Je dobře, že Supraphon připomíná tyto starší Ebeny, protože mnohé z písniček už jsou třeba zapomenuty nebo možná kdysi ani všechny nestihly vejít do povědomí či podvědomí posluchačů, neboť je posléze zastínily pokusy nové. Což by byla škoda, protože mladistvý vtip, neotřelé nápady, v nichž nechybí upřímně čistá poezie a jemný nátisk naivně ryzího sentimentu, nejsou k slyšení zase tak často. Neplatí, že „úroveň rýmu je na minimu“ (U vody).
„Mám dny, kdy jsem velmi tupý“ Zkušený Zdeněk Vřešťál se ujal nové edice populární sestavy písní z Tiché domácnosti. Album je souborem veskrze kvalitních titulů, k nimž Ebenové - pro zpěv i do kapely - přizvali špičkové hosty Ivu Bittovou, Zdeňka Vřešťála, Karla Plíhala a spoluhráče různých spřízněných žánrů Pavla Skálu, Vladimíra Gumu Kulhánka, Tomáše Krčka, Antonína Schindlera a Jaromíra Honzáka. Deska se v době svého zjevení stala rychle velmi populární jako celek i jednotlivými tituly (Tichá domácnost, Až se zeptá ráno, Archimedes, Chůze, Já se v tom nevyznám, Slávy dcera, Mám dny, Jak to dělaj’ kosmonauti a všechny další). Svou ztišenou neagresivní formou je příjemná, jejími argumenty jsou nevtíravost, perfektní zvuk, Markův spolehlivý cit pro zpívané vtípky. „Tupý“ není ani náhodou. Zůstává poetický. Je klidnější a asi „moudřejší“, což ale vůbec nemluví proti někdejšímu půvabu Ebenů - folkařů.
***
Prvotina bratří Ebenů Malé písně do tmy
vyšla v roce 1984. Autorem hudby a textů byl Marek, který zároveň zpíval a hrál na kytaru; Kryštof (klavír, saxofony, metalofon, zobcové flétny aj.) a David (klarinet, saxofon, tamburína aj.) zůstali coby vokalisté „němí“.
