* LN Máte za sebou 15 let zkušeností s oceňováním rizik v Bank of America. Čekal jste krizi?
Mám celkem 35 let zkušeností s oceňováním rizik, ale těch prvních 15 let bylo skutečně v Bank of America. A ano, krizi jsem čekal. Na trhu se děly věci, které se dít neměly.
* LN Jaké věci?
Například principy, jak se mají poskytovat půjčky a hypotéky, byly všechny pošlapány. My jsme byli naučení, že účastník, který si bere hypotéku, musí na trh nést i vlastní kůži, tedy měl mít vlastní finance na pokrytí minimálně 20 až 25 procent hodnoty domu nebo reality, kterou kupoval. Bylo také přerušeno bezprostřední spojení mezi dlužníkem a bankou. Obě tyto zásady byly porušeny. Lidé si mohli půjčovat sto procent hodnoty realit, a to v době, kdy ceny nemovitostí šly bez zjevného důvodu dramaticky nahoru. Navíc bez bezprostředního vztahu mezi poskytovatelem a dlužníkem nemohly třeba německé banky, ke kterým se v balíku dostaly americké hypotéky, řešit problémové situace. Neměly partnera, se nímž by o změně podmínek jednaly.
* LN Prodával jste akcie, když přišla krize? Byl jste mezi těmi, kteří se všeho zbavili?
Nebyl, já jsem též tratil. Ale neměl jsem velké akciové portfolio, trochu se mi sice snížila jeho hodnota, ale netrpím. Jak říkával můj otec: živořím, ale dobře živořím. Já jsem totiž spíše dlouhodobější investor, jsem konzervativní a nehraji na akciových trzích. Na krátkodobé investice je třeba mít určitou mentalitu. Já nespekuluji a nechodím do kasina, to mě nebaví. Baví mě si investici prostudovat, porozumět jí a doufat, že i vyjde. To mám radši než hrát na burze. Akciové trhy totiž do velké míry již dávno nesplňují to, co mají dělat.
* LN A to je?
Mají být jedním z hlavních zdrojů financí pro firmy. Ale dnes zhruba dvě třetiny prodejů a nákupů dělají automaticky počítače v reakci na pohyby nějakých indexů. Dnes si firmy chodí na trhy pro peníze na svůj rozvoj v daleko menší míře. Spíše tam chodí proto, aby si vyměnili jednoho akcionáře za druhého.
* LN Chodí banky stále s nabídkami? Vidíte něco, co vás zaujalo?
Vidíme. Zatím jsme však nenarazili na nic, u čeho jsme se už definitivně rozhodli, že to je ono. Nakonec ale těch nabídek na odkup, které by nás zaujaly, není v Česku zase tolik. Pro nás je zajímavá větší firma, která má velký potenciál rozvoje, a to většinou za hranicemi tohoto státu.
* LN Jaká odvětví vás zajímají?
Hledáme zejména v oblastech, ve kterých již jsme. Je to pro nás lepší než se pouštět do dalších sektorů, ve kterých se až tak moc nevyznáme, nevyhovují nám nebo by nám z nějakého důvodu trvalo rok, než se v něm zorientujeme. Například v chemickém průmyslu vlastníme Bochemii a stále sledujeme, jak bychom mohli rozšířit její portfolio. Tam vidíme velký potenciál. Přes Bochemii máme i povrchové úpravy oceli, kde 75 procent zákazníků je v zahraničí, v akumulátorech je to téměř sto procent. Bavíme se tedy o zatím malém, ale pro Česko jako exportní zemi dost důležitém průmyslu.
* LN Budete se soustředit na obory, kde již působíte, to znamená software pro počítače?
Tak software je zajímavý. Když si vezmeme to, na co narážíte, tak české a slovenské firmy chrání možná čtvrtinu, možná až třetinu počítačů na světě. Mohlo by se jednat až o 300 milionů počítačů. (pozn. red.: Benson Oak Capital vlastní část AVG; mezi další významné firmy patří český Avast a slovenský Eset).
* LN Chystáte tedy v tomto oboru akvizici?
