Může restaurace kdesi v horách soutěžit s podniky v Praze? Podle šéfkuchaře Martina Hakena rozhodně ano. O svém projektu mluví šéfkuchař i provozovatelé nedávno dokončeného čtyřhvězdičkového hotelu Omnia v Jánských Lázních s patřičným nadšením. Není tedy divu, že podnik, jehož cílem je nabídnout hostům gastronomické zážitky na úrovni hlavního města, vzbudil velká očekávání.
Čtyři hvězdy v Krkonoších Teoreticky je to skvělý nápad. Stížnosti na nedostatek kvalitních restaurací a ubytování s vysokým standardem na českých horách jsem slyšela už z mnoha stran. Když loni v říjnu otevřeli Omnii, mluvilo se o ní jako o dlouho očekávané oáze luxusu v nádherné krajině, kterou kazí amatérsky vedené penziony a nenápaditá kuchyně. Pokud bych chtěla popsat úroveň zdejší restaurace, výraz „luxus“ by mi ale na mysli asi jako první nevytanul.
Kvalitu ubytování nemohu sice soudit, ale musím říci, že hotel Omnia, umístěný těsně u dolní stanice opravené lanovky na Černou horu, se mi líbil na první pohled. Za jednoduchým architektonickým stylem budovy stálo přání jejích tvůrců, aby dobře splynula s okolní přírodou. Mnohé pokoje mají balkony s výhledem na zalesněnou stráň a hostům je k dispozici vlastní fitcentrum, sauna a bazén. Vstupní hale dominují ostré úhly a tmavě šedé stěny a prostor je oživen důmyslně nasvícenými břízkami umístěnými za skleněným panelem vedle recepce.
Designéři vsadili na neobvyklou kombinaci minimalismu a přírodních prvků. Osvětlení zajišťují žárovky bez stínidel a stěnu baru tvoří kulaté dřevěné špalíky. Hostům zběhlým ve světě luxusních restaurací bude strohý interiér možná připadat trochu moc okoukaný – zejména Praha je podobnými kreacemi přímo zaplavená. Ve stejném stylu se zařizují podniky typu Kampa Park i kavárny v nákupních centrech. V nejvyšších českých horách je to ale novinka a jednoduchý design příjemně kontrastuje se scenérií za velkými okny restaurace.
Chce to víc konkurence Nevídaný je v těchto končinách ovšem i sám podnik, na jehož jídelním lístku se skví hned dva druhy husích jatýrek. Je skvělé, že se někdo snaží pozdvihnout úroveň gastronomie na venkově – pokud se to dělá opravdu poctivě. Jenže v Omnii zůstali stát v půli cesty, jako by doufali, že při nedostatku konkurence v širokém dalekém okolí jim nějaký ten prohřešek občas projde.
Upoutal mě už hlavní chod. Přestože si každý z naší trojice objednal něco jiného (telecí hřbet za 480 Kč, lososa za 240 Kč a kuře za 205 Kč), vypadaly všechny talíře podezřele podobně. Dvě z jídel byla doplněna stejnou omáčkou z červeného vína. Telecí a lososa zase servírují s toutéž holandskou omáčkou, ačkoli podle menu měla jedna být béarnská a druhá holandská. Rozdíl mezi nimi je, pravda, velmi malý – základem obou je máslo rozpuštěné ve žloutcích. Zatímco do holandské omáčky se ale přidává citronová šťáva, do béarnské ocet a estragon. Když nakonec dostanete totéž, je otázka, proč v tom na jídelním lístku dělají rozdíl. Trochu to zavání lenivostí. Totéž se dá říct vlastně skoro o každém pokrmu. Šalotky u telecího – podle jídelního lístku „pečené“ – byly tytéž jako v plněném kozím sýru (105 Kč). Atěm jídelní lístek říkal „rozdušené“. Pod názvem „dvojité consommé z kukuřičných kuřat se zeleninovými soudky a prsíčkem, pošírovaným v šafránovém sherry“ (50 Kč) se neskrývalo nic jiného než dosti malá miska kuřecího vývaru, v němž plavalo po jednom kousku mrkve a cukety. Žádné zeleninové soudky, ať už to mělo znamenat cokoli. Polévka byla navíc tak slaná, až jsem pojala podezření, že v kuchyni sáhli po vegetě.
A to jsem ještě ani nestihla říct, že losos byl cítit rybinou a špenát a lesní houby, které ho doplňovaly, byly tak slané, že se vůbec nedaly jíst. Nebo že domácí lanýžový dort s ananasovým kompotem, badyánem a mangovým sorbetem (150 Kč) nám naservírovali napůl zmrzlý. Nevadí, stejně nebyl nic moc.
Zlatý párek v rohlíku!
Ale abych nebyla nespravedlivá: je pravda, že jsem v Omnii byla mimo sezonu. Ale Martin Haken sem z pražského Rybího trhu přešel teprve v letos v lednu a člověk by doufal, že určitou kvalitu udrží i na jaře a v létě. V tiskové zprávě hotelu Omnia se koneckonců nechal slyšet: „Janské Lázně nejsou Praha. Je však pro mě velkou výzvou našim hostům dokázat, že gastronomie na úrovni není něčím, co za hranicemi hlavního města nelze potkat.“
Než Martin Haken se svým týmem dokáže pravdivost svých slov, čeká ho ještě dlouhá cesta. Co se týče mě, pokud se do té doby dostanu do Janských Lázní, nejspíš si tam dám vychlazený budvar a párek v rohlíku za 15 korun na kolonádě. Je tam skvělá atmosféra a párek tam mají přesně takový, jaký čekáte: prostý a chutný. Nehraje si na něco, co není. Vřele doporučuji.
***
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Omnia Hotel Restaurant Černohorská 327, Janské Lázně Tel.: 499 859 780 www.omniahotel.cz Laura Baranik, recenzentka restaurací, www.praguespoon.com
