* LN Vydáváte záznam předloňského turné s americkými muzikanty. Tehdy jste mluvil vzletně, jak se na ně díváte teď?
Nezapomenutelný zážitek, setkání s obrovskou profesionalitou. A fungovalo to i po lidské stránce. Pořád se mi nechce věřit, že by to dělali jen kvůli tomu, že vydělají peníze. Ti chlapi hráli v Košicích nebo Prešově stejně, jako kdyby byli v Royal Albert Hall. Po takovém zážitku se ptám, jak se vůbec k hudbě vrátit.
* LN Vy jste se k ní vracet nechtěl. Přesně před rokem jste mi řekl, že končíte. Jak to vypadá teď?
Pořád mám tendenci pověsit muziku na hřebík, přestože je to poměrně složité. Když to děláte dvacet let, zvyknete si na určité... souvislosti, fakta a tak dále. Opravdu jsem ale získal pocit, který možná souvisí i s těmi koncerty, že nemám co říct. Možná na chvíli, možná na dlouho, to neumím povědět. V takovém případě je podle mě lepší hledat, a ne stejným způsobem skládat písničku za písničkou a jen přemýšlet nad tím, v čem bude jiná než ta předešlá.
* LN Jak to vaše hledání vypadá? Co se v takovou chvíli dá dělat?
Víte, já jsem absolutně pasivní, až mám z toho strach. Fakt, přísahám. Hodně chodím po okolí, po přírodě. Na kytary, které mám doma postavené, se dívám, aniž bych je vzal do ruky nebo se o něco pokusil. Mám pocit, že v tomto směru jsem zaseklý. Neříkám, že bych neodehrál nějaký speciální koncert, nebo něco takového... Ale nemůžu si pomoct: mám dojem, že hudba je pro mladé. Vždyť jsou tu ty Vypsané Fixy a mladá Farná, všichni nadržení a s ohromnou chutí uspět. Sálá to z nich. Franta Veselý, váš slavný český fotbalista, kdysi řekl, že ve čtyřiceti s tím vším praští, a fakt to udělal.
* LN Není to krize středního věku? Jsou přeci rockeři, kteří stárnou důstojně...
Určitě, takový Robert Plant to umí. Všímám si lidí, u kterých mám pocit, že hraní vyloženě potřebují. Když vidím Vláďu Mišíka, tak je mi úplně jedno, že má tolik kilo, co já. Je evidentní, že ten chlap potřebuje hrát, být na pódiu. U mě je to možná únavou, fakt nevím...
* LN Nejsilnější písničky jste napsal s dnes již zesnulým Jarem Filipem. Nechybí vám podobný sparingpartner?
Máte pravdu, Jaro mi chybí navždy. Už jsem to párkrát řekl a bylo mi to vyčítané, chybí mi víc než můj vlastní otec. Udělali jsme spolu kvantum věcí, často na to vzpomínám. Měl období, kdy byl hrozně dlouho, řekl bych, nepřipuštěný. Od pana Lasici neměl texty, já jsem měl takové období velkého přetlaku... Možná máte pravdu, že mi chybí sideman, který by mě inspiroval.
* LN Taky byste se ale do konce života mohl živit obehráváním svých hitů. Takovou Cigaretku na dva ťahy může zpívat do sedmdesáti a nebudete trapný...
To je právě to, čeho se bojím. Když mám koncert v nějakém kulturáku, kde ještě existuje kronika z minulosti, tak je tam napsané třeba Olympic a přiložená fotka. Když se k takové kronice dostanete, vidíte, kdo všechno tam stále jezdí. Představíte si tu situaci šedesátiletého umělce, který sedne do auta s třemi kolegy, protože na dvě auta už peníze nezbývají, víte... Tato představa je pro mě vlastně nemyslitelná. Alespoň mám tu velkou výhodu, že za 95 % písniček, které jsem kdy udělal, se nemusím stydět.
***
Americký sen R. M.
CD a DVD je záznamem turné roku 2005 se špičkovými zahraničními muzikanty
