Je půvabné sledovat, jak se náhle a od základu promění myšlenkový svět politiků, když po komunálních volbách opustí radnice českých měst. Jak se změní priority i bolesti, jež rozpalují jejich srdce, a koneckonců také rozměry, v nichž uvažují.
Zatímco na radnici obhajují developerské projekty, které „zušlechtí naše město v novém tisíciletí“, eventuálně „umožní mladým lidem najít domov“, milionové investice, po nichž se – a to si buďte jistí – dotyčná budova či náměstí „objeví v plné kráse“, či přinejmenším „prokoukne“, v opozici se ti samí politici ujímají života důchodců, maminek s kočárky a vůbec obyčejných lidí, jak je v Čechách zvykem nazývat každého, kdo nemá číslo alespoň na jednoho poslance. Existence pekárny nebo řeznictví, toho nejmenšího obchodu se špulkami nití, malé (nejlépe literární) kavárny jim leží na srdci víc než velkolepý dálniční obchvat. Dokonalým příkladem této proměny je ODS na Praze 1. Ta po mnoha letech nepřetržité – a často bohorovné – vlády odešla do opozice a náhle, takřka ze dne na den, jí prostoupil nefalšovaný havlovský duch.
Stačí prolistovat březnové vydání časopisu Jednička, který ODS na Praze 1 vydává. Hned na obálce jsme konfrontováni burcujícím sdělením, že strana „bojuje za zájmy občanů“ (pokud tedy ještě nějací na prvním pražském obvodě žijí), protože „radnice rozdává domy za hubičku“.
Podívejme!
Uvnitř se pak dozvíme o odsouzeníhodném úmyslu současného vedení obvodu odprodat část domu novému majiteli. Nájemníci protestují, sepisují petici. A ODS stojí, jak jinak, na jejich straně.
O zamýšleném prodeji mnoho nevím, nemohu soudit – zato mě napadá, kolik takových transakcí politici ODS od počátku devadesátých let v Praze bez ohledu na nájemníky posvětili? Kolik petičních archů ignorovali? Jenže tentokrát je všechno jinak – a „zastupitelé ODS nehodlají tento boj vzdát. Pokusí se dál hájit zájmy občanů… Nesloží ruce do klína. Nebudou nečinně přihlížet k rozprodeji lukrativního obecního majetku podezřelým vlastníkům a za podezřelou cenu,“ hlásí Jednička. Spadl mi kámen ze srdce.
I další témata, která jsem v bulletinu objevil, působí jako sousedské pohlazení, tolik vzdálené zájmům investorů toužících zastavět každý volný kout v centru Prahy – spory o krámek v ulici Karoliny Světlé, dětské hřiště a koutek. Vše, alespoň v mých očích, korunuje vtip, jenž má ODS očividně získat sympatie seniorů. Na ně totiž myslí zdejší organizace – vedená Filipem Dvořákem přezdívaným Drsný střelec (a nechme teď stranou jeho špiclování Bártovou detektivní klakou) – ze všeho nejvíc:
„Důchodce se ptá ministra financí Miroslava Kalouska, jak to bude s tou důchodovou reformou. ,Bude to hrozné, pane ministře,‘ obává se důchodce, ,už takhle se svou penzí nevyžiju.‘
,To je divné,‘ zarazí se Kalousek, ,já byl nedávno s manželkou na Mallorce, měli jsme jenom polopenzi, a pohodlně jsme s ní vystačili.‘“ Zcyničtělý občan se usmívá, občan idealista naopak těší, až v příštích volbách ODS zvítězí a Prahu 1 promění v ráj seniorů, maminek s kočárky a krámků s preclíky. Jedno oko nezůstane suché.
O autorovi| DAN HRUBÝ, vedoucí magazínu Pátek LN
