Jdu na sever. A jdu na jih. Když stojíte na severním pólu, tak jako Cimrmani, je to docela lehké. Za běžných okolností člověku přijde vhod kompas. Jak omezené. Čím dál častěji se ukazuje, že zvířata v sobě mají něco jako magnetickou rysku. A mnohem víc než podle jiných smyslů se pohybují právě podle magnetického pole.
  |
Vědci z České zemědělské univerzity (ČZU) už dříve zjistili, že krávy jsou až sedmdesát procent svého života natočené k jednomu z pólů. Pomohl jim k tomu obyčejný internet, konkrétně satelitní snímky z Google Earth. Teď mozkovny z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU používají poměrně sofistikovanější metodu. Pro svůj výzkum si tentokrát vybrali jeleny, namísto satelitních snímků zvolili GPS.
„Převáželi jsme jeleny na určité vzdálenosti a sledovali jsme, co budou dělat v novém prostředí a jestli se vrátí na původní místo. Zjistili jsme, že nějaký čas v novém prostředí zůstanou a po nějaké době, během pár hodin až dnů, se začnou vracet domů. A vrátí se na vzdálenost třeba dvaceti kilometrů přesně do místa, kde jsme je chytili,“ řekl serveru Lidovky.cz vedoucí katedry myslivosti a lesnické zoologie Vlastimil Hart. Vědci to přisuzují právě magnetickému smyslu. „Je to jako střelka. Jdou rovnou domů,“ říká akademik.
Prestiž českých univerzit stoupá. Prosadily se v uznávaném světovém žebříčku |
Variantou je i to, že poznávají body v terénu, které převyšují ostatní krajinu, třeba hory, a uvědomí si, že určité body jsou dál, než jsou zvyklí. Schopnost orientace podle magnetického pole se ale zjistila i u dalších živočichů, je tedy pravděpodobné, že jdou podle něj. „Zvířata ho k návratu domů využívají často. V každém místě je trochu jiné, díky posunu od geografickému pólu k tomu magnetickému a díky sklonu. Zvířata jsou schopná poznat, že jsou třeba v Praze, a ne v Brně. Je to dost velká vzdálenost na to, aby zjistila, že posun a sklon je jiný. Umí to přitom i na mnohem menší vzdálenosti,“ udává Hart.
Vědci šli ale ještě dál. Použili obojky, které jednak každou půl hodinu až hodinu zaznamenávají díky GPS pozici vysoké zvěře, ale také takzvané biologgery. „Podobný systém využívá ve světě spousta týmů, my jsme ale jediní, kdo na obojky upevnil takzvané biologgery. Ty mají v sobě magnetometr a akcelerometr. Díky tomu zjistíme, jakou aktivitu zvíře dělá každou sekundu. Nejde přitom jen o jednu informaci, získáme jich až osm,“ vysvětluje Hart.
Vlastimil Hart, na snímku s parohem z překrmeného jelena.
Z výzkumu je patrné, kterou část dne jeleni odpočívají nebo kdy žerou. Na základě dat pak vědci budou moci říct, jakou vydávají energii nebo kdy jsou vystresovaní, například proto, že do lesa chodí hodně lidí nebo probíhá lov. Kromě jiného ale podají informaci o tom, jak se zvíře chová, když je magnetická bouře, kterou vyvolává erupce na Slunci, nebo když stojí pod vedením vysokého napětí, jež zákonitosti ruší. Biologgery také univerzitě otevřely dveře ke spolupráci s týmy z Anglie a Ameriky.
Jelen patří ze svého druhu k nejvíce prozkoumaným v Evropě. Poznatky z výzkumu chce ČZU využít nejen k výuce, ale i ryze prakticky. Například s ohledem na škody, které způsobuje v lesích. Může za nimi totiž být i to, že se se zvířaty špatně hospodaří. Na základě dat by se mohlo ukázat, jak to dělat správně, aby jeleni v lesích neokusovali malé stromky nebo kůru.
Malý pravěk
Ale zpátky k orientaci podle magnetického pole. Univerzita zkoumá i další živočichy, k čemuž má speciální místnost. Ta je rozdělena na několik menších, co je ale hlavní, je odstíněná. Žádné pole tu nepůsobí, nefunguje tu mobilní signál, radiové frekvence, prostě nic. Na ČZU tomu říkají „takový malý pravěk“.
