Před 160 lety zemřela první astronomka Caroline Lucretia Herschelová
Pocházela z Hannoveru, kde byl její otec hobojistou ve vojenské kapele. Stejně jako jejím sourozencům se jí dostalo nadprůměrného všeobecného a vynikajícího hudebního vzdělání. Když jí bylo dvaadvacet, odešla ke staršímu bratrovi do Anglie (tehdejší britští králové pocházeli z hannoverské dynastie a obě země tvořily personální unii). William tehdy žil v jihozápadoanglických lázních Bathu, kde působil jako varhaník, dirigent a učitel hudby. Caroline mu vedla domácnost, šila, koncertně hrála na housle, zpívala v oratoriích...
Po roce celkem spokojeného života se bratrovi dostala do ruky knížka o hvězdách... Zaujala ho natolik, že si vypůjčil dalekohled, aby si je mohl prohlédnout „zblízka“. Ježto ho neuspokojil, začal si je dělat sám, stále větší a lepší (celkem vybrousil okolo pěti stovek zrcadel). Díky nim se brzo stal bezkonkurenčně nejvýznamnějším astronomickým pozorovatelem své doby (roku 1781 kupříkladu objevil planetu Uran).
Caroline mu začala pomáhat -napřed s tříděním materiálu, poté s astronomickými výpočty a pozorováním; v podstatě se stala jeho rovnocennou spolupracovnicí. Roku 1782 se s ním, již finančně zajištěným od krále Jiřího III., přestěhovala do Sloughu u Londýna.
Pomineme-li četné objevy učiněné spolu s bratrem, sama pak objevila mimo jiné 561 nových hvězd, osm komet a tři mlhoviny. Za objev „first lady’s comet“, první komety objevené ženou (1786), dostala od krále roční plat 50 liber jako bratrova asistentka. V roce 1798 vydala velmi ceněnou aktualizovanou verzi Rejstříku stálic pozorovaných Johnem Flamsteedem, významným astronomem starší generace.
Po bratrově smrti v roce 1822 se vrátila k mladšímu sourozenci do Hannoveru a pořádala tam Williamovy a své objevy. Jejím druhým velkým tištěným dílem byl souhrnný katalog hvězd a mlhovin, které objevili společně s bratrem (1828).
Na stará kolena obdržela zlatou medaili Královské astronomické společnosti a byla zvolena čestnou členkou Royal Society a irské akademie věd.
V Hannoveru ji navštěvovali třeba matematik Karl Friedrich Gauss, astronom Johann Franz Encke, houslista Nicolo Paganini či komponista Joseph Haydn (toho prý dokonce inspirovala k oratoriu Stvoření). Ruský velkokníže Michal Pavlovič za ní vážil dlouhou cestu jen proto, aby mu v dalekohledu ukázala a popsala Jupiter s jeho čtyřmi měsíčky... „Drobounká, skromná, laskavá a duchaplná,“ tak na ni vzpomínali současníci.
K šestadevadesátinám jí pruský král Fridrich Vilém IV. udělil Velkou zlatou medaili za vědu. Zemřela 9. ledna 1848 v Hannoveru.
Na rozdíl od Williama, který se v padesáti oženil a zplodil syna Johna, rovněž znamenitého astronoma, se Caroline nikdy nevdala. Ne snad proto, že by se okolní muži všichni báli její nadprůměrné inteligence... V deseti totiž prodělala tyfus a od té doby přestala růst, takže její výška nepřesahovala 130 centimetrů.
Fräulein Caroline byla také zřejmě vůbec první osobou, která se nechala portrétně vyfotografovat (což při tehdejší citlivosti vrstev obnášelo dost dlouho setrvat v silném světle). Na rubu muzeálního snímku stojí: „To jest první světelný obraz lidské tváře, jaký kdy byl viděn.“
Když roku 1888 opavský rodák Jan Palisa objevil na vídeňské observatoři novou planetku, dal jí na počest první astronomky světa jméno Lucretia.