To ne, jen poukazuji na to, že to je úžasné. Nemusíme kupovat všechno, ale to, že ty schopnosti tu jsou a je to něco, co umíme dělat, je úžasné. Další takovou oblastí je letecký průmysl. Kdysi jsem měl zájem o Aero Vodochody, které nakonec dostal někdo jiný (pozn. red.: v roce 2006 ho získala firma Oakfield z investiční skupiny Penta). Čtvrtina malých sportovních letadel na světě pochází z Česka, to je přece také úžasné.
* LNMohu mezi obory, které vás zajímají, přiřadit i letectví? Chcete koupit výrobce malých letadel?
Na některé firmy v této oblasti jsem se díval, ale oči současných vlastníků byly příliš velké, takže své firmy stále vlastní, ale myslím, že to pro ně již není tak snadné.
* LN Takže doba, kdy jejich firmu budete moci koupit za podle vás odpovídající cenu, se blíží?
Uvidím. Ale obor výroby letadel prochází dost těžkými chvílemi. Ve Spojených státech mnoho velkých leteckých výrobců propouštělo a ještě dodnes propouští stovky zaměstnanců. Propouštějí všichni, Cessna, Beechcraft i Piper, takže ještě není ta správná doba. Letectví je ale pro mnoho lidí, kteří se do něho pouští, spíše otázkou lásky než rozumu.
* LN Vás k němu ale srdce táhne, takže se dá očekávat, že za pár let budete vlastníkem nějakého výrobce?
Srdce mě tam táhne. Uvidím. V letectví ale víc lidí ztratilo peníze, než vydělalo. Takže nevím, uvidíme, jestli si to nechám na podzim života. Ale letectví v Česku rozhodně má potenciál, tento obor zde má dlouhou tradici a ještě není vše ztraceno. Jsem rád, že se zachránilo Aero Vodochody a jsem rád, že pokračuje výroba i u těch menších společností.
* LN Očekáváte, že brzy začnou v rámci generační obměny prodávat ve velkém rodinné firmy?
Tento trend tu již existuje. Nyní je ale rodinných firem na prodej daleko víc, než bývalo řekněme před deseti lety. Často vidíme, že lidé už mají zájem dělat něco jiného a firmu by prodali, ale váhají. Říkají si: já bych to i prodal, ale co budu s těmi penězi dělat, mám koupit jinou firmu? Proč bych pak prodával tu svou... Navíc zejména v menších městech a vesnicích lidé neradi ukazují své bohatství. Takže mnoho lidí nemá odvahu prodat firmu, a když už se někdo rozhodne k prodeji, tak má zase moc velké oči. Říká si: když už to mám udělat, tak chci získat hodně peněz, abych mohl někam zmizet. Je cítit, že to není jen podnikání, ale že to je i životní, pracovní a sociální záležitost. Vidíme zde více příležitostí, ale jednodušší to není. Dalším důvodem, proč mnoho podnikatelů uvažuje o prodeji firmy, je totiž touha získat nové investory, kteří by zrušili určité bariéry, jež omezují rozvoj firmy. Na malém městě jsou totiž zaměstnanci spolužáci, bratranci, manželé a další příbuzní a známí. Tito lidé se špatně nahrazují jinými. Mnoho firem tak přijde s tím, že potřebuje někoho, kdo jim udělá personální pořádek.
* LN Soustředíte se na Česko a Slovensko, nelákají vás akvizice jinde v zahraničí?
Takto to bývalo, teď se již rozhlížíme kdekoli na světě a nejen ve střední Evropě. Ve střední Evropě je to ale jednodušší, dá se tam přijít velmi rychle. Navíc je potřeba být těm firmám nablízku, sledovat je, a mně se nechce tak moc a tak daleko cestovat, ale díváme se kdekoli.
* LN Koupil jste již nějakou takovou firmu?
Ne. Ale kupujeme je přes naše firmy. Například přes Bochemii jsme před dvěma lety udělali akvizici v Maďarsku. Nyní se po firmách díváme i v Německu, rozhlížíme se v Rumunsku, prostě nemáme již geografické limity. Když se pro naši firmu najde něco zajímavého v Turecku, koupíme to. Nejsme limitováni jen na Česko a Slovensko jako dříve a hledáme i za hranicemi Evropy.