Už teď je tu několik žab, které se na nové prostředí bez ruchů zatím aklimatizují. Pak bude možné vyzkoušet, jak žáby reagují na magnetické pole, které vědci budou umět i zesílit, nebo třeba simulovat magnetickou bouři. Před pár týdny univerzita dostala akreditaci pro laboratoř na hlodavce. Do budoucna se počítá s výzkumem králíků. Už dříve totiž proběhlo několik měření u zajíců. Ti si dělají v zemi malý důlek, do kterého si pak lehnou. Hádejte, jakým směrem.
Desítky studentů na kolejích v Praze i přes zákaz uspořádaly párty. Na ČZU se pak začal šířit koronavirus |
Proč to vlastně zvířata dělají? „Až na to přijdeme, dostaneme Nobelovu cenu,“ říká Hart. Něco podobného už se ale podařilo. Takzvaná Ig Nobelova cena se předává na Harvardu o trochu dřív, než ceny rozdá švédská akademie. „Uděluje se za výzkum, kterému se lidé nejdříve zasmějí, ale pak přemýšlí a žasnou. My ji dostali za výzkum, který ukázal, že psi vyměšují na sever, nebo na jih,“ líčí Hart. Mimochodem, předávání ceny je prý krásný tříhodinový ceremoniál, kde jsou i skuteční Nobelisté, kteří poukazují na to, že to rozhodně není dehonestující cena. Spíš ocenění za výzkum, který dokázal upoutat i nevědce.
Ten, který se zaměřil na psí potřebu, vznikl vlastně jako taková náhoda. Ve spolupráci s německými kolegy zkoumali vědci z pražské zemědělky v předvánočním čase podobně i kapry v kádích. Studie, která čítala bezmála patnáct tisíc šupináčů, ukázala, že se naprostá většina ryb v kádích orientuje v severojižní ose. „Na Vánoce jsem vypustil psy na zahradu a změřil jsem je. Byli pořád na sever, nebo na jih. Poslal jsem to kolegům do Německa jako novoroční přání. Zasmáli jsme se, ale pak jsme si řekli, že bychom se na to měli podívat,“ vypráví Hart.
Cena za psí značkování
Každý, kdo měl doma psa, včetně studentů, zaznamenával příští dva roky, jakým směrem psi při vyměšování stojí. Světe, div se: bylo to v severojižní ose. Když pak tým dával všechna data dohromady, v některých dnech to platilo, v jiných zase ne. Až přišli na to, že někdy psy ruší magnetická bouře.
Rozdělili proto data podle magnetického počasí a výzkum byl na světě – psi reagují na magnetické pole a na jeho změny vlivem aktivity Slunce. Vylučování posloužilo k získání úsměvné ceny, vlastní výzkum ale stál za to. „Pes si dělá značku v terénu, ke každé se chce vrátit, a k tomu se musí zorientovat ve svých mapách. Proto se také psi tak často točí, než vykonají svojí potřebu – kalibrují svůj kompas,“ vysvětluje odborník.
Uvolnění na vysokých školách umožnilo studentům hlavně práci v laboratoři. Univerzity počítají s distanční výukou |
Vnitřní kompas využívají nejlepší přátelé člověka i při návratu domů. Ve výzkumu se univerzita zaměřila na lovecké psy, kteří při stopování zvěře často odběhnou od svého pána i několik kilometrů. Přesto jsou schopní vrátit se ke svému majiteli. Ukázalo se, že psi při návratu využívají severojižní osy, jsou tak rychlejší, protože cesta vede na přímo. Teprve když se přiblíží, využijí svojí vlastní stopu, která je dovede k pánovi. Vědci psy sledovali tři roky.
Nabízí se samozřejmě otázka, co lidé. Hart na to říká, že je možné, že i lidé se v něčem orientují podle severojižní osy, akorát se zatím neví v čem a jak. „Moc přemýšlíme, nechováme se přirozeně a nedokážeme se od toho oprostit jako zvířata. Ale po výzkumu s kravami nám spousta lidí říkala, že si změnili orientaci postele. Každému sice vyhovovalo něco jiného, ze severu na jih nebo z východu na západ, ale když to udělali, přestali trpět bolestmi hlavy nebo jim to prostě jen dělalo lépe. To je i odpověď na otázku, proč to dělají zvířata: Nevíme, co jim to přináší, ale něco tam být musí, jinak by to přece nedělala.“
