Televize se ve víkendové filmové nabídce překonávaly: vidět se daly slavné tituly jako Formanův Amadeus, megalomanský Titanic či hvězdně obsazení Spáči. Všechny je strčil do kapsy opus magnum Akiry Kurosawy Sedm samurajů, kterým ČT 2 odstartovala klasikův profil. Uvedla jej v noci na pondělí v restaurované verzi s velkorysou stopáží dosahující půl čtvrté hodiny. Celé scény později našly cestu do americké westernové předělávky Sedm statečných (třeba diptych soubojů mlčenlivého samuraje), jiné - například náborové testování klackem -se do ní myslím nevešly. „Stateční“ dnes působí omšele, zatímco letos čtyřiapadesátiletí „samurajové“ nezestárli. Pomohly jim v tom i vynikající, protože současné titulky Martina Tiraly.
„Nezestárl“ ani Karel IV., kterého ČT 2 v neděli večer nasadila místo původně avizovaného Jednoho dne v životě České republiky -„historické momentky naší země objektivem 135 autorů“ a „letošního největšího fotografického projektu“ (snad bude takhle lákavě anoncovaná věc k vidění jindy). Díl ze série Největší Čech natočil spoluautor cyklu Šumná města David Vávra, takže se dala čekat zatíženost na architekturu spojená se švihlým humorem. Obojího se divák dočkal v míře vrchovaté. Nejde nepochválit pořad, který nemohl být udělaný lépe.
Rezervy naopak má „novácká“ talkshow Michala Suchánka a Richarda Genzera Mr. GS. Její slogan o „tušených hostech, ale zcela netušeném průběhu“ by potřeboval obrátit na hlavu: pozvat třeba cukrářku Kateřinu Fornuskovou byl nápad vynikající a zcela netušený, zato vtipy ve stylu skeče o přípravě koblihy z housky od zmíněného dua čeká každý. Přesto jde o estrádu na jejich poměry překvapivě snesitelnou. Opatrnou chválu si zaslouží talkshow Veroniky Žilkové Pustit žilou (neděle večer na Primě), kde zase lže slogan, který by víc „slušel“ Krausovu misantropickému Uvolněte se, prosím. Žilková své hosty (tentokrát vizážista Zdeněk Fencl, modelka Lejla Abbasová a fotbalista Petr Švancara) sice aranžuje do krkolomných situací, ale nikdy jim po krku doopravdy nejde a zůstává vkusná. Přidanou hodnotu představují mile morbidní znělka, beatboxová kapela a tematické ankety mezi veřejností.
A jak televize oslavily 17. listopad 1989? Z běžné svátkové vaty a tematicky volených „dospěláckých“ filmů (Nesnesitelná lehkost bytí podle Kundery, švandrlíkovští Černí baroni, časosběrný hit Občan Havel) vyčníval hlavně veřejnoprávní diptych dokumentů Kde jsi byl, když hřmělo? a Tenkrát. Osobnosti jako právě Václav Havel, Igor Chaun, Michael Kocáb, Milan Knížák a další v něm vypovídaly, co dělaly v onen večer před devatenácti lety. Zajímavých vzpomínek a poutavých záběrů tu bylo mnoho, ale jeden výjev utkvíval nejvíc: uslintaně tupé pendrekování lidí. Nejlepší ukázka toho, že režim nestál na hliněných nohou, nýbrž na prasečích kopytech.
Tolik jedno výročí. Co však přivedlo ČT 1 a Novu k tomu, aby bok po boku uvedly slavnou Altmanovu protiválečnou satiru M. A. S. H. a biografický snímek Obchodník se smrtí o zbrojním magnátovi, který v 90. letech zaplavil černý trh arzenálem z rozpadlého východního bloku? Že by opožděná pocta devadesáti rokům od konce 1. světové války?
