Vzávěru Zlodějky velšská autorka uvádí, že čerpala z knih Šibenice: popravy a lid Anglie, 1770-1868 či Právně mrtví: Zkušenosti ze sedmitýdenního nedobrovolného pobytu v soukromém blázinci, a také, že citovala z děl jako Opona stoupá aneb Lauřina výchova či Chlípný Turek.
A tak je hned patrné, že Sarah Watersová (1966) patří taktéž do dlouhé řady vzdělaných britských romanopisců. Autorka studovala anglickou literaturu a napsala diplomovou práci na téma viktoriánské pornografie, až poté se rozhodla pro romanopiseckou dráhu. Povedlo se - její romány získaly mnoho cen, těší se čtenářské přízni a byly rovněž zfilmovány.
Sarah Watersová debutovala v roce 1998 románem Na špičce jazyka, o rok později následovala Vzájemná přitažlivost. V českém prostředí se nyní tato prozaička představuje svým třetím románem Zlodějka (Fingersmith, 2002), který vydalo nakladatelství Argo v překladu Barbory Punge Puchalské. V jeho filmové verzi se autorka objevila v roli služebné.
Zatím posledním dílem je Noční hlídka (2006), která se již neodehrává v 19. století, nýbrž ve 40. letech 20. století. V Británii se v poslední době rozmohly dražby, při nichž si lidé zajišťují, že autoři jejich jméno použijí pro postavy ve svých románech. Nejvíce bylo zaplaceno v případě Sarah Watersové a jméno „šťastné“ ženy se objevilo právě v Noční hlídce.
Rozsáhlý román Zlodějka propojuje tradici anglického románu s postmoderní „čtivostí“. Sarah Watersová nenechává nic náhodě ani ve výběru prostředí, v němž se příběh odehrává: vedle londýnského podsvětí to je zchátralé šlechtické sídlo s jeho lačným majitelem a také blázinec.
V samotném příběhu, který vypráví dvě mladé ženy, pak jde o osnování a provádění komplotu. Jenže to by bylo na tak objemný román málo - a bylo by to také příliš triviální. Pokud si totiž některá postava ve Zlodějce myslí, že je pánem situace, je velmi pravděpodobné, že se plete.
Sarah Watersová tak nabízí směs viktoriánského románu s detektivkou a také s dalším svým „refrénem“: lesbickou láskou.
***
Kniha měsíce Podle toho, kolik knih čeští nakladatelé začínají hrnout na vánoční trh, k nám žádná finanční krize nedorazila. Nebo se ji snaží tímto způsobem překonat a v lednu případně zkrachují? Snad to nebude tak dramatické. Z české literatury se objevily nové romány Miloše Urbana -Lord Mord (Argo), Jiřího Šulce - Operace Bruneval (Knižní klub), Martina Šmause - Židle pro Štefana (Host), Ivy Pekárkové - Sloni v soumraku (Millenium Publishing), Josefa Moníka -Psi bez rodokmenu (Paseka) a Jakuby Katalpy - Hořké moře (Paseka). Radioservis vydal také vzpomínky Rudolfa Pellara s názvem Nejdřív se musíte narodit..., nakladatelství Torst z díla Zdeňka Němečka román Tvrdá země a Academia pak závěrečný díl Dějin české literatury 1945-1989. Z poezie listopad nabídl jednak další sbírky Ivana Martina Jirouse Rok krysy (Torst) a Radka Malého Malá tma (Host), jednak debut Jakuba Řeháka s názvem Světla mezi prkny (Fra). A teď překlady. Odeon publikoval další překlad díla Harukiho Murakamiho, románu Konec světa & Hard-boiled Wonderland, a také knihu novozélandského prozaika Lloyda Jonese Pan Pip. Objevil se první díl trilogie Milénium Stiega Larssona -Muži, kteří nenávidí ženy (Host), Totální chaos (Fra) od Jeana-Claude Izza, S elegancí ježka (Host) od Muriel Barberyové a Příběh služebnice (BB art) z pera Margaret Atwoodové. Mladá fronta vydala nový román Philipa Rotha s názvem Duch odchází, Torst knihu Burití Joaa Guimaraese Rosy, Academia Tři romány Wolfganga Koeppena, Opus Život básníka Roberta Walsera a Dokořán Oslnění Thomase Brussiga. Knihou měsíce listopadu se ale stala Zlodějka Sarah Watersové.