* LN Vlastníte solární elektrárnu nebo jste o její koupi alespoň uvažoval?
Nevlastním. Uvažoval. Asi jsem ji měl koupit. Když ale startoval solární boom, považoval jsem důvody, které k němu vedly, za strašně hloupé. Nechtěl jsem se do toho pouštět, protože nechci žít z věcí vymyšlených státem. Jediná privatizace, do které jsem se chtěl pustit, byla Aero Vodochody, ale tam mě k tomu vedly i jiné důvody.
* LN Účastnili jste se investic za více než šest miliard eur. Odkud na ně berete peníze?
To je včetně kapitálu, který jsme získali pro různé firmy. Na přímé investice je to od skupinky lidí, kteří s námi investují, znají nás a mají zájem přes nás investovat.
* LN Uvažoval jste o zřízení fondu, který by byl přístupnější širší skupině lidí?
Čas od času o tom přemýšlíme, ale zatím jsme to neudělali. V určitém smyslu by bylo jednodušší vytvořit fond, který nabere peníze, a pak je investovat. My jsme to nikdy neudělali, a to má své výhody i nevýhody. Sedět na 100 milionech eur je velká zodpovědnost. Když je dva nebo tři roky není člověk schopen investovat, tak je má třeba v bance za nízké úroky. To je dost drahý špás. V obdobích, kdy se vyskytují obrovské a rychlé investiční příležitosti, je dobré mít fond. Ale v době, kdy najít vhodnou firmu na investici trvá třeba i čtyři roky, by to podle mě nebylo úplně férové k investorům. Nyní se zde nedají rychle najít investiční příležitosti za miliardy. Pokud se vyskytnou, tak potřebné prostředky dáme dohromady velmi rychle.
* LN Opět se spekuluje o vstupu AVG na burzu. Opravdu tam tentokrát vstoupí? Kdy a kam?
Takové věci musí oznámit firma sama. To, co jsem si se zájmem přečetl v novinách, není pravda – žádné takové rozhodnutí nebylo uděláno, alespoň ne v mé přítomnosti.
* LN Ale ta možnost tu existuje, které burzy jsou ve hře?
Účelem varšavské a pražské burzy je zejména soustřeďovat finance v tomto regionu a některé firmy jsou již na tyto burzy příliš velké. Právě AVG je příkladem firmy, která je větší, než je potřeba takovýchto lokálních burz. AVG je velkou technologickou společností světového významu, a proto i investoři, kteří by její akcie mohli chtít koupit, jsou mnozí specialisté na investování do technologií, a ne do lokálních či regionálních trhů. Jako sekundární to je možné, ale ne jako primární trh.
* LN Bude tedy AVG první českou firmou, která vstoupí na Nasdaq?
Nemohu se vyjádřit, protože žádné takové rozhodnutí nepadlo. Zda to bude Nasdaq, nebo jiná světová burza, nevím, ale AVG je rozhodně firma, která již přerostla regionální rozměr burz rozvíjejících se trhů. Firmy, které jsou již větší a mají světový význam, chodí na větší burzy, ať již jsou to burzy evropské, nebo americké – tedy londýnská, amsterodamská nebo Nasdaq.
* LN Která z firem vaší skupiny se bude nejdříve prodávat?
Momentálně nic neprodáváme, i když pro finančního investora je vždy všechno na prodej, pokud se ovšem nabídne ta správná cena. Takže pro nás je stále všechno otevřené. To je další výhoda toho, že k investicím nepoužíváme fond. Ten se totiž v určitém momentě uzavře a musí se ukončit, takže je potřeba nakoupené firmy prodat, aby se peníze mohly vrátit investorům. My takovéto tlaky nemáme, takže můžeme čekat a dlouhodobě rozvíjet nakoupené firmy, aniž by nás něco tlačilo k prodeji. Například takovou Bochemii, která má dobrou šanci na růst, můžeme držet dlouhodobě anebo v správném čase jenom částečně dát na burzu.
* LN Co považujete za největší úspěch posledních dvaceti let?
