován rozpočet, tím více výzkumníků bude propuštěno, tím méně bude moci Akademie žádat o účelové prostředky na projekty, tím méně bude produkovat výsledků, tím méně institucionálních prostředků bude dostávat atd. Spirála se roztáčí.
Paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a současně místopředsedkyně Rady pro výzkum a vývoj na sněmu řekla, že návrh na rok 2011 a 2012 je nezávazný, nicméně slova byla již vypuštěna a návrh projednala vláda.
Kde hledat příčiny tohoto hlubokého propadu?
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Akademie dále produkuje výsledky ve výzkumu, dle hodnocení Rady za posledních pět let vytvořila zhruba 38 procent všech publikací v zahraničních časopisech z celé ČR, téměř třetinu patentů a na světové citovanosti našich vědců se podílí více než 40 procenty. Její výkonnost nestagnuje. Tak kde jsou problémy?
Ty jsou zřejmě dvojí. Jednak vláda zmrazila v době krize slibovaný nárůst prostředků do výzkumu na příští rok a další léta. To je akademickým lidem přijímáno, i když skutečně osvícená vláda by nárůst prostředků na výzkum, vývoj a vzdělání nekrátila. To je však jen částečné vysvětlení prvního problému.
Další a podstatnější je nutnost spolufinancovat projekty z evropských strukturálních fondů, ale hlavně na léta 2011 a 2012 zvýšené nároky aplikovaného výzkumu a s nimi spojený nárůst prostředků pro ministerstvo průmyslu a obchodu a vznik Technologické agentury ČR. Ta by jistě vzniknout měla, ale další zvýšení prostředků pro aplikovaný výzkum je diskutabilní. Kdo zaručí, že přinese výsledky? Na výsledky a aplikace se někdy dlouho čeká. Profesor Antonín Holý začal studovat analogy nukleosidů a nukleotidů v základním výzkumu v roce 1970 a v roce 1992 spatřil světlo světa tenofovir, který je v současné době nejužívanějším lékem na světě na AIDS, ať již jako koktejl dvou, tří, či dokonce čtyř léků. Rozumné vlády musí dohlédnout za hranice svých čtyř let vládnutí a uvědomit si důležitost základního výzkumu.
A druhou neprozřetelností Rady je navržení rozpočtu organizacím na základě nekompetentní a neověřené metodiky hodnocení. Ta mi trochu připomíná povídku Josefa Čapka Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Smíchali vše dohromady a nakonec je z toho bolelo bříško. A tak je to také v dané metodice. Každému výsledku byl přisouzen určitý počet bodů, například publikaci zahraniční či domácí, patentu, užitnému vzoru či knize. Rada pak dané body za posledních pět let sečetla a dle jejich počtu dělila část prostředků na výzkum a vývoj určenou k institucionální podpoře organizací. Nedbala přitom na rozdílnost oborů, jejich náročnost a nákladnost a případně kvalitu výsledků, ale hlavně nedbala na to, že jediná Akademie ze všech hodnocených organizací má jen jedny institucionální prostředky, a to z rozpočtu na výzkum a vývoj. Musí z nich financovat obyčejnou i nákladnou údržbu, stavební investice, teplo, energii, management i základní platy, na které jiné organizace mohou institucionálně dostávat z jiných zdrojů.
Pracovníci Akademie chápou, že v době krize se musí uskrovnit a že jistá redukce jejich rozpočtu bude nezbytná. Nebrání se důvěryhodnému a náročnému zhodnocení svých výsledků, provedenému kompetentním tělesem na základě mezinárodních zvyklostí. Nebrání se ani případné restrukturalizaci výzkumu v Akademii na základě tohoto hodnocení. Brání se však skokovému snižování rozpočtu v nejbližších letech a odchodu kvalitních výzkumníků z vědy či do zahraničí. Vysoké školy nemohou tyto vědce při nízké úrovni svého financování zachytit. Hrozí nám úbytek lidských zdrojů ve výzkumu, kterých má i nyní naše země na tisíc obyvatel podstatně méně, než je průměr EU. Slova vhozená do větru jsou vyjádřením poradního orgánu vlády ČR. I kdyby se v budoucnosti plně nepotvrdila, mohou znejistit vědce a ohrozit zájem mladých lidí o výzkum. A to by bylo pro naši společnost špatné.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Rozumné vlády musí dohlédnout za hranice svých čtyř let vládnutí a uvědomit si důležitost základního výzkumu
O autorovi| Helena Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR
