Slovenský ministr vnitra Daniel Lipšic (KDH) se rozhodl udělat „mapu romské kriminality“, aby mohl lépe rozmístit policejní specialisty.
Jak píše časopis Týždeň, základem byl sociologický Atlas romských komunit z roku 2004 (jeho editorkou byla dnešní premiérka Iveta Radičová), který napočítal asi 1150 romských osad nebo městských osídlení s 280 tisíci obyvateli. Nynější Mapa romských komunit, kterou na základě policejních odhadů zpracoval Lipšicův poradce, podnikatel Milan Krajniak, došla k číslu 320 tisíc Romů. A teď ta kriminalita.
Nutno říci, že v následujících číslech Romové mohou být pachateli, oběťmi či obojím. Asi třetina komunit - 400 - je bezproblémových, nijak se nevymykají z běžné populace (zde žije 40 tisíc Romů). Největší část - 530 osad či ghett se 140 tisíci obyvateli - má zvýšenou kriminalitu v době výplaty sociálních dávek. A konečně 220 osídlení má dlouhodobě zvýšenou kriminalitu; jsou také nejhustěji obydleny, žije zde 135 tisíc Romů.
Do těchto oblastí, hlavně v Prešovském kraji, policie přesunula své specialisty na romské komunity. Jsou vyčleněni jen na tento úkol a nemají se účastnit represivních zákroků, aby jim Romové mohli důvěřovat. A přibylo rychlých zásahových jednotek: na Prešovsku z původních 30 na 105.
*** Před čtrnácti dny se kolega Drchal v Právu & Justici LN věnoval justičním omylům. Bostonská intelektuální příloha Ideas tiskne výzkum profesora Brandona L. Garretta z právnické fakulty ve Virginii na zásadní téma: Co tyto omyly způsobuje?
Garrett se svými studenty zkoumal 250 případů z let 1989 až 2010, kdy byli odsouzenci dodatečně očištěni na základě testů DNA. Nejčastějším důvodem -tři čtvrtiny justičních omylů -bylo tvrzení očitého svědka, zejména oběti. Klasický scénář: policisté ukážou při vyšetřování album recidivistů, svědek s určitou mírou nejistoty někoho označí a policisté ho - myslí to dobře! -povzbuzují („výborně, tak chlapíka máme“). Pak svědek vidí podezřelého u soudu, jak stojí s pouty v ohrádce pro obžalovaného... a definitivně utvrdí sebe i porotu.
Druhým nejčastějším důvodem byla přiznání pachatelů - ve 40 z oněch 250 omylů. Často šlo o mentálně handicapované nebo mladistvé, vyčerpané dlouhými výslechy. Doznání mají jako důkaz rádi profesionální soudci, jen neradi se jich vzdávají. Tady Garrett poznamenává, že účinným nástrojem by měly být videozáznamy výslechů, které ukazují, kdy a jak přesně se podezřelý přiznal. *** Volby do akademického senátu na plzeňské právnické fakultě sledujeme kvůli tamní rozvibrované situaci (viz Bejrút na plzeňských právech, Právo & Justice 7. března).
Proběhly v úterý a ve středu -a učitelé si vybrali celkem jasně: dali přednost těm, kdo jim zaručí klid, nikoli „reformnímu vedení“, které školu po plagiátorských skandálech zachránilo. Minimum pro zvolení bylo 44 hlasů, bývalí proděkani Karel Eliáš a Petr Bezouška dostali 35 a 34.
Nová rektorka Západočeské univerzity Ilona Mauritzová právníky varovala, že pro udržení akreditace potřebují „reformní senát“. Nyní říká: „V tomto okamžiku mi nepřísluší rozhodnutí akademické obce jakkoli komentovat. To, jak senát funguje a jestli koná skutečně reformní kroky, uvidíme za dva tři měsíce.“
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK, redaktor LN
