Jednašedesátiletý závodník v posledních letech jezdil aspoň jako doprovod, ale letos ho zdraví na Dakar nepustilo. Jméno Loprais přesto nezmizelo. Dvěma vyhranými etapami se totiž blýskl jeho synovec Aleš.
„Nepřekvapil mě. Do Ameriky jel za úspěchem a s myšlenkou porazit ruské kamazy,“ řekl LN Karel Loprais.
Ani Aleš nezabránil tomu, aby rekordní počet vítězství jeho strýce Čagin překonal. Letos triumfoval už posedmé, Karel Loprais má o jedno prvenství méně.
„Počítal jsem s tím. Tým, jako je Kamaz, dělá pro vítězství všechno,“ přiznal Karel Loprais.
Přitom dlouho vedl jiný kamaz - ten Kabirovův. „Vůbec bych se nedivil, kdyby Rusové použili týmovou režii. Ale na Dakaru je dovolená,“ mávl Loprais rukou.
I když se Alešovi nakonec nepovedlo předstihnout v konečném pořadí velkého favorita, dvě etapová vítězství byla na rallye velmi ceněná.
Kamaz totiž disponuje technikou a zázemím, o kterém si šestičlenný Lopraisův tým může nechat jen zdát. Zatímco Kamaz vyslal na trať hned šest vozů, z nichž část fungovala jako rychlá pomoc pro případné potíže vedoucích závodníků, Loprais mohl použít jen to, co si vezl s sebou...
„Náš rozpočet je přesně polovina procenta rozpočtu týmu Kamaz. Z tohoto pohledu je to nejen týmový, ale také ekonomický úspěch,“ říkal po vyloučení Aleš Loprais.
Přesto dlouho šlapal ruským favoritům Vladimiru Čaginovi a Firdausi Kabirovovi na paty, pohyboval se na průběžném druhém až třetím místě. Zastavily ho však problémy v poušti Atacama. V deváté etapě mu explodovalo turbo motoru.
„Dramatické snížení výkonu na pouhých 30 procent nám sice umožnilo dojet až do cíle speciálky, ale nepodařilo se nám projet veškeré povinné průjezdní body, umístěné v dunových polích atacamské pouště. Přestože se za nás až neuvěřitelně postavila většina konkurenčních týmů, které chtěly, abychom s přesilou kamazů bojovali dál, jury rozhodla nekompromisně,“ vysvětloval Aleš Loprais.
