Zkuste si cvičnou úvahu. Představte si, že se píše rok 1982. Václav Havel, zakladatel Charty 77, sedí ve vězení s mnoha dalšími z Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a v Avignonu běží jemu věnovaný divadelní festival. Že ten festival uvádí hru Katastrofa, kterou Samuel Beckett napsal právě pro Havla. To vše se skutečně stalo. Ale teď si zkuste představit, že dva dny poté Husákův režim povolí Olze Havlové návštěvu manžela ve vězení, aby mu tu hezkou zprávu mohla osobně sdělit. Nemožné. Už proto, že Havel seděl jako kriminálník bez privilegií. Jak to, že v Číně to možné je?
I Liou Siao-po, zakladatel čínské Charty 08, je z pohledu Pekingu kriminálník odsouzený za kriminální delikt. V „podvracení státu“ je Havlův kolega. Jenže dva dny poté, co Nobelův výbor oznámil, že cenu za mír dostane Liou, čínské úřady povolily jeho ženě, aby ho mohla navštívit ve vězení a nobelovskou zvěst mu osobně sdělit.
Úvahy, zda či nakolik je režim v Pekingu komunistický, nemají valný smysl. Ideologie je režimu ukradená, a pokud ji brání, tak jako identifikační znak loajality se státem, ne s komunismem. Charta 08 má na deset tisíc signatářů, o řád víc než Charta 77. Proč tedy režim nepozavírá deset, sto, tisíc lidí? Protože by to nebylo racionální. Protože by tím doložil, že ve státě je širší opoziční hnutí. Proto zavřel jen Lioua, odsoudil ho za kriminální delikt, ale teď za ním pustil manželku. Tady je právní stát a Liou je navíc privilegovaný kriminálník, tak co chcete? Tak argumentují v Pekingu.
Až Peking usoudí, že je to pro něj výhodné, bude Liou propuštěn. Zdánlivě to Nobelova cena brzdí, protože čínské komunisty dráždí. Ale opak je pravda. Bez Nobela by ani nezačali uvažovat, zda Liouovo propuštění může být pro ně výhodné.
