„Louskáček“ byl na ovoce

FAYETTEVILLE, USA Raný hominid Paranthropus boisei byl považován za výjimku mezi všežravými předchůdci člověka. Měl obrovské ploché stoličky (největší ze známých hominidů) a kostěný úpon mohutných žvýkacích svalů na hřebenu lebky. Vypadal jako specialista na tvrdou potravu (ořechy či tuhé kořínky). V anglické literatuře byl označen jako člověk louskáček. Ale studie Petera Ungara z University of Arkansas obrací tuto představu naruby, uvádí server OSEL.cz. Ungar prostudoval rýhy na povrchu zubů hominida a porovnal je se škrábanci na zubech jeho současníků i dnešních primátů. Vyšlo najevo, že obvyklou potravou „louskáčka“ bylo šťavnaté a měkké ovoce. Je to důkaz na podporu existence Liemova paradoxu. Podle něj sice mohou zvířata vykazovat až extrémní stupeň specializace, ale přitom nemusí dávat přednost zdroji, na který jsou specializována. Například dnešní gorila se zdá být uzpůsobena pro konzumaci tuhých listů, raději ale měkčí sousta.