Politickou krizi se vláda Mirka Topolánka snažila ještě na začátku roku zažehnat částečnou obměnou kabinetu. "Existují vnitrostranické a politické důvody, proč tito lidé odcházejí," komentoval Topolánek odchod jeho kolegů z funkcí.
Symbolem zmenšující se síly Topolánkova kabinetu se stal zejména ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS). "Ztratil schopnost přesvědčit koaliční partnery," vysvětlil premiér důvod Julínkova odchodu z funkce. Slavnostní fanfáry si na Hradě tak mohla 23. ledna vyslechnout senátorka ODS Daniela Filipiová, která Julínka v čele rezortu nahradila.
Kromě Filipiové prezident poblahopřál dalším pěti politikům. Jiřího Čunka (KDU-ČSL) ve vedení rezortu pro místní rozvoj vystřídal Cyril Svoboda (KDU-ČSL), který kvůli tomu opustil Legislativní radu vlády. V čele rady stanul Pavel Svoboda (KDU-ČSL). Místopředsedkyní vlády se místo Čunka stala tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP 09).
Aleš Řebíček (ODS) opustil rezort dopravy. Nahradil ho bývalý středočeský hejtman Petr Bendl (ODS). Po Džamile Stehlíkové (SZ) převzal ministerstvo pro lidská práva Michael Kocáb, který ustál i následující zemětřesení české politiky.
Hned po jmenování prezident popoháněl nováčky do práce. "Dostáváte se do náročných funkcí. Vím, že v této složité době není žádných tradičních sto dnů hájení," narážel Klaus na zkrácené období jejich funkcí. To ještě netušil, že ministři budou mít čas k práci ještě kratší. Pád vlády v té době nikdo nepředpokládal.
Pád Topolánkovy vlády
Černým dnem Topolánkovy vlády se stal 24. březen, kdy jí 101 poslanců vyslovilo nedůvěru. Topolánek tak vstoupil do českých dějin jako první premiér, jehož kabinet položila Sněmovna. O dva dny později vláda podala demisi, a prezidentská kancelář mohla začít znovu připravovat Trůnní sál Hradu pro jmenování nových ministrů.
Krátce po pádu vlády Topolánek oznámil, že nechce pokračovat ve funkci premiéra a že je pro vytvoření úřednické vlády. Koalice s opozicí se vzácně shodla a přišla se jménem nového premiéra. Na začátku dubna někdejšího šéfa Českého statistického úřadu Jana Fischera uvedl prezident do úřadu a pověřil ho sestavením nového kabinetu.
Ministerské kandidáty Klaus přivítal na Hradě ve státní svátek 8. května. Tentokrát si s prezidentem potřáslo pravicí 16 nových ministrů. Jediný, kdo přežil krizi vlády, byl nestranický ministr Kocáb, který ve funkci zůstal od lednových proměn.
Klaus se při ceremoniálu pozastavil nad tím, že Fischerova vláda je už pátá, kterou za více než šest let působení v úřadu hlavy státu jmenoval. "Nevím, jestli šest let a dva měsíce děleno pěti je příliš přesvědčivý výsledek stability naší politické scény," řekl. A to netušil, že ho v roce 2009 čeká ještě jmenování dalších tří ministrů.
Jestliže posledně jmenovaní ministři měli na práci v úřadě méně času, než čekali, Fischerův kabinet se potýká s opačným "problémem". Termín předčasných voleb padl a Fischerova vláda se musí vyrovnávat s nečekaně prodlouženým mandátem.
Obměna části Fischerova kabinetu
Naposledy se Trůnní sál Pražského hradu zaplnil politiky, čestnou stráží a novináři v listopadu, kdy se obměnila malá část Fischerova kabinetu. Klaus jmenoval do čela rezortu životního prostředí Jana Dusíka, Juraj Chmiel se stal ministrem pro evropské záležitosti. Předsedou Legislativní rady vlády byl jmenován Pavel Zářecký.
A to se v polovině prosince ještě vážně rozkývala židle pod ministrem financí Eduardem Janotou, který zvažoval setrvání ve funkci poté, co Sněmovna rozbila jeho úsporný balíček, a navýšila tak výdaje státní pokladny pro příští rok o několik miliard.
