Nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Daniela Hermana (47) přivedlo k zájmu o soudobé dějiny pronásledování jeho rodiny nacistickým i komunistickým režimem.
* LN Případ vašeho předchůdce Jiřího Pernese ukazuje, že pro funkci ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů je třeba být opravdu dobře prokádrován. Byl jste členem Pionýru, SSM, ROH nebo nějakých dalších organizací Národní fronty?
V Pionýru jsem jako jediný ze třídy nebyl. Do svazu mládeže jsem vstoupil krátce před maturitou, když ředitel gymnázia, na kterém jsem studoval, naši rodinu varoval, že pokud chci studovat teologii, tak bez vstupu do SSM nemohu odmaturovat. Na doporučení ředitele jsem začal nejprve studovat pedagogickou fakultu, kde jsem ze SSM zase vystoupil a krátce nato studia přerušil. Pracoval jsem jako průvodce na zámku Hluboká, kde mi ale neprodloužili smlouvu, protože jsem prý prováděl ideologickou diverzi. V Jihočeských pekárnách, kde jsem pak dělal pomocného dělníka, jsem odmítl vstoupit do ROH, takže jsem pak neměl nárok na pracovní oděv a musel si nosit vlastní tepláky.
* LN Po vystudování teologie jste nicméně musel podepsat jako všichni legální kněží slib věrnosti republice a jejímu lidově demokratickému zřízení.
Slib byl tehdy podmínkou státního souhlasu k výkonu duchovenské služby. Šlo o flagrantní ukázku pošlapávání náboženské svobody. Podepsat jsem to nechtěl, ale byl jsem pod dvěma tlaky: nutili mě, abych se stal členem neblaze působící organizace Pacem in terris, což jsem odmítl. Na druhé straně mi moji církevní představení říkali, že pokud slib nepodepíšu, zbavím se možnosti efektivního působení, že je to nicneříkající papír, navíc podepsaný pod nátlakem. Nakonec jsem usoudil, že nemá cenu si hrát na hrdinu.
* LN Existují podle vás obecné hranice, co tehdy bylo přijatelné, a co už ne? Podepsat, že budete podporovat budovatelské úsilí, ještě ano, a studovat Večerní univerzitu marxismu-leninismu už ne?
V pořádku nebylo především to, že se to tehdy vyžadovalo. To byla doba mnoha kompromisů, kdy hranice osobní svobody byly asi velmi individuální. Slib věrnosti již hodně brnkal na hranice mého svědomí. Měl jsem s tím skutečně problém, stejně jako řada mých spolužáků. Pár dní poté jsem pak podepsal Několik vět.
* LN Jde mi spíše o dnešní pohled.
Vidím problém v tom, když se to neuvede. Já jsem pokládal za důležité uvést do svého životopisu i toto. Nepatřím k žádné skupině
* LN Ve své koncepci rozvoje ústavu, s níž jste uspěl v konkurzu, hned v úvodu uvádíte, že chcete „pokračovat v započatém procesu citlivého očišťování historické paměti“. Čím je naše historická paměť zašpiněna?
Naše společnost se dostatečně nevypořádala ani s obdobím nacismu, a už vůbec ne s dobou komunismu. Myslím, že je třeba ty věci znát. Dobrou inspirací pro nás by mohlo být Německo, které se dovedlo velmi poctivě vyrovnat s temnou minulostí třetí říše, což usnadnilo i následující vyrovnávání se s komunismem. U nás tento proces zatím neproběhl, takže je třeba ty věci poctivě otevřít, aby proběhnout mohl.
* LNV Německu však, třeba pokud jde o materiály Stasi, existuje mnohem striktnější ochrana osobních údajů než u nás.
Nejde mi o přebírání právní úpravy. Myslím, že náš zákon je v tomto nastaven velmi dobře. Ochrana osobních údajů je samozřejmě jedním z limitů, s nímž musíme počítat.
* LN Klíčovým slovem vaší koncepce ústavu je stabilizace. Vše ale nasvědčuje tomu, že v ÚSTR proti sobě nevybíravými prostředky válčí dvě znesvářené skupiny. Chcete je nějak usmířit? Nebo jednu z nich odstranit?
Mojí velkou výhodou je, že k žádné z těchto skupin nepatřím. Přicházím zvenku a přistupuji k týmu, který v ústavu je, s naprosto otevřeným hledím. Důležité pro mě není, zda někdo patří tam či onam, ale zda bude chtít spolupracovat, nebo ne. Věřím tomu, že je možné postavit most, že je na čem stavět pojítko, které vidím v zájmu o budoucnost ústavu. Pokud by v tomto shoda nebyla, tak je třeba se dohodnut na jiných způsobech. Chci se pokusit o smíření, aby se energie pracovníků sčítala, nikoli investovala proti sobě.
