Novinka provokatérů Benoîta Delépina a Gustava de Kerverna svým drsným černým humorem rezonuje s hospodářskou krizí, ale aktuální bude vždy.
Samotářská Louise pracuje v textilní továrně v šedivém pikardském městečku. Když jednoho dne nechutně bodří šéfové fabriky bez vysvětlení zmizí a dělnice se ocitnou na dlažbě, pojme Louise plán: dát dohromady mizerné odstupné, zaplatit nájemného vraha a pana nejvyššího pěkně po zásluze odprásknout.
Nápad je jednomyslně schválen, jenže najatý zabiják Michel si se zakázkou neví příliš rady. Nad každým mrtvým šéfem navíc stojí další nadřízený, a tak musí nesourodý pár putovat z Pikardie přes Brusel až na daňový ráj na ostrově Jersey...
Francouzsko-belgické filmařské duo Benoît Delépine a Gustave de Kervern má na kontě sice teprve třetí snímek, ale už si stačilo vytvořit nezaměnitelnou svéráznou poetiku. Svatého jim není nic, žádný humor pro ně není dost černý a politická korektnost jim slouží jako vítaný katalog terčů. Výmluvný je už první výstup, v němž nešikovný zaměstnanec krematoria zápolí s technikou a nakonec shání od konsternovaných pozůstalých oheň.
Nejvíc ze všeho oba tvůrci vycházejí z tradice grotesky a grotesknosti. Inscenují víceméně statické výjevy, jejichž humor spočívá mimo jiné v tom, že je podaný se zcela kamenným výrazem bez pomrkávání na diváka. Zároveň se vyžívají v estetice zborcené ošklivosti. Nikde to není lépe patrné než v postavě Louise, kterou vynikajícím způsobem ztvárňuje Yolande Moreauová. Nezaměstnaná šička má neforemnou shrbenou postavu, při chůzi se kolébá jako kachna, nikdy neodkládá plášť neurčité barvy a tváří se permanentně nakrknutě. Bydlí v sociálním bytě a chudý jídelníček si vylepšuje holuby chycenými do pastiček na myši...
Svaté krávy na porážce Tlustý a nemotorný je i ukecaný nešika Michel (Bouli Lanners). Hlavní trojici doplňuje paranoidní inženýr Guy, jenž sestrojuje mimo jiné realistický simulátor útoků 11. září. To je jen jedna „svatá kráva“, do níž se tvůrci s gustem strefují. Dělají si legraci i z holohlavé holky v poslední fázi rakoviny, bizarní smrt dopřejí vozíčkáři... K popukání je vlastně i způsob, jakým nechají nečekaně popravit krávu úplně skutečnou.
Některým scénám – například té s nekonečným bezpečnostním kódem či hádce při snídani přes hlavy vyděšených spolustolujících – se snad zasměje každý. Spojuje je láska k absurditě a potutelnost, s jakou jsou publiku servírovány bez point a vodítek. Když však Delépine a de Kervern přitlačí na pilu a opepří svůj humor notnou dávkou anarchismu, konvenčnějšímu divákovi film uteče za hranice „dobrého“ vkusu. A i otrlý divák si časem uvědomí, že vlastně celou dobu sleduje ošklivé a hloupé lidi, což je daleko větší nápor na nervy než nějaká ta ustřelená hlava.
Humor Louise–Michel je někdy vyčerpávající záměrně: oba autoři jím v té nejlepší tradici šašků a komediantů ukazují pokřivenost světa a pobuřující rozpor mezi luxusem „těch nahoře“ a živořením obyčejných lidí. Do současné hospodářské krize se jejich nový film trefil šťastnou náhodou, aktuální bez laciných socializujících přesahů však bude vždy. Napovídá to ostatně i věnování francouzské anarchistce Louise Michelové, která zemřela před více než sto lety.
A jedno upozornění na konec – pokud Delépinovu a de Kervernovu masáž vydržíte až do velebizarního finále, vězte, že závěrečnými titulky film nekončí.
HODNOCENÍ LN **** Louise–Michel (Louise–Michel)
Francie 2008 Scénář a režie: Benoît Delépine, Gustave de Kervern Kamera: Hugues Poulain Hudba: Gaëtan Roussel Hrají: Yolande Moreau, Bouli Lanners, Benoît Poelvoorde, Albert Dupontel, Mathieu Kassovitz, Joseph Dahan a další Distribuce v ČR: Artcam Premiéra: 10. 9. 2009
