Čtyřicet dva vajec slepičích a navrch jedno husí. Tak bohatá „velikonoční“ nadílka čekala na archeology, kteří zkoumali slovanské pohřebiště z druhé poloviny 8. století v Uherském Hradišti, ve čtvrti Sady. V jednom z hrobů se našlo dohromady sedm vajec v prohlubni, v deseti dalších byla vejce uložená v nádobě. „Proto se domníváme, že představovala potravinový milodar,“ přibližuje archeolog Luděk Galuška z Moravského zemského muzea v Brně výsledky dřívějších vykopávek. Vejce však podle něj mohlo symbolizovat také nový život nebo zmrtvýchvstání, snad mělo dotyčného provázet na onom světě.
Slepičí vejce nalezená u Uherského Hradiště byla o něco menší než ta dnešní, na délku měřila zhruba pět centimetrů, na šířku 3,5 centimetru, upozorňuje na jednu ze zajímavostí docent Galuška a připomíná další objev: Během archeologických výzkumů v nedalekém Starém Městě narazil s kolegy kolem roku 1990 minimálně ve dvou hrobech na husí vejce.
„Ve zmíněných lokalitách se našly vesměs jen poničené fragmenty skořápek, takže o zdobení můžeme pouze spekulovat,“ poznamenává Luděk Galuška. Při hledání nejstaršího důkazu o malování vajec u nás nemusíme ale příliš přeskakovat v čase: pochází už z počátku 11. století z Velkých Hostěrádek, vesnice nedaleko od Brna. V hrobě ženy se tam našla vaječná skořápka, která původně nesla karmínové zbarvení. Dávný umělec do ní navíc vyškrábal geometrické ornamenty.
Ještě starší doklady zdobení vajec však pocházejí ze zahraničí. „Ve Wormsu na území dnešního Německa se v hrobě děvčete z roku 320 našlo koncem 19. století velké, husí vejce,“ podotýká Eva Večerková, etnografka z Moravského zemského muzea, která se specializuje na studium kraslic. Připomíná také, že zbytky malovaných skořápek po sobě zanechali i kočovní Avaři, kteří obývali oblast dnešního Maďarska.
V pravěkých hrobech archeologové vejce většinou nenacházejí. „Je otázkou, zda se nezachovala, nebo se k zemřelým ještě nevkládala. Osobně se přikláním spíše k první variantě,“ poznamenává archeolog Jiří Waldhauser z Muzea Mladoboleslavska. Kromě skutečných vajec se do hrobů občas vkládala také vajíčka hliněná. Mnohdy byla vypálená a někdy i glazovaná. „Malovaná hliněná vejce jsou typická spíše pro oblasti na východ od nás. Říká se jim pisanky a často pocházejí už z 10. století,“ vysvětluje docent Galuška. Hliněná vejce se nacházejí především v Rusku, Polsku nebo na Slovensku, u nás jen ojediněle. Pohlaví podle slípky či kohouta Vše živé je ukryté pod skořápkou. Obří vejce, ze kterého vystupují bohové. Podobné představy o počátcích života jsou součástí řady národních mýtů. „Kosmogonické vize o vejci, ze kterého se zrodil svět, nebo dokonce celý vesmír, se objevují například v legendách Ugrofinů, starých Egypťanů nebo Indů,“ říká Eva Večerková. Někdy také prvotní vejce vyšlo z úst nejvyššího boha nebo jím bylo stvořeno.
Z praskající skořápky se na svět dere mládě, které symbolizuje život, plodnost či zdraví. S vejcem se pojí rozsáhlý soubor zvyků, obyčejů, představ, nebo dokonce magie,“ připomíná Eva Večerková. V starém Římě například ženy v očekávání s pomocí vajíčka odhadovaly pohlaví nenarozeného dítěte. Vzaly ho slepici, samy zahřívaly a pak sledovaly, zda se vylíhne slípka nebo kohoutek. Výsledku mělo odpovídat i pohlaví jejich potomka.
