Část lidí křičí: Dejte už s tou Škrlovou pokoj. A další chtějí slyšet nové a nové podrobnosti. I za tu cenu, že mohou být založené na tichou poštou předávaných informacích z výslechů, uniklých protokolech, videozáznamech ponižujících týrané děti.
Bylo-li cílem policistů a žalobců znejistit veřejnost, podařilo se jim to dokonale. Jenomže ještě lépe se daří ovlivňovat rodině Škrlových, zřejmě zejména její hlavě, invalidnímu důchodci Josefovi Škrlovi. Nejsou pro to přímé důkazy, ale zjevně kdesi v bezpečí skryt před novináři, úřady a zvědavci moc dobře ví, co se tu děje. A nejen to.
On sám držel svou dceru Barboru za ruku při jejím prvním veřejném vystoupení v Dánsku. Zajisté moc dobře věděl o tom, co bude říkat rozesmátý Martin Fahrner v přímém vstupu v televizi Nova po návratu z Norska, kde schovával Barboru jako svého syna Adama. Stejně tak pan Škrla zajisté věděl, když se jeho pravá ruka pan Procházka ozval Primě. Nepochybně si promluvil s Michalem Říhou předtím, než ten Lidovým novinám povídal, jak se Škrlovou prchal z Osla do Tromsö. A skoro si lze vsadit i na to, že Škrla ví také o tom, jak rozdává rozhovory jeho manželka a také to, že jeho dcera Barbora přímo ve vazební věznici dala vytoužených deset minut redaktorce MF Dnes.
Že minimálně za většinou výpovědí je jedna osoba, potvrzují téměř „přes kopírák“ vytvořené odpovědi, že o tom či onom dotyčný člověk nechce mluvit či neví.
Na jedné straně téměř mlčící policie, státní zastupitelství a soudy, na druhé sice téměř nikým neviděný, ale přesto aktivní invalidní důchodce. Ti první vlastně ani pořádně oficiálně nevysvětlili, proč mlčí a jaké by porušení toho mlčení mohlo mít následky. Škrla a lidé z jeho okolí se podle pravidla rozděl a panuj snaží vysvětlovat příběh po svém.
Sám Škrla zatím nevystoupil. Možná si to ve své kampani nechává jako eso v rukávu, možná se raději drží v pozici hráče ve stínu. Nebo je už ve vazbě a policistům se to podařilo udržet v tajnosti. Za to bych před nimi smekl klobouk.
Novinářům už není co závidět: Prostě ho nejde zkrátit do pár řádků. I proto se případ Barbory Škrlové nehodí pro Hollywood. To už se spíše objeví v nějakém hororu či na discích v té části videpůjčoven, kam je do 18 let vstup zakázán.
Za pár let bude ale z případu ideální téma pro diplomové práce. Budou je moci psát budoucí kriminalisté, lékaři, psychologové, psychiatři, ale také třeba odborníci na masovou komunikaci. Jsem zvědav, jak jednou experti s odstupem času a snad nezaujatě posoudí postupy aktérů příběhu, jimž nejsou jen týraní, týrající, převlékaní a převlékající. Jeho součástí jsou policisté, lékaři, soudci, novináři i politici. Bude zajímavé, zda nakonec Josef Škrla nebude sbírat doktoráty z právnických, lékařských, filozofických a dalších fakult za to, jak se svým okolím zvládal techniku manipulace. Na všech frontách.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| MILOŠ ŠENKÝŘ, redaktor LN
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
