* LN Jak vypadal 14. červen 1985? Co pro vás ten den znamená?
Byl to úplně normální den. Tehdy jsme ani neměli představu, co bude dál. Když jsme dohodu o rušení kontrol na hranicích podepsali, měl jsem krátký proslov, ve kterém jsem řekl nějaké banality, a zakončil ho větou: „To, co nyní podepisujeme, vejde do historie jako schengenská smlouva.“ Všichni se rozesmáli. Považovali to za dobrý vtip. A ve skutečnosti jsem měl pravdu: Schengen je jedním z největších úspěchů Evropy.
* LN Vy sám jste přišel k dohodě jako slepý k houslím...
Vlastně ano. Ten nápad se zrodil na večeři mezi Francoisem Mitterandem a Helmutem Kohlem. Jejich ideou bylo nemít kontroly na hranicích mezi Německem a Francií. Pak se k té iniciativě připojily země Beneluxu. Lucembursko tehdy předsedalo evropské šestce a já jsem dostal ceremonii na starost. Šlo opravdu o malou věc, nezabývali se tím ministři zahraničí. Nechali to na svých zástupcích. Sešlo se nás pět náměstků.
* LN Jaká byla reakce tehdejšího starosty Schengenu Fernanda Webera?
Zavolal jsem mu, ale on z toho nebyl dvakrát nadšený, ani se tehdy na ceremonii neukázal. Až později si uvědomil, že to byla pro obec velká věc. Celý okres se původně jmenoval Remerschen podle spádové obce Remerschen, ale před dvěma lety se přejmenoval na Schengen. Starostové si uvědomili, že Schengen je populární a Remerschen ne.
* LN I vy jste populární, máte v Schengenu ulici...
Navzdory tomu, že pořád žiju! Starosta mi jednou zavolal, že postavili informační středisko, které se nachází na bezejmenné ulici a že ji navrhli pojmenovat po mě. Proč ne, opravdu si toho cením, řekl jsem. Ale je možné pojmenovat ulici po politikovi, který je naživu? On na to: Žádný problém. V sousedním okrese starosta pojmenoval jednu z ulic po sobě a druhou po své ženě.
* LN Schengenu mohla sláva uniknout a prý v tom máte prsty. Jak to tehdy bylo?
V roce 1990 se podepisovala druhá část dohody, která byla rozsáhlejší. V první jsme se dotkli jen kontrol na pevnině, ve druhé už byly přístavy, letiště, spolupráce policií atd. Bavil jsem se s Edith Cressonovou, tehdejší francouzskou ministryní pro evropské záležitosti, a ona mi řekla, že Francouzi mají problém s výslovností slov jako Schengen nebo Maastricht. Ptala se mě: Proč jste vybrali město s tak neuvěřitelným jménem? Já na to řekl: Edith, můj první nápad byl podepsat smlouvu v Schlindermanderscheidu! Tak souhlasila se Schengenem.
