Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Mamutí piknik u Řípu

Česko

PROFIL

Příznivci Evy a Vaška se konečně dočkali. Polabské Krabčice si užívají slavný den a svátek písniček, co pohladí, může vypuknout.

Pod Řípem, horou, která symbolizuje raný úsvit českých dějin, se dnes budou dít věci. Petr Novotný, který je nejen oblíbeným bavičem a schopným moderátorem, ale i známým promotérem, se rozhodl zvednout sebou samým hozenou rukavici a překonat někdejší strahovský potlach bratří Nedvědů. Reklamě nikdo neunikl, Evě a Vaškovi v tom mají pomoci Moravanka, devadesátiletý (!) Stanislav Procházka starší, Josef Zíma, Richard Adam či americká zpěvačka Amanda Deatsch.

Katapultáž pomocí kolovrátkového teleshoppingu Novotného festival je v inzercích uváděn jako výročí dvaceti let vystupování jihomoravského dua. Všeobecně se má za to, že je do povědomí katapultoval kolovrátkový teleshopping, který se objevil až v roce 2005. Nicméně podle slov pořadatelů tanečních akcí pro seniory, na kterých duo nejčastěji vystupuje, byly jejich „koncerty“ hojně navštěvovány již dávno předtím, než první zmínky o „Bílé orchideji“ a „nejpopulárnější pěvecké dvojici“ z obrazovky vůbec vykoukly.

Jisté ovšem je, že v tomto momentu se vynořila lavina, po jejímž dopadu statisticky vlastní nějaké jejich album zhruba každý sedmý obyvatel Česka, včetně nemluvňat. Interprety v čele s Karlem Gottem, kteří jim v tomto mohou konkurovat – a nechme teď stranou, že se pohybují (sportovní terminologií řečeno) v trochu jiných ligách – spočítáte na prstech.

Není to ještě tak dlouho, kdy se všichni ptali: „Kdo to proboha je?“ Dnes je ovšem zná každý, včetně těch, kteří nevlastní televizi a reklamám, které duo proslavily, se obloukem vyhýbají. A jejich popularita – nebo přesněji povědomí o nich – dosahuje rozměrů, které jsou u jiných interpretů podloženy několika desítkami let tvrdé práce a zviditelňovávání se. Jenomže u Evy a Vaška Ševčíkových už dávno není důležité, že zpívají nějaké písničky. Hudba nehudba, kýč nekýč, pojem sám úzké mantinely už dávno přerostl.

Jsou terčem zájmu bulváru i seriózních novinových komentářů. Zastávají se jich politici, kterým i přes skořápky na hlavě věří třetina národa. Je naprosto jisté, že uděláteli anketu na ulici a požádáte okolojdoucí, aby doplnili slovní spojení „Eva a…“, slovo „Vašek“ dopoví víc lidí než například „Adam“. Zdaleka ne každý si už ale z hlavy vybaví jejich společné příjmení, a vůbec si nedovolím odhadnout, kolik okolojdoucích by si vzpomnělo na název více než jedné jejich písničky. Pojem si zkrátka žije už téměř nezávisle na svém obsahu. Skoro rok inzerovaná dnešní megaakce pod Řípem tento fakt jen zdatně přiživila.

Americký sen po česku Příběh Evy a Vaška se může v některých aspektech možná jevit jako jeden z mnoha, ale přesto – a nejen díky výše vyřčenému – rozhodně není nezajímavý. Jedná se totiž o typickou ukázku selfmademanství, americký sen po česku. Věčná story o tom, kterak se z řadového, vcelku ničím nevybočujícího anonymního občana stát někým, kdo má slávy a bohatství tolik, že už to nemusí být občas příjemné ani žádoucí.

Své soukromí si celkem úzkostlivě tají. Ví se, že Ing. Václav Ševčík zahájil studiem Vojenské akademie Antonína Zápotockého dráhu profesionálního vojáka (tedy přesněji: tehdy se tomu říkalo „voják z povolání“). V řadách Československé lidové armády strávil celkem skoro dvacet let. V různých kapelách ovšem zároveň hrával už od patnácti let, od roku 1983 se skupinou Surf. V rozhovoru pro iDnes Tomáši Poláčkovi před několika lety o začátcích vyprávěl: „Jako elektroinženýr jsem ve fabrice hrával na výročních schůzích, ale pak přišla revoluce, my dostali bílé obálky, propouštělo se, a já zjistil, že mě harmonika opravdu uživí.“

Po revoluci prý ovšem ještě chvíli i učil na vysoké škole. To už ale zpívali s Evou v duu potom, co se původní sestava jejich skupiny rozešla. Ostatní prý chtěli hrát hlavně rock. Seznámení s Evou – tehdy ještě Dvořáčkovou – proběhlo jako v telenovele. Skupina Surf, ve které byl tehdy Václav Ševčík vedoucím, hrála na akci, kterou navštívila Evina maminka. A při debatě vyplynulo, že skupina shání zpěvačku, a podnikavá maminka se zmínila, že její dcera hezky zpívá a studuje konzervatoř. Zakrátko pak Eva absolvovala se Surfem svou první zábavu. To jí bylo osmnáct let. Zdá se, že právě Evin školený hlas stál za tím, že jejich produkce začaly být návštěvnicky oblíbené.

Od cédéček v igelitkách k veleúspěšným podnikatelům V první polovině devadesátých let začali jezdit hrát po vinárnách do Rakouska, kde si vydělali na první pořádnou aparaturu, a postupně rozjížděli své podnikání. To už byli i přes dvacetiletý věkový rozdíl partnerským párem, kterému se později narodila dcera (pochopitelně Evička). Vzali se v tichosti teprve až před nedávnou dobou, což evidentně z marketingových důvodů tajili. Na jejich zatloukání si vylámal zuby i Jan Kraus ve své talk show. I jindy agilní bulvár evidentně selhal, „senzační zprávu“ vítězoslavně „vyčmuchal“ až se značným zpožděním.

