DIVADELNÍ GLOSÁŘ Pošestnácté se vyhlašovaly nominace na Ceny Thálie. Má ještě vůbec smysl reagovat na několik absurdních nominací, nebo mávnout rukou a říct si v duchu: Je to cena hereckých odborů, ať si tedy herci nadělí to, co uznají za vhodné. Jenže je to také trofej, která je díky televiznímu přenosu známá a oceňovaní si jí považují. Vždyť nejen venkovská divadla ve chvíli, kdy se dozvědí o nominacích, hrdě rozesílají zprávy na všechny strany. Nikdo nechce vyčítat Herecké asociaci, že si dokáže pro svou cenu šikovně zjednat publicitu a zařídit televizní prime time. Problém je jinde. Ani minutu nevěřím, že podprůměrná inscenace může zrodit „mimořádný umělecký výkon“, což je přesná formulace ze stanov Thálie. Takže i když Lucie Bílá zpívá jako bohyně, je dobré zapřemýšlet nad tím, co zpívá. Její nominování za titulní roli v muzikálu Carmen je vrcholně komické, jelikož inscenace je nefalšovaný „průšvih“, který ani nemá smysl kriticky stírat, je mimo veškeré kategorie. Nejlepší, co v tomto případě může kritik udělat, je zavřít oči a čekat, až to přejde. Nad výsledky práce operetní a muzikálové komise se lze zamýšlet dál – pět, slovy pět nominací (dvě normální a tři tzv. rozšířené) pro muzikál Divadla Broadway Adéla ještě nevečeřela. To že je absolutně nejgeniálnější dílo českého divadla v loňském roce? Nebyl jiný kus, z něhož by se dala vybrat druhá nominace pro pány v hudebně dramatickém oboru? Jistěže byl, ale kam by se komise harcovala, když to má hezky po kupě v centru Prahy. Adéla je slušně udělaná komerce, ale nikoliv geniální muzikálový kus, ten opravdu vypadá jinak. Ovšem producent Lichtenberg má hned po ruce argument, jímž bude mávat, až zase bude chtít na své většinou pokleslé muzikálové podnikání státní dotace, on přece dělá umění.
Takové výsledky devalvují snažení ostatních komisí, zkreslují obraz a přispívají k dalšímu směšování hodnot. A pak ještě předseda prezidia Herecké asociace Václav Postránecký při nominacích vážně vykládá, že obory Thálie nelze rozšířit, protože nelze natahovat drahý televizní přenos. Mimo jiné tím jasně deklaruje, co je ze všeho nejdůležitější. Ne divadlo, ale televize a popularita. Co naplat, že české loutkářství je stále pojem, a to i ve světě. A že je stokrát důležitější než nejapná česká muzikálová produkce. Pan předseda loutkáře bohorovně smete pod stůl – nevejdou se do televize, a hotovo.
