Když minulou středu odešla na věčnost herečka Elizabeth Taylorová, objevily se ty samé titulky, jako když před sedmi lety zemřel její kolega Marlon Brando: Poslední hvězda Hollywoodu a podobně. Jenže hollywoodské hvězdy přece pořád existují – mezi nejžhavější teď patří Johnny Depp, Brad Pitt nebo Angelina Jolie, stále také tvoří i herci hodní označení „legenda“ – třeba Robert De Niro či Jack Nicholson. I někteří pamětníci „zlatých“ dob ještě žijí, například Lauren Bacall, Shirley Temple či Zsa Zsa Gabor. Zemřel tedy mytický Hollywood s Brandem, Paulem Newmanem, který ho následoval o čtyři roky později, teď s Liz Taylorovou, nebo ještě chvíli cynicky počkáme? Tolik na tom nezáleží; hlavní je, že podtext oněch titulků naznačuje, že dnešní hvězdy už jsou jiné než ty „klasické“. A má pravdu.
***
Na počátku všeho nebylo slovo, nýbrž obraz – tedy alespoň ve světě filmu. Řada hereček ztratila práci poté, co kinematografie koncem dvacátých let objevila zvuk a ukázalo se, že jejich hlasy nejsou tak sexy jako jejich vizáž. I pro ty „hlasově přijatelné“ však výzor zůstával hlavní zbraní. Jak říká známé klišé, obrázek vydá za tisíc slov. To, že v USA klesl prodej tílek, když si Clark Gable v jedné scéně filmu Stalo se jedné noci svlékl košili a ukázal, že ji nosí na holé tělo, je možná mýtus. To, že se radikálně zvedl prodej baretů poté, co jeden nosila Faye Dunaway v gangsterce Bonnie a Clyde, je fakt.
Síla obrazů přetrvává. Megalomanský velkofilm Kleopatra, v němž Liz Taylorová hrála titulní roli, byl nejdražší film své doby (a po započtení inflace jeden z nejdražších všech dob). Herečce přinesl rekordní milionový honorář. Rekordy tehdy padaly vůbec všude – kromě tržeb. Trvalo deset let, než si na sebe film konečně vydělal; dnes to u hollywoodských trháků trvá pár dní. Byl to propadák; přesto si dnes lidé kolem nás nedokážou někdejší egyptskou vládkyni představit jinak než s touhle tváří.
***
Síla obrazů je trumfem, který překonává jiné kvality. Elizabeth Taylorová byla skutečně výtečnou herečkou – ale neměla štěstí na role. Tou nejlepší, za kterou si místo na onom hereckém Olympu navždy zaslouží, byla její oskarová Martha v devastující Nicholsově adaptaci Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Ale rozcuchaná hysterická alkoholička Martha není pěkná. Kdo si Liz nepamatuje jako Kleopatru, zná aspoň fotku z Náhle loňského léta, kde je i na dnešní odhalenější poměry nehorázně sexy.
Ale jaké jsou ty dnešní poměry? Jsme přehlcení kanonádou obrázků těch nejbezvýznamnějších hvězdiček i informací o nich, každá celebritka dnes masíruje publikum přes sociální sítě, nic není ponecháno fantazii. Tím víc vzpomínáme na obrazy a detaily, které byly ikonické, obsáhly v sobě něčí personu i dobu a vpálily se do sítnice. Zvednutá sukněMarilyn Monroe. Knírek Clarka Gablea. Obtažené tričkoMarlona Branda. Ostřící oči Jamese Deana. Plavky Liz Taylorové – a její ofina.
François Truffaut, stejně velký filmař jako milovník filmu, má ve svých snímcích Nikdo mě nemá rád a Americká noc (která je věnovaná jiným hereckým hvězdám, sestrám Lillian a Dorothy Gishovým), podobnou scénu: kluci kradou z kina fotosky z filmů, které se v něm právě hrají. V dnešních multiplexech už fotosky nevisí. Skončí tedy éra síly obrazů? Těžko říct; Angelina Jolie má mít hlavní roli v předělávce Kleopatry... ?
