Pode Bal
připravila výstavu stylizovaných portrétů soudců a prokurátorů, kteří i přes svou komunistickou minulost a angažovanost v procesech s odpůrci tehdejšího režimu dodnes zastávají pozice, a to mnohdy i velmi vysoké, v tuzemské justici (jsou uvedeny v závorce za jménem).
Vernisáž se uskuteční dnes v sedm hodin večer v pražské galerii DOX.
LN v následujícím tablu přinášejí výčet některých osob, které si umělci pro své ztvárnění vybrali. K portrétům přidali autoři výstavy popisy některých soudních případů z totalitní minulosti, na kterých se podle Pode Balu soudci a prokurátoři podíleli.
JUDr. Věra Adámková (Krajský soud Hradec Králové) Předsedkyně senátu okresního soudu v Hradci Králové dne 16. 10. 1987 zamítla žalobu Jarmily Strejcové, domáhající se zrušení výpovědi v zaměstnání vychovatelky domova mládeže střední zdravotnické školy. Strejcová byla vyhozena ze zaměstnání 3 roky před odchodem do důchodu, když jako svědkyně v procesu proti vydavatelům katolického samizdatu odvolala část své výpovědi s tím, že na ní byla vynucena pod nátlakem.
JUDr. Zdeněk Bureš (Krajský soud Brno) Předsedal Městskému soudu v Praze 11, který v říjnu 1978 odsoudil Františka Hrabala a Jiřího Wolfa pro podvracení republiky ke 3 letům nepodmíněně. Oba vyhotovovali a rozšiřovali samizdatové materiály v souvislosti s Chartou 77. Wolf si při přelíčení stěžoval na násilí, které na něm bylo pácháno při výsleších příslušníky StB, za což byl později odsouzen pro křivé obvinění.
JUDr. Miroslav Dlouhý (Krajský soud Brno) Jako samosoudce městského soudu v Brně odsoudil dne 22. 12. l988 Slávka Popelku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody osmi týdnů do první nápravné skupiny. Podle Dlouhého byl Popelka vinný přečinem proti veřejnému pořádku za rozšiřování letáků, vyzývajících k manifestaci za svobodné volby a odstoupení Vasila Bilaka.
JUDr. Drahomír Drápal (místopředseda Krajského soudu v Brně) Jako samosoudce městského soudu v Brně odsoudil dne 7. 10. l988 Slávka Popelku k odnětí svobody v trvání šesti týdnů nepodmíněně za přečin proti veřejnému pořádku kvůli tomu, že v Brně rozšiřoval letáky s ekologicko-politickým textem.
JUDr. Marcela Horváthová (Okresní soud Trutnov) Jako samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově odsoudila 20. 3. 1988 Pavla Wonku za maření úředního výkonu k pěti měsícům nepodmíněně do druhé nápravné skupiny. Přestože před ni Wonka přijel po brutálním mlácení bachařů na kolečkovém křesle, spokojila se s tvrzením vězeňského lékaře Radima Peka, jež Wonku označil za simulanta. Šest dní po jejím verdiktu Pavel Wonka ve vězení zemřel.
JUDr. Josef Huťka (Okresní soud Litoměřice) Předseda senátu vojenského soudu, který dne 26. 5. 1982 ve Strašicích u Rokycan poslal vojína základní služby a signatáře Charty 77 Petra Pospíchala na 18 měsíců do vězení za trestný čin pobuřování. Pospíchal se trestného činu dopustil tím, že „zaváděl s ostatními vojáky rozhovory o politických poměrech v ČSSR a netajil se svým záporným postojem k činnosti komunistů, zejména Bezpečnosti a soudů“.
JUDr. Petr Kovanda (Nejvyšší státní zastupitelství) Bývalý poručík a prokurátor Vojenské obvodové prokuratury v Praze poslal v roce 1988 spolu s Jaroslavem Fenykem - donedávna náměstkem Nejvyššího státního zastupitelství -na 15 měsíců do vězení hudebníka Vladana Kočího za to, že z náboženských a morálních důvodů odmítl nastoupit vojenskou službu. Kočí byl po amnestii prezidenta propuštěn. Dne 5. 6. 1989 ho vzal Kovanda znovu do vazby pro ten samý trestný čin.
JUDr. Ludmila Lišková (Okresní soud Klatovy) Předsedkyně senátu okresního soudu v Klatovech, který dne 27. 1. l98l odsoudil Jiřího Černegu k šesti měsícům do první nápravné skupiny za hanobení republiky a jejího představitele. Jiří Černega se na oslavě svatby nechal se svými přáteli vyfotografovat s portrétem prezidenta republiky Gustáva Husáka. Mgr. Jiří Malinovský (Krajský soud Ústí n. L., pob. Liberec) Jako předsedající soudce Okresního soudu v Liberci odsoudil 20. 3. 1979 Jaroslava Cermana pro hanobení národa, rasy a přesvědčení a uložil mu trest čtyři měsíce „natvrdo“. Cerman se trestného činu dopustil tím, že v silně podnapilém stavu před větším počtem osob vykřikoval hrubé výroky hanobící členy Komunistické strany Československa.
JUDr. Miroslav Mjartan (Krajský soud v Hradci Králové) Předseda senátu okresního soudu v Pardubicích l0. 5. l988 odsoudil Antonína Pernického za výtržnictví a verbální útok na veřejného činitele. Pernický dostal jako zvlášť nebezpečný recidivista dva a půl roku nepodmíněně ve třetí nápravné skupině. Trestného činu se měl dopustit, když byl zadržen na nádraží v Pardubicích při návratu z předchozího trestu a ve služebně VB, kde se kriticky a hanlivě vyjadřoval ke KSČ, Stalinovi a Husákovi.
JUDr. Milena Němcová (Městský soud Praha) V době, kdy byla předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, soudila dvaasedmdesátiletého profesora Vladimíra Říhu pro trestný čin pobuřování. V procesu z poloviny roku 1978 Říha odešel s trestem půl roku nepodmíněně. Důvodem žaloby a odsouzení bylo to, že zpracoval písemný materiál s názvem „Záznam o mém výslechu v Ruzyni“, přičemž tento materiál dále předal nejméně třem osobám.
Mgr. Theodor Petryšín (Okresní soud v Jičíně) Jako předseda senátu okresního soudu v Jičíně odmítl v květnu l988 ukončit trest Walteru Kaniovi, který trpěl virovým zánětem jater typu B a chronickým srdečním onemocněním po dvou infarktech myokardu. Trest mu pouze přerušil. Signatář Charty 77 Kania byl vězněn 11 let a zbývalo mu přes šest měsíců trestu. Odsouzen byl za poškozování zájmů republiky v cizině, čehož se měl dopustit napsáním dopisů, v nichž žádal v zahraničí o pomoc pro rodinu.
JUDr. Jiří Radoš (místopředseda Okresního soudu Ústí n. O.) Předsedal senátu, který 4. 9. 1980 odsoudil Tomáše Petřivého na dva roky vězení za útok na veřejného činitele, kterého se měl dopustit, když byl na cestě do Polska na hranicích vyveden z vlaku. V trestu bylo zahrnuto i vyhýbání se vojenské službě. Petřivý se na vojně pokusil o sebevraždu poté, co ho lékař odmítl umístit do psychiatrické léčebny. Petřivý byl předtím vyhozen z filmové fakulty v Praze.
JUDr. Oldřich Rejfek (Krajský soud Hradec Králové) Předsedal senátu Okresního soudu v Hradci Králové, který dubnu 1989 odsoudil JUDr. Josefa Průšu za trestný čin útoku na státní orgán na 4 měsíce do vězení. Průša protestoval proti tomu, že mu úřady zamítly zastupování jeho klienta - Jazzové sekce. Rejfek též v červnu 1989 odsoudil „přívržence hnutí punk“ Romana Šubu a Milana Šupolu pro trestné činy výtržnictví a útoku na veřejného činitele za protesty proti zásahu příslušníků VB na oslavě svatby.
JUDr. Alexandr Rudý (předseda Obvodního soudu pro Prahu 9) Rozděloval vstupenky při hlavním líčení proti bratrům Wonkovým, aby zamezil vstupu veřejnosti na jednání v květnu 1987. Zajistil, že na zasedání mohla být přítomna pouze matka a nepřipustil ani zástupce amerického a britského velvyslanectví, přestože o vstupenky řádně žádali. Bratři Wonkovi byli stíháni pro podvracení republiky, útok na veřejného činitele, státní orgán a orgán společenské organizace a pro pobuřování.
JUDr. Miloslav Stankuš (Vrchní soud Olomouc) Jako předseda senátu Okresního soudu v Přerově odsoudil v dubnu 1989 mluvčího Charty 77 Tomáše Hradílka na 13 měsíců podmíně pro pokus o trestné činy pobuřování a poškozování zájmů republiky v cizině. Hradílek totiž v lednu zaslal stranickým a ústavním orgánům prohlášení, v němž ostře reagoval na brutální zásahy policejních sil proti manifestaci v Praze a odeslal otevřený dopis Miloši Jakešovi, v němž reagoval na jeho rozhovor s televizí ARD.
JUDr. Vladimír Stibořík (předseda Vrchního soudu v Praze) V březnu 1987 Stibořík odsoudil členy Jazzové sekce Karla Srpa a Vladimíra Kouřila na 16, resp. 10 měsíců nepodmíněně za nedovolené podnikání. Toho se měli dopustit výrobou a prodejem publikací Jazzové sekce. Další 3 obvinění byli odsouzeni k podmíněným trestům. Stibořík byl o rok později jmenován soudcem Nejvyššího soudu ČSR. Srp zpětně hodnotí jeho působení v procesu kladně, pomohl prý obhajobě dokázat, že výdělky sotva pokryly náklady.
JUDr. Petr Stutzig (Městský soud Praha) Předseda Městského soudu Praha, který 11. 1. 1989 potvrdil rozsudek první instance, kde byl Tomáš Tvaroch odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 1 k jednomu měsíci odnětí svobody s roční podmínkou za přečin proti veřejnému pořádku, jelikož se účastnil nepovoleného shromáždění dne 28. 10. 1988.
JUDr. Petr Švec (Okresní soud v Jindřichově Hradci) Předseda senátu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, který dne 2l. l0. 1981 odsoudil M. Petrů, J. Rataje a J. Volejníka k šestnácti, patnácti a deseti měsícům odnětí svobody pro trestný čin pobuřování a útoku na veřejného činitele. Odsouzení se při svých návštěvách v restauracích vyjadřovali kriticky o poměrech v ČSSR.
JUDr. Marie Ungrová (Krajský soud v Plzni) Předsedkyně senátu, který v květnu 1983 zvýšil trest z patnácti měsíců na dva roky Walteru Kainovi za poškozování zájmů republiky v cizině. Toho se měl dopustit napsáním dopisů, v nichž žádal v zahraničí o pomoc pro svou rodinu.
