Eva Hauserová, bioložka a spisovatelka, hájí v sobotní Orientaci LN odpor vůči geneticky modifikovaným potravinám. Píše: Odmítat geneticky upravené plodiny není hloupost, ale luxus. Jako Evropané si ho snad můžeme dovolit.
Ta sentence je esencí průšvihu, v němž se topí myšlení značné části starého kontinentu. Průšvihu, do něhož se celá Evropa řítí.
Souvětí ukazuje dva veliké omyly, které rdousí naši myšlenkovou kulturu: jednak implicitní přesvědčení o evropském náskoku, který si tedy může sem tam dovolit nějaký luxus zaostávání; jednak hluboce nebezpečný pocit, že někteří z nás mají právo svou osobní preferenci vnucovat těm ostatním.
Evropa nemá žádný náskok, který by mohl vydržet víc než pár desetiletí – snad jen ve vymírání populace. Jediná naděje kontinentu spočívá v nevyřčené víře: až se chudé a hladové civilizace nasytí, zestárnou, ztloustnou a zleniví jako my. Ta naděje je lichá. Amerika je mnohem bohatší, přesto v ní zůstává život i pud sebezáchovy. Amerika navzdory všemu svému přepychu je schopna hájit sebe sama, a mimo jiné také nevymírá. Úpadek Evropy tak pravděpodobně nesouvisí ani tolik s „luxusem“, ale s něčím mnohem hlubším.
To „něco“ lze odhalit i v druhé větě Evy Hauserové. Autorka sebekriticky naznačuje, že odpor keGMOje možná otázkou „víry“, podobně jako volba košer stravy. Odhaluje tak jednu z nejnebezpečnějších tradic evropského myšlení: záměnu mohu za musíš. Svobodné rozhodnutí jedince se nenápadně přetavuje v příkaz ostatním. Ke košer krmi těžko někoho přinutit – jenže pár vybraných Evropanů věří, že má právo všem ostatním jisté potraviny na základě své víry zakázat.
Pýcha a mylná nadřazenost vůči Asii i Americe, pýcha a arogance vůči ostatním Evropanům. Dva hříchy v jediné sentenci. Dva hříchy, které táhnou celý kontinent do úpadku a zapomnění.
Při vší úctě k panu Bártovi, to vysvětlení je přijatelné pro lidi s IQ 90 a méně, pochechtává se ministr financí Miroslav Kalousek. Užívá si tak hlubinu trapnosti, v níž se koupe šéf Věcí veřejných Vít Bárta.
Ano. Fakticky vzato nelze než s panem ministrem souhlasit. Zároveň si ale nemůžeme odpustit dobrou radu: do některých témat lépe nešťourat. I v příběhu Miroslava Kalouska jsou okamžiky, které vyžadují od posluchačů velmi nízkou schopnost kritického myšlení.
MKvlastní rozlehlý byt v pražském Veleslavíně, který k němu připutoval složitou cestou: zbrojař Richard Háva – švagr Lubomír Kašák – Miroslav Kalousek. MK byl ekonomickým náměstkem na ministerstvu obrany, který „hlídal“ obchodníky se zbraněmi. Jaké IQ je potřeba, abychom uvěřili, že toto hlídání nijak NESOUVISÍ s Kalouskovým bytem?
Zvířátka z Chlívku nejsou zrovna z nejbystřejších, ale i tak s tím mají značný intelektuální problém.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