„Římané například s vejcem v ruce obcházeli lůžko nemocného, aby se dříve uzdravil. Žloutkem a bílkem také potírali lodě kvůli šťastné plavbě,“ připomíná docent Václav Marek z Ústavu řeckých a latinských studií FF UK v Praze. Na našem území hrálo vejce hlavní roli v mnoha magických úkonech, které měly zvýšit plodnost nebo chránit před zlými silami. „Vajíčko se třeba dávalo dítěti do koupele nebo se mu koulelo po tvářičce, aby i ono bylo pěkně kulaté,“ připomíná etnografka Večerková jeden z obyčejů.
Kromě potomků bylo důležité ochránit také hospodářská zvířata, která poskytovala obživu. „Vejcem se koulelo po hřbetu krávy, aby nabyla okrouhlosti a plnosti. Koulet se mohlo také kolem celého stáda, aby se drželo pohromadě. To odráželo představu, že pevná skořápka drží obsah,“ pokračuje Eva Večerková. Dále připomíná, že se zmíněné rituály prováděly třeba na Valašsku ještě na počátku 20. století.
Klášterní koleda A kdy se malované vejce stalo výslužkou koledníků? „Zvyk obdarovávání vajíčky existoval už ve staré Číně. V 10. a 11. století je doložen i u Koptů v Egyptě, tedy u tamní křesťanské komunity,“ poznamenává Eva Večerková. Doklady o darování z našeho území jsou o něco mladší. „Ve 12. století se začala vejce světit v kostelech a zřejmě od té doby se spojují s Velikonocemi,“ upozorňuje Eva Večerková.
Posvěcená vejce se zpočátku používala jako dar pro duchovní. „Obdarovávání vejci, tady jakýsi předstupeň tradiční pomlázky, je poprvé zdokumentován ve 14. století mezi kanovníky kostela svatého Jiří na Pražském hradě,“ připomíná Eva Večerková. Písemný pramen z poloviny 14. století uvádí, že dostali „po osmi vejcích barevných“. Propojení vajec s církevním světem naznačuje i nález archeologa Jiřího Waldhausera. Při vykopávkách pozůstatků cisterciánského kláštera ve vesnici Klášter Hradiště nad Jizerou našel zvláštně vyraženou chodbu vedoucí do krypty -a v ní ležely úlomky skořápek z několika vajíček. Kromě milodaru a obdarovávání mohla vejce ve středověku sloužit také jako stavební obětina. „V základech domu stojícího v Mladé Boleslavi na Staroměstském náměstí se našla dřevěná schránka naplněná vejci,“ připomíná Jiří Waldhauser další zajímavý objev pocházející patrně ze 13. nebo z počátku 14. století.
Z obdarovávání v klášterech se postupně stával stále rozšířenější zvyk. Vajíčka byla ve středověku dokonce součástí vymahatelných poddanských dávek a také platu pro služebné. O Velikonocích se jimi pak obdarovávali žebráci. Děti začaly vajíčka dostávat v 17. století, a to především od svých kmotrů nebo učitelů. Ze stejné doby pocházejí také první doklady velikonočního vykoledování vajíček chlapci od dívek.
***
Vejce ve vejci Originální budovou se může pochlubit Muzeum pisanek - tedy malovaných kraslic v ukrajinském městečku Koomyja. Návštěvníci si mohou prohlédnout nejen ukrajinské kraslice, ale i vejce z řady dalších zemí.
Kraslice zbarvené podle krve a slunce. Rudé zbarvení a jednoduché vyškrabování, tak asi vypadalo první zdobení vajíček na našem území. Původně se vejce malovala jen červeně a žlutě. Rudá symbolizovala život, sílu a také krev, což se později dávalo do souvislosti s prolitou krví Ježíše Krista. Zlatá je barvou obilí nebo medu, má navodit pozitivní náladu. Mezi nejstarší techniky zdobení patřilo batikování voskem a vyškrabování. Charakteristické byly například sluníčkové motivy.
Nejstarší nález malovaného vejce u nás pochází z 11. století. Úlomky skořápky obarvené načerveno a zdobené vyškrabovanými geometrickými ornamenty pocházejí z Velkých Hostěrádek poblíž Brna. Posvátná vejce z Heliopole. Vajíčko hrálo významnou roli v egyptské mytologii.
Vejce jako „ponorka“. Vejčitá archa syrské bohyně Astarté se měla stát útočištěm pro vše živé v případě celosvětové potopy.
O autorovi| Eva Hníková, redaktorka LN
