Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Maraton: móda, nebo fenomén?

PRAHA Ani při největších světových maratonech, mezi něž patří i zítřejší Prague International Marathon, nejde jen o vítězství afrických top atletů a snahu pořadatelů, aby překonali traťové rekordy.

Masové vytrvalecké podniky jsou výzvou pro tisíce amatérských běžců, pro něž je 42,195 kilometru díky tréninku splnitelnou metou, kterou touží třeba několikrát do roka zlomit. A nejen při městských maratonech. Běhá se po čínské zdi i v extrémních horských podmínkách, maraton se už uskutečnil na palubě letadla a dokonce i v raketoplánu...

Čím to, že veskrze tak pohodlný živočich, jako je člověk, polyká mnohakilometrové tréninkové dávky?

Podle odborníků je to tím, že Homo sapiens žije v dnešní společnosti stereotypně, pracuje převážně duševně a v zaměstnání nevydává fyzické síly, jako to bývalo v minulosti. „V poslední době přibývá lidí, kteří si tyto situace kompenzují. Ve volném čase provádějí různé pohybové aktivity a jednou z nich je maraton,“ vysvětluje tajemník sdružení organizátorů běžeckých závodů Ivo Domanský.

Typickým kondičním vytrvalcem dneška je zástupce střední až vyšší vrstvy, který má minimálně středoškolské vzdělání a cítí, že po celodenním vysedávání u monitoru počítače nechce večer doma skončit u televize.

„Když jsem s běháním začínal, tak to bylo opačně. Maratonci byli hlavně ti, kteří závodili za reprezantaci, snažili se do ní dostat, anebo to byli nadšenci bez ambicí. Často tvrdě pracovali fyzicky, jako třeba horníci. Prostě začali vedle svého zaměstnání běhat, aby si ulevili od dřiny, kterou jejich zaměstnání přinášelo,“ pokračuje Domanský, bývalý vytrvalec, který za svou kariéru absolvoval šedesát maratonů.

Počet běhajících Čechů stoupá „Někomu stačí k pohybu zahrádka, hodně lidí začne jezdit na kolech. Někdo uspořádá expedici do Himálaje a chce se vyškrábat rovnou na Everest. Většina sportumilovných lidí, kteří někdy zkusili běhat, ale zjistí, že je pro ně obrovská výzva maraton. Chtějí sobě nebo svému okolí dokázat, že na to mají. V tu chvíli se ze sportovní záležitosti stává společenský fenomén,“ vysvětluje expert na běhy mimo dráhu.

„Důkazem toho jsou počty startujících při maratonech v Londýně nebo v New Yorku, kde z třiceti tisíc startujících je sedmadvacet tisíc rekreačních nebo jak říkáme kondičních běžců. V nezanedbatelné míře se to děje i u nás. Při Pražském mezinárodním maratonu každoročně stoupá počet českých startujících. I letos se očekává, že jich přibude čtyři nebo pět stovek. Tendence je postupná, není to nijak prudký nárůst, a proto odmítám názor, že maraton je módní záležitost, je to opravdu fenomén.“

Podle Domanského se řada lidí, co maraton jednou uběhnou, už k němu nevrátí. „Řeknou si, že už něco dokázali, a třeba hledají nový cíl. Tím se mohou stát maratony na horských kolech, kterých se zúčastňují tisíce lidí. A většinou to kvituje i okolí, protože kolo je přece jen víc rodinná záležitost. Proto nezaznamenáváme u maratonu takový progres jako u biků, kde se dá spojit zábava s rekreací,“ upozorňuje.

Kondiční běžci se dají rozdělit do tří kategorií. „Jedněm stačí doběhnout maraton v limitu šesti hodin, což se dá zvládnout střídavým během a ostřejší chůzí. Druhá garnitura si dává cíle a chce ho uběhnout třeba za 4:20, protože je jí známo, že to vyžaduje držet tempo šesti minut na kilometr. To mají tito běžci v menším měřítku natrénované a řeknou si, proč bych to nevydržel při maratonu... Třetí skupinu tvoří už zkušenější vytrvalci, kteří běhají obvykle pod čtyři hodiny. Ti už vědí, kam patří, a díky nim vznikl pojem, kterému se kvůli objíždění několika závodů do roka říká maratonská turistika,“ dodává Domanský.

Prototyp maratonce - Vzdělaný člověk, který nechce trávit večery u televize

Milníky a kuriozity maratonu

První olympijský vítěz Vítězem prvních novodobých her v Aténách (1896) se stal symbolicky řecký pastevec a listonoš Spiridon Louis. Při závodu se prý posiloval pivem. Olympijský skandál Na třetích hrách v St. Louis (1904) proběhl první cílem Američan Fred Lorz. Brzy však vyšlo najevo, že se při závodu dvakrát svezl v doprovodném autě.

Smutný hrdina Olympijský maraton v Londýně (1908) se stal tragédií pro italského pekaře Doranda Pietriho. Na stadion přiběhl s velkým náskokem první, ale pro naprosté vyčerpání mu poslední kolo trvalo deset minut. Do cíle nakonec doklopýtal za pomoci pořadatelů. Byl diskvalifikován.

Světové rekordy Mezi muži se na trůně v poslední době vystřídaly dvě největší postavy vytrvaleckých disciplín. Keňan Paul Tergat před pěti lety jako první prolomil hranici 2:05. Jeho čas 2:04:55 vylepšil až loni Etiopan Heile Gebreselassie (2:04:26). Ženám kraluje Britka Paula Radciffeová (2:15:25).

Zátopek nebyl maratonec Třetího vítězství na OH v Helsinkách (1952) dosáhl Emil Zátopek hlavně díky skvělé přípravě a obdivuhodné formě. Sám o sobě ale prohlašoval, že žádný maratonec není. K maratonu vyběhl ještě o čtyři roky později v Sydney. To ale nebyl po operaci kýly zdaleka ve své kůži o doběhl šestý.

Zápis do knihy rekordů přes vyprahlé pouště, na běhátku nebo pozpátku. Maraton se již uskutečnil v horách, na zamrzlém jezeře, Na palubě letadla ho jako první zvládl český steward do kubánského Varadera ve výšce 11 000 metrů. Miroslav Hasal při loňském letu bez pasažérů z Prahy Na oběžné dráze na palubě Mezinárodní kosmické stanice zase absolvovala v době konání bostonského maratonu svůj oblíbený závod americká astronautka Sunita Williamsová upnutá v trénikovém pásu.

Etiopská legenda Etiopan Abebe Bikila vyběhl na olympiádě v Římě (1960) v maratonkách, které v polovině závodu odložil a do cíle doběhl bos. Maratonské vítězství obhájil o čtyři roky později v Tokiu. Boj o třetí triumf v Mexiku skončil vzdáním kvůli zlomenině zanártní kůstky.

Ve stopách Bikily Dvě olympijská zlata získal po Bikilovi také východoněmecký reprezentant Waldemar Cierpinski. Radoval se v Montrealu (1976) a v Moskvě (1980). Cestu za třetím zlatem mu překazil bojkot olympijských her v Los Angeles zeměmi socialistického bloku.

Autor:

sh minerals GmbH
Sales Manager Eastern Europe (m/f/d)

sh minerals GmbH
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj