Letos navíc poprvé doprovázený Off Photo Festivalem, který po vzoru podobných satelitů v Arles, v Houstonu nebo v Lodži poskytuje prostor zejména dosud nepříliš známým mladým autorům.
Zatímco Praha se stále nemůže dočkat svého vlastního fotografického festivalu, v Bratislavě ho mají už léta. Když v roce 1991 představil Evropský dům fotografie z Paříže v pěti bratislavských galeriích přehlídku aktuální fotografické tvorby, asi nikoho nenapadlo, že právě vznikl nový fotografický festival, který si přes minimální rozpočet a nepočetný organizační tým postupně vybuduje významnou pozici mezi desítkami jiných festivalů. Jeho organizátoři v čele s Václavem Mackem si od začátku uvědomovali, že bratislavský Měsíc fotografie musí mít nějakou specifičnost. Tou se stal systematický důraz na historickou i současnou fotografii ze střední a východní Evropy, která stojí na okraji pozornosti většiny jiných festivalů. Současně jim však bylo jasné, že festival musí mít i divácká lákadla v podobě výstav slavných hvězd – a také se jim podařilo do slovenské metropole získat velké retrospektivy Cartiera-Bressona, Kleina, Leibovitzové či Michalse.
Dokumenty doby Letos můžeme v Bratislavě vidět hned několik expozic světově slavných autorů. Největší zájem vzbuzuje výstava Luxus od britského dokumentaristy Martina Parra. Ten se svým typickým suchým humorem a jemným sarkasmem ukazuje ve scénách z koňských dostihů, z moskevského veletrhu pro milionáře a z dubajského veletrhu umění, z autosalonu v Pekingu nebo z honosných večírků lidi, kteří se okázale chlubí svým bohatstvím, drahými šperky a kožešinami nebo kabelkami od Vuittona.
Proslulý argentinský fotograf Marcos López vystavuje v Bratislavě už podruhé. V jeho ostře barevných, digitálně manipulovaných fotografiích, v nichž se jako v obrovském tavicím kotli mísí baroko, surrealismus, katolicismus, halucinogenní vize, koloniální malba, jihoamerický folklor a literatura, bohužel stále více přibývá povrchních efektů s litry krve, které už nejsou na hranici kýče, ale stále častěji ji překračují. Daleko silněji vyznívají některé výstavy, které naopak akcentují autentičnost fotografie. Třeba nesmírně sugestivní dvojportréty pacientů psychiatrické léčebny na Tchaj-wanu od viceprezidenta agentury Magnum Chien. Chi-Changa, mnohostranný obraz současné Ukrajiny od členů skupiny Sputnik, teprve nedávno publikované záběry nudy, drilu a vymývání mozků vojáků základní vojenské služby z Husákovy éry od Josefa Mouchy, Cifrovy snímky z obyčejného života v Bratislavě ve stylu poezie všedního či prosté ateliérové portréty Afričanů od Malicka Sidibého z Mali.
Co v učebnicích není a netypický Drtikol Letošní festivalový program zahrnuje i několik výstav mladých fotografů ze škol v Poznani a v Opavě, přehlídku slovenské fotografie z posledních dvou dekád a také řadu objevných historických expozic. První velká výstava Františka Drtikola na Slovensku asi nenaplňuje očekávání těch, kteří se těšili především na jeho osobité akty. Kurátor Jan Mlčoch totiž na výstavu ve Slovenské národní galerii vybral výhradně díla z méně známého závěru Drtikolovy fotografické tvorby z první poloviny třicátých let, kdy vznikaly především aranžované kompozice s vyřezávanými figurkami éterických tvarů, symbolizujícími různé myšlenky buddhismu a dalších východních náboženských a filozofických nauk. Expozice, která zahrnuje i některé téměř neznámé akty z tohoto období, však přináší řadu skutečných objevů.
Hajlující sedláci v krojích V Bratislavě je také možno vidět stovky dobových originálů ruských fotografií z období 1850 až 1950, mezi nimiž nechybí ani vzácná díla Lisického a Rodčenka, skvělé „psychoanalytické“ portréty a autoportréty Poláka Stanislawa Ignacyho Witkiewicze nebo oficiální fotografie z období fašistické Slovenské republiky. Snímky hajlujících sedláků v krojích, malých dětí z Hlinkovy mládeže nacvičujících boj s maketami pušek či slovenských vojáků objímajících se na východní frontě s kolegy z wehrmachtu nepatří k těm, které jsme mohli vídat v učebnicích dějepisu.
I kvůli nim stojí za to zajet do Bratislavy na jeden z nejlepších ročníků z dosavadní historie tamního Měsíce fotografie.
***
Nesmírně sugestivní jsou dvojportréty pacientů psychiatrické léčebny na Tchaj-wanu od viceprezidenta agentury Magnum Chien. Chi-Changa či mnohostranný obraz současné Ukrajiny
Snímky hajlujících sedláků v krojích, malých dětí z Hlinkovy mládeže nacvičujících boj s maketami pušek či slovenských vojáků objímajících se na východní frontě s kolegy z wehrmachtu...
O autorovi| VLADIMÍR BIRGUS, Autor je historik umění
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
