I za běžných okolností je Alexandr Lukašenko v Kremlu nejčastějším hostem ze všech světových prezidentů, letos před koncem roku ale létá za ruským protějškem Vladimirem Putinem každou chvíli. Běloruský lídr tu byl 25. prosince, znova přiletěl o čtyři dny později. Putinovi přivezl čtyři pytle mrkve a běloruské sádlo, jak si prý ruský prezident přál. Výsledkem setkání se ale ani jeden z nich nepochlubil a Putin si postěžoval, že si s ním Lukašenko tentokrát ani nezahrál hokej. „Nabízel jsem mu to, ale on říkal, že musí být doma a řešit hodně věcí. Ale domluvili jsme se, že se uvidíme ještě jednou, zahrajeme si hokej a půjdeme i na lyže,“ řekl po setkání Putin.
Na výsledek schůzky přitom v Bělorusku netrpělivě čekají. Jde totiž o to, zda se Bělorusko postupně začne výměnou za levné suroviny začleňovat do Ruska, nebo půjde jinou, pro Lukašenka daleko obtížnější cestou.
Krymský strašák
Bělorusko s Ruskem spojuje projekt takzvaného svazového státu, který má celní a pohraniční unii. Až do roku 2014 udržovaly obě země nadstandardní kontakty, pro Rusko bylo Bělorusko až na občasné rozmíšky ohledně cen plynu partnerem číslo jedna. Vztahy se začaly zhoršovat v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a podpořilo povstalce ve válce v Donbasu. Lukašenko se tehdy nepostavil za Moskvu, jak se očekávalo, ale pokoušel se lavírovat mezi oběma stranami. „Straší nás – zítra přijde Putin a všechny nás tu obsadí. Ještě jednou říkám, ať přijde kdokoli, budeme se za svou zemi bít,“ prohlásil tehdy Lukašenko v parlamentu.
Po anexi Krymu, kterou Lukašenko nikdy neuznal, začaly běloruské ozbrojené složky cvičit obrannou taktiku proti takzvaným „zeleným mužíčkům“, po zuby ozbrojeným komandům ruské vojenské rozvědky, jež obsazením klíčových uzlů jako letiště a úřady sehrála v připojení poloostrova klíčovou roli. Současně začalo Rusko dělat svému partnerovi problémy. Nejprve zakázalo (údajně kvůli špatné kvalitě) dovoz běloruského masa a mléka, poté přišly požadavky Kremlu na zřízení vojenské letecké základny na běloruském území a měnovou unii. Lukašenko řekl jasné ne. Rusko pak naštvalo ještě běloruské zrušení víz pro občany západních států (včetně Česka) i to, že Minsk váhal s podepsáním společných celních pravidel Eurasijského ekonomického svazu (patří sem iArménie, Kazachstán a Kyrgyzstán).
V poslední době pak Moskva začala tlačit způsobem pro Minsk nejbolavějším – cenami ropy a plynu. Obě komodity dovážel dosud Lukašenkův stát prakticky bezcelně, podle odhadu Světové banky činilo toto zvýhodnění hodnoty až deset procent běloruského HDP. V létě ruský parlament odhlasoval změny týkající se vývozních cel ropy a těžby energetických surovin, kterým se říká také „daňový manévr“. Vývozní cla nahradí vyšší daň z těžby, na kterou se úlevy pro Bělorusko nevztahují.
Autor je spolupracovníkem LN.
