Po výstavách ve španělské Seville (2004), rok poté v Curychu ve Švýcarsku a ve francouzském Arles, kde získal cenu objev roku, vystavuje nyní kolem stovky snímků v Mezinárodním centru fotografie (International Centre of Photography – ICP) na Manhattanu.
Atlas krásek z východu Celostránková recenze v New York Times z 11. února popisuje fotky z „Tichého osobního archivu východoevropských krásek“ jako matné, poškrábané, pokousané od psů a poničené.
Úžas recenzentů i návštěvníků výstavy se dělí mezi Tichého fotoaparáty z lepenky, drátků i toaletního papíru, legendu o šmírákovi a podivínovi s psychiatrickou diagnózou a též schopnost zachytit jakýmsi plachým, voyeurským, ovšem nenásilným způsobem ženský půvab.
Na těch snových a poetických, potajmu pořízených záběrech kyjovské dámy a slečny ovšem nepózují v nějaké vyzývavé či snad dokonce oplzlé formě. Zjevují svou krásu či snad tajemnou esenci ženskosti při zcela obyčejných situacích – při nákupu, procházce nebo při hře. „Erotika, to je jenom sen,“ poznamenal Miroslav Tichý kdysi.
Umělec studoval v letech 1945–1948 na pražské AVU malbu. Fotografovat začal od konce 60. let. Aby ušetřil, stříhal filmy na dva pruhy. Fotil často s přístrojem ukrytým pod svetrem.
Nyní je uznávanou veličinou. Jeho česká monografie zahrnující osm desítek snímků a texty Romana Buxbauma a Pavla Vančáta vyšla v nakladatelství Torst.
