Nečasův kabinet patrně znovu přitvrdí limity na těžbu hnědého uhlí, za minulého úřednického kabinetu rozvolňované. Je to pěkný paradox, v této vládě na rozdíl od Fischerovy žádní zelení nejsou, vláda je ovšem v tak zeleném bodě zelenější než dosud. Co to znamená? Že na tom, jestli je Martin Bursík přímo u moci, nezáleží a že se zelená politika uskutečňuje jaksi sama od sebe?
Ve vládě Jana Fischera byli zelení spíše do počtu, zatímco ministr průmyslu Vladimír Tošovský si při sepisování návrhu energetické koncepce mohl dovolit takovou přímočarost, jako by chtěl kritikům vlády dodat munici pro jejich teorii, že Fischera má hnědouhelná lobby na povel. Současný premiér musí na svoje zelené brát větší zřetel. Zelené mu hrají Věci veřejné, které jako kdyby se rozhodly zastupovat různé proudy v koalici formálně nepřítomné. Právě véčkaři prosadili, aby se nedotknutelnost limitů ocitla v koaličním programu.
Bude se tedy energie hledat jinde? Asi ano, ani VV ovšem nemohou protivníkům hnědého uhlí dát jistotu, že se příští čtyři roky žádný nový rezervoár neotevře. Limity z roku 1991 nemají sílu zákona, byla to politická deklarace vyhlášená zprvu na deset let a pak už neobnovená, jakkoliv dodnes přežívající ve veřejném povědomí. Za Topolánka, a tedy i Bursíka, už se limity jednou prolamovaly (Důl Bílina).
Česká legislativa staví před těžaře jedinou relevantní překážku: souhlas lidí, kteří bydlí na zásobách. Pokud by se Czech Coalu třeba v Horním Jiřetíně podařilo dokázat, že všechno na světě je pouze otázkou dostatečné nabídky peněz, teplárenský průmysl už se o naplnění svých potřeb postará. Koncepce nekoncepce.
Čtěte „Na stůl se opět...“ na straně 13