Postupem času si pořídili nahrávací studio, hudební vydavatelství, hospůdku s penzionem, grafické studio... Pro svůj Surf club, který je registrovaným občanským sdružením, vyrábějí trička a vydávají časopis. Ještě prý v roce 1994 si ale sami jezdili do Loděnic pro svá vylisovaná cédéčka „s igelitkou“. Pak přišlo setkání s Karlem Peterkou, někdejším písničkářem (ti starší si ještě mohou vzpomenout na značně podbízivou komunální pseudosatiru tria Peterka & spol.), který později vybudoval komerčně megaúspěšnou firmu Česká muzika, těžící hlavně z nostalgie.

Právě on byl ten, který zavětřil bez debaty úspěšný podnikatelský záměr, a od té doby každý měsíc investoval miliony do teleshoppingu nabízejícího „výhodné“ komplety cédéček a videí. Tady někde hledejme přerod běžného zábavového tělesa, jakých po barech, tanečních zábavách a svatbách najdeme ne desítky, ale spíš stovky, v onen celospolečensky známý pojem.

Pokračování na straně 14

Dokončení ze strany 13

„Mám pocit, že s Evou a Vaškem vystoupilo na scénu něco z toho, co normálně zůstává pod scénou. Sousedské hraní, které v sobě nemá nic elitního, které i zvuk těch mnoha písniček staví na stejnou úroveň. A pokud se ptáte, jací mě napadají jiní slavní lidé, ke kterým by je bylo možno přirovnat, tak musím odpovědět, že žádní, protože takoví lidé dřív vůbec nebyli slavní…“ říká v televizním pořadu „Ta naše povaha česká“ publicista Pavel Klusák a vystihuje tím podstatu jejich produkce.

Fanoušci, kteří přinášejí řízky a výpěstky Právě ono sousedské, jakoby rodinné hraní přitahuje celou řadu posluchačů, kterým umožňuje přijmout je za vlastní. Není to typický vztah „celebrita versus posluchač vzhlížející pod pódiem či z parketu“. Ne nadarmo je na vystoupeních běžné, že fanoušci Evy a Vaška, kteří si samozřejmě koupili vstupenku, ještě své duo obdarovávají výpěstky ze zahrádky či domácími řízky.

Nemá to nic společného s věkem (zajisté existují i senioři, kteří dokáží rozpoznat rozdíl mezi krásou ryzí lidové písně a její přeslazenou interpretací za doprovodu syntezátoru) a nejspíš ani se vzděláním či politickou orientací. Spíš se bychom se mohli bavit o společenském a kulturním rozhledu, případně vkusu.

Je vlastně otázkou, zda-li se tam, kam se dostali, neocitli spíš shodou náhod, než nějakým cílevědomým usilováním. Jak říká Petr Novotný v TV pořadu Burianův den žen: „Obchodnicky vzato, oni zaplnili mezeru na trhu. A navíc je na nich vidět, jak je to hrozně baví. Kdo je někdy viděl hrát v hospůdce pro sto lidí, musí mu být jasné, že tady nejde o to něco vyrýžovat.“ Ovšem i pokud bychom si to připustili u samotného dua, těžko hovořit jen o „rozdávání radosti“ v případě zmíněného teleshoppingu či dnešního mamutího „pikniku“.

Již večer se ze zpráv všichni dozvíme, jak to pod Řípem dopadlo. A zda skutečnost, že původní tři vystoupení byla zredukována na jedno, o které většina médií referovala se zjevnou potměšilostí, nebude náhodou ve výsledku znamenat jen fakt, že pouze na místě bude třikrát tolik lidí, než by bývalo bylo na jednotlivých dnech.

Na druhou stranu – v nedávném rozhovoru manželé prozradili, že jim chodí maily a dopisy od celé řady posluchačů, kteří je srdečně zdraví a omlouvají se jim předem, že nemohou kvůli vzdálenosti či zdravotnímu stavu pod Říp dorazit. Ale že si přesto vstupenku koupili, aby je podpořili a podívají se na ně v klidu doma z přiloženého DVD. Se vzpomínkou na Horsta Fuchse se nemohu nezeptat: „No není to báječné?“

***

UKÁZKA TEXTŮ

Kdo bloudíš tmou a hodiny jdou tě do rytmu blues Ty kdo bloudíš tmou, když na konečnou, tě vyklopil vůz Život tě tísní a nápěvy písní jsi cestou ztratil snad Kdo bloudíš tmou dej na radu mou, jak s tmou se prát (z textu Za světlem lásky se dej)

Nejdřív kapučíno pak červené víno k tomu úsměv tvůj a při svitu svíček tajných slov a hříček večer tvůj a můj. Plamínku jas mi dal svou zář tu v srdci mám, (z textu Kapučíno) Když plane světlo v očích tvých já ptám se tiše, o čem sníš a když mně přijme náruč tvá můj cit je silnější než já.

(z textu Krásné chvíle)

Jednu bílou orchidej, dals mi nic víc, jednu bílou orchidej na prvním randevu, líbat mé dívčí rty ses krásně bál, jen ta láska, jen ta ví, co přijde dál Jednu bílou orchidej, dals mi nic víc, kam ta bílá láska kam žene svůj cíl.

(z textu Bílá orchidej)

lidovky.cz Reportáž z koncertu + fotografie najdete na www.lidovky.cz

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!