PEKING Mezi českými a slovenskými vodními slalomáři, kteří patří v Pekingu ve většině disciplín mezi největší favority, vzplály při úterním tréninku emoce.
Deblkánoe Jaroslav Volf - Ondřej Štěpánek se totiž v olympijském kanálu srazila s Michalem Martikánem. Slovenská hvězda poté spustila na českou dvojici vodopád nadávek. Kupříkladu -„Zasr... Čehúni, čo to tu robíte?“
Jako jediný zraněný přitom ze střetu vyšel Volf, kterému zůstal pod okem krvavý šrám.
„Nebylo to nic hrozného. Jen ta slovní přestřelka byla horší,“ vyprávěl Volf s denním odstupem, co se na kanále v Šun-i stalo.
„Byly tam trochu emoce, proběhlo trochu nadávek, prostě mu to trochu ujelo,“ prohlásil Volf, jenž měl ale velké štěstí, že jeho zranění není vážnější.
„Taky jsme si mohli propíchat lodě. Takhle to dopadlo docela dobře,“ řekl Volf. Osmadvacetiletý kanoista zároveň přiznal, že za srážku mohl on se svým parťákem.
„Byla to naše chyba, vjeli jsme mu tam. Mysleli jsme totiž, že Michal zastaví, ale špatně jsme to odhadli,“ uvedl Volf.
Volf: Ani to nebolelo Závodník Dukly Brandýs nad Labem absolvoval s krvavým šrámem celý zbytek tréninku. „Normálně jsem jezdil. Ani to nebolelo, jen jsem pak viděl krev,“ dodal bronzový medailista z minulých olympijských her v Aténách.
Mnohem horší karambol prý zažil před sedmi lety v Bourgu St. Maurice, kde se praštil hlavou o kameny pod vodou.
„Tohle byla proti tomu sranda,“ přiznal Volf, jenž se pak stal terčem vtipů. „Říkal jsem všem, že jsem se s parťákem popral. Jéža (Stanislav Ježek) zase všem vykládal, že jsme zmlátili Martikána, a pak jsme měli ruce od krve,“ dodal Volf.
Martikán, olympijský vítěz z Atlanty (1996) a druhý muž z předchozích dvou her, je na Slovensku považovaný téměř za boha a svojí impulzivností je dostatečně známý. Incident komentoval i Lukáš Pollert, někdejší velký Martikánův soupeř: „Pár slov mu ujelo, ale nedělal bych z toho vědu,“ vykládal olympijský šampion z Barcelony (1992). „Příště může do cesty někomu vjet naopak Michal.“ Jisté Martikánovy zvláštnosti si však Pollert v letech minulých všiml. „Na olympiádě v Atlantě (Pollert skončil druhý - pozn. red.) se nás na tiskovce ptali, jestli není škoda, že se Československo rozdělilo, protože bychom měli medaile dvě. Já povídal něco, jako že jo, jenže Michal řekl: „Ne, takhle to je lepší.“ Trochu mě to zarazilo, i proto, že mu bylo osmnáct...“
