Loni nás opustilo mnoho osobností, ale také jedna fiktivní. Dva roky po Británii se i zdejší čtenáři rozloučili s inspektorem Johnem Rebusem (hrdinou detektivních románů Skota Iana Rankina), který odešel do penze v závěrečném díle s vtipným českým názvem Poslední rébus (v originále Exit Music), vydaném jeho dvorním nakladatelstvím BB/art v půlce listopadu. V dobíhajících minutách služby ještě stihl rozluštit případ vraždy ruského básníka a disidenta a rozmotat nitky, jak souvisela s poslanci Skotského parlamentu a s věčným Rebusovým rivalem, králem edinburských gangsterů, Velkým Gerem Caffertym. Kam se na to hrabe vánoční tombola v Brně, kde primátor a hejtman náhodou vyhráli zájezd do Egypta a Forda Fiestu. Ve Skotsku taky gómou ufachčit šmé.
Co o milovaném Johnu Rebusovi vlastně vím po přečtení sedmnácti příběhů, přičemž všechny (!) jsou v tuzemsku k mání v uspokojivých překladech Aleny Jindrové-Špilarové, Věry Štovíčkové, Jarky Stuchlíkové a Jitky Fialové? Jeho dědečkem byl polský emigrant (stejného původu je kupodivu i inspektor Charlie Resnick jiného výborného britského detektivkáře, Johna Harveyho). Po vojně se dal ke zvláštním službám, kde se však zhroutil a odešel radši k policii. Z rozvedeného manželství měl dceru. Přes úspěchy v odhalování vražd vyvolával intuitivním stylem pátrání nelibost u nadutých nadřízených a nedočkal se nikdy povýšení.
Vzbuzoval mé sympatie nejen tím, jak šel tvrdě po korupci mezi politiky a policisty, ale i proto, že nevěděl, koho volit, střídal partaje, a stejně si pak rval vlasy. Asi fandil druholigovým Raith Rovers, třebaže jeho platonická láska, detektiv konstábl Siobhan Clarkeová, třímala permanentku na Hibernian F. C. Rozhodně si nepotrpěl na módu, moc kouřil, pil jako duha a ke všemu míchal pivo s whisky. Ke stáru zvládl posílat mobilem esemesky, zbývalo, aby se naučil tečky a čárky.
Čerpal z obrovské sbírky desek a znalostí o rocku, často se zmiňoval o oblíbeném písničkáři Johnu Martynovi (na pohřbu si chtěl nechat zahrát jeho LP Solid Air) a Rorym Gallagherovi. Mimochodem, Ian Rankin přiznal, že ho při modelování Rebusovy postavy inspiroval „šestý Stoun“, zesnulý klávesista Ian Stewart. Ostatně původní názvy knih Black and Blue a Let It Bleed odkazují k albům Rolling Stones.
A co teprve samotářův zpackaný erotický život! Marně usiloval o revírní inspektorku Gill Templerovou, románek prožil s lékařkou Patiencií Aitkenovou, ale kdo by vydržel s mrzoutským policajtem, který se oženil se svou prací?
Rankin nedávno naznačil, že Poslední rébus není definitivní kniha o Rebusovi, nýbrž jen konstatování jeho odchodu do důchodu. Možná v dalších detektivkách převezme hlavní part Clarkeová, leč jak Rebuse znám, nedá pokoj a bude i v civilu šťourat do nevyřešených „pomníčků“. Takže, Johne Rebusi, vrať se! Neboť na rozdíl od Miloše Zemana a jeho party ex-komunistických penzistů existují senioři, po kterých se mi stýská. Včera se k nim bohužel přidal nenahraditelný Ivan Medek…