Musím říct, že vše, co jsem dělal, mě bavilo. To je úspěch číslo jedna. ČEZ byl v té době ještě dost socialistická organizace, kterou bylo potřeba přeměnit na instituci, která bude schopná si půjčovat na mezinárodních trzích. To vyžadovalo dost dramatickou změnu, díky které nakonec ČEZ dokázal získat 170 miliard korun na investice, a to bez státní pomoci (pozn. red.: Eichler byl v letech 1994 až 1998 ve vedení ČEZ; pak do roku 2001 řídil košické železárny VSŽ).
* LN Ve VSŽ jste ale musel řešit horší situaci – krachující společnost a vyostřené vztahy vedení.
VSŽ bylo opravdu něco dost jiného. Když jsem tam přišel, tak to byla již prakticky zkrachovalá firma. Kdybych si musel vybrat, tak bych působení ve VSŽ považoval za svůj největší manažerský úspěch. Asi to byl ten jeden z největších úspěchů z osobního hlediska, takto otočit hospodaření firmy.
* LN Muselo být dost obtížné proniknout do tak uzavřené společnosti s tak vyostřenými vztahy.
Ano, byly tam vyostřené vztahy všech se všemi o všem. Hotová válečná zóna. Uvažoval jsem o tom, proč se mě tehdy určité skupiny nezbavily. Po několika letech jsem se setkal s několika mládenci, kteří tam byli finančně zaangažovaní, a zeptal jsem se jich na to. A jejich odpověď, i s jejich balkánským přízvukem, byla dobrá: \prý by to nestálo moc, pět tisíc dolarů, ale prý jsem byl již moc známá osobnost, a navíc Američan.
* LN Co byste považoval za svou největší chybu?
Chyby bohužel dělám pořád, ale zatím jsem žádnou zásadní neudělal. Mnoho věcí jsem se naučil z vlastních chyb, ale mnohem raději se učím z chyb ostatních.
* LN Třeba od kolegy z firmy Jaroslava Sopucha, který radil dnes již zkrachovalému leteckému dopravci SkyEurope?
Ale on jim radil dávno před tím, než zkrachovali. V té době tam už nebyl (pozn. red.: Sopuch radil SkyEurope v letech 2004 a 2005; firma zkrachovala v září 2009). Navíc on jim radil, aby nedělali IPO ve Varšavě a ve Vídni (pozn. red.: SkyEurope vstoupil na burzu v září 2005). Oni, jak je vidět, ho neposlechli, což bylo dobré pro původní majitele, ale ne už tak dobré pro nové investory.
* LN Po revoluci jste říkal, že do 20 let mohou Češi a Slováci dohnat Rakousko. Jak to vidíte dnes?
Vždy jsem k tomu ale dodával, že se to musí chtít. Právě v tom jsem viděl největší rezervy jak v Česku, tak na Slovensku. Na otázku, zda chtějí být bohatí, lidé odpovídají „ano“. Ale když jdete do hloubky, tak zase tak moc bohatí být nechtějí. Chtít být bohatý totiž také znamená, že na tom budu tvrdě pracovat, a na to zde lidé nejsou připraveni, nejsou ochotni se tomuto cíli obětovat. Přesto se toho v těchto zemích dost podařilo a 90 procent změn bylo k lepšímu.
***
Dnes si firmy chodí na trhy pro peníze na svůj rozvoj v daleko menší míře. Spíše tam chodí proto, aby si vyměnily jednoho akcionáře za druhého.
Když startoval solární boom, považoval jsem důvody, které k němu vedly, za hloupé. Nechtěl jsem se do toho pouštět. Nechci žít z věcí vymyšlených státem.
INVESTOR A PILOT
Gabriel Eichler (60)
*V 18 letech emigroval do USA, kde vystudoval ekonomii na University of Chicago.
* Patnáct let oceňoval riziko zemí v Bank of America.
*Na počátku devadesátých let radil federální vládě s privatizací.
* V roce 1991 založil investiční společnost Benson Oak Capital.
* Hovoří několika světovými jazyky a rád pilotuje své malé letadlo švýcarské výroby.
