Zbavme se iluzí, že je možné udělat něco, aby se zbrojní výroba u nás udržela. Už asi deset let zbraně pro nás nejsou dobrým artiklem, jedině kvůli nim máme v zahraničí „utopených“ několik nedobytných miliard dolarů. Na tomto faktu se shodli ministr zahraničí Jiří Dienstbier a ministr zahraničního obchodu Jozef Bakšay. Zbrojní výroba u nás dosáhla svého vrcholu v roce 1987, kdy představovala tři procenta čs. průmyslové produkce. Od té doby se ovšem snižuje i světový obchod se zbraněmi - ten z 38,8 miliardy dolarů v roce 1988 klesl na 29,3 miliardy v roce 1989 a podle prognóz bude klesat dále. Navíc náš těžký vojenský materiál je zastaralý, málo vybaven elektronikou, a jeho konkurenceschopnost je tudíž mizivá.
Jako perličku uvedl ministr Bakšay, že loni jsme prodali tři tanky T34 do Británie a jeden do SRN - v obou případech pro muzejní účely.
Hovořilo se rovněž o konverzi. Problém je v tom, že příslušné podniky nadále vyrábějí neprodejné zbraně, místo aby si připravily náhradní projekty. Kompetenční zákon přenesl odpovědnost za průmysl na republiky a ty žádají peníze, které by v určité míře mohly dostat na realizační projekty, ale ne na neprodejné zboží. Ministr Bakšay poslance informoval o novém systému čs. vývozu zbraní.
Odbourán je monopol Omnipolu, vývozem vojenského materiálu se může zabývat každý, kdo je zapsán v podnikovém rejstříku. Pro každou individuální transakci však musí mít povolení příslušného orgánu ministerstva zahraničního obchodu. A jediný, kdo může jakýkoliv kontrakt tohoto typu podepsat, je přímo ministr. Konkrétní údaje o čs. obchodu se zbraněmi dostali poslanci až na neveřejné části zasedání bez účasti tisku. (LN, 10. 4. 1991)
... A CO DĚLAL MARIÁN ČALFA
Noviny podraží, nově budou zatíženy 22procentní daní z obratu. Výjimky podle předsedy federální vlády Mariána Čalfy nebudou. „Pro odpouštění nebo snížení daně z obratu uvalené na periodický tisk není důvod,“ konstatoval. K otázce státní finanční podpory vybraných novin premiér uvedl: „V žádném případě jsme si nechtěli koupit noviny, které by o nás psaly dobře nebo špatně. Měli jsme na mysli například vědecké časopisy,“ uvedl Čalfa.
O ČEM PSALY LN PŘED STO LETY
Stávka lodníků v Terstu. Organisace lodníků vydala prohlášení, ve kterém líčí se prekérní a špatná situace lodníků a konečně ponechává se veřejnosti úsudek o zodpovědnosti za poškození dopravy a plavby. Na konci se prohlašuje, že lodníci nemohou již snésti tvrdé zacházení se strany rejdařů a že vyčkají další rozřešení. Stávka lodních dělníků nicméně nabývá velkého rozsahu. Na lodích, které přijíždějí do Terstu, připojují se lodníci vesměs k stávkujícím. Dnes ráno připluly parníky Metkovic z Benátek a Sarajevo z Dalmacie. Na obou lodích mužstvo přidalo se ihned ke stávce, rovněž tak personál jiných lodí. Na molu čekají četní pasažéři, protože příslušné parníky následkem stávky nemohou odjeti. Policie učinila rozsáhlá opatření na zajištění klidu. (LN, 21. 3. 1911) Francouzský inženýr Dafar připadl na nový zajímavý způsob pojištění proti vloupání zvláštním zařízením, při kterém je použito známé vlastnosti prvku selenu, že dle intensity, s jakou je osvětlován, mění svou vodivost elektrického proudu. Dle údajů Dafarových připevní se v místnosti, která má být před vloupáním chráněna, na vhodném místě citlivá selenová cella, zapjatá do elektrického proudového kruhu, na který je připojen vhodný poplašný přístroj zvonkový, spolu s tabulkou s orientačními klapkami. Poplašný aparát umístí se v místnosti, odkud se celý závod, kupříkladu rozsáhlé místnosti bankovní, střeží. Padne-li na selenovou cellu sebemenší světlo, a to se stává vždy, když lupič chce v nějaké místnosti pracovat, stane se selen vodivým, propouští proud a ten způsobí, že na poplašném aparátu spadne klapka, jíž se zapne proud, kterým se uvede v činnost elektrický zvonek. Za dne, nebo když se v místnosti svítí, zakryje se selen tak, aby světlo nemělo nejmenšího přístupu. (LN, 23. 3. 1911) Ruská vývozní komora rozšiřuje svoji organisační činnost po všech zemích, jež mají význam pro ruský vývoz. Uspořádány byly dotazníkové akce ohledně různých zvyklostí v těchto zemích. Ovšem, při nynějším stavu ruského průmyslu nelze očekávat, že by mohlo se počítat s vývozem ruských průmyslových výrobků, ale s úspěchem mohl by se vyvíjet vývoz surovin a polosurovin. Ale i na tomto poli Rusko je zdoláváno zejména Německem. Německo vytlačilo Rusko z trhů ve Finsku, Švédsku a Norvežsku, dovážejíc tam žito. Aby této konkurenci bylo čeleno, utvořeny byly obchodní komory: rusko-anglická, rusko-belgická a slovanská. Všeruská vývozní komora má být objediněním celé vývozní organisace. Nyní byly utvořeny čtyři oddělení: obilní, mlynárenské, lesoprůmyslové a oddělení životních produktů. K nim mají být připojeny: bankovní, tovární a železniční. Všeruská vývozní komora hlavní svůj zřetel obrátí na západ. (LN, 19. 3. 1911)
O autorovi| Připravil Vojtěch Janda