* LN Počítáte tedy ve vedení ústavu s Pavlem Žáčkem i lidmi, kteří ho na jaře vystřídali?
Nechci se vyjadřovat k žádným jménům, to je velice předčasné. Chci se seznámit zevnitř se situací a velmi rychle ji analyzovat. V tuto chvíli chci jen říci, že žádné jméno nepokládám za nepřijatelné. Je důležité, jak se kdo bude stavět k práci ústavu. Předpokládám, že lidé, kteří tam pracují, chtějí, aby ústav fungoval.
* LN Ve své koncepci poněkud vágně píšete, že ústav by měl získávat další prostředky z grantů. Z jakých grantů?
ÚSTR má jako státní instituce ke grantům ztížený přístup. Je třeba v dlouhodobém horizontu zvažovat možnost zřízení jakési příspěvkové organizace. V současné době vidím určité možnosti, spíše pokud jde o některé evropské operační programy. Deset let jsem byl členem rady Česko-německého diskusního fóra, takže mám zkušenost například ze spolupráce s německými partnery.
* LN Máte v úmyslu ústav otevřít směrem k akademické sféře?
Chci navázat na již zahájené formy spolupráce. Myslím, že s dalšími organizacemi, akademickými ústavy, univerzitami, archivy a podobně bychom si měli dělit kompetence a participovat na společných projektech.
* LN Mnohé historiky kromě osobních motivů od spolupráce odrazuje to, že ústav plní určité ideologické zadání. K tomu, zda komunistický režim byl, či nebyl totalitní, by měl dospět nějaký výzkum, zatímco vy to máte nadekretováno již v názvu.
Komunistický režim stejně jako nacistický byly režimy zločinné. To je fakt, který je dán i zákonem.
* LN Může zákon nadiktovat, jak se máme dívat na minulost?
Nemůže, ale myslím, že popisuje určitou realitu. Myslím, že není velký otazník nad tím, že nacistický a komunistický režim byly totalitní a zločinné.
* LN Co to znamená, že byl zločinný?
Nebojím se termínu státní terorismus. To, co se zde dělo v době protektorátu a vlády komunistické strany, hovoří samo za sebe. Myslím, že je to celkem jasné.
* LN Komunistický režim však nelze redukovat na jeho represivní činnost. Podporu pro svou vládu získávali komunisté řadou jiných prostředků. Většina populace se nikdy s žádným příslušníkem StB nesetkala.
Musíme zkoumat i materiály justice nebo komunistické strany. Jsem ale přesvědčen, že zločiny, které byly páchány proti konkrétním lidem, nebyly excesem, ale logickým důsledkem komunistické či nacistické ideologie. Diskuse o tom, zda ony režimy byly totalitní, nebo ne, je asi v akademické sféře představitelná, ale to nezmění nic na faktu, že existuje všeobecný konsenzus, že totalitní a zločinné byly.
* LN Od samého počátku do samého konce?
Ano. Tím nepopírám, že existovali lidé, kteří si v dobré víře mysleli, že komunismus zlepší něco, co zlepšení vyžadovalo. Většina z nich, pokud je sama revoluce nesežrala, však stejně nakonec vystřízlivěla a zjistila, že věci se mají jinak a oni se mýlili.
* LN Kritici ústavu vytýkají, že pod jednou střechou slučuje tři funkce, které by měly být odděleny: archiv, badatelské pracoviště a určitou osvětovou agenturu. Myslíte, že jde o šťastné spojení, a máte v úmyslu některou z těchto složek vyzdvihnout, či naopak?
Myslím, že to spojení je velmi šťastné. Nezabýváme se napoleonskými válkami, ale nedávnou minulostí, která je živá. Takže ve smyslu onoho „očišťování paměti“, o kterém jsme mluvili, je třeba více než jen teoretické bádání. Solidní výzkum musí být základem pro to, aby ty věci byly zpřístupněny širší veřejnosti.
* LN Ústav od počátku fungoval trochu jako ústav paměti třetího odboje čili preferoval tu verzi minulosti, kterou zastává třeba Konfederace politických vězňů. Budete věnovat větší pozornost třeba disentu 70. a 80. let, který byl doposud přehlížen?
Současné projekty zahrnují široké spektrum. Otázka třetího odboje je vysoce aktuální, protože tikají biologické hodiny a jeho příslušníci odcházejí. Je proto logické a správné, že patří mezi priority ústavu.
* LN V souvislosti s třetím odbojem se teď znovu diskutovalo o činnosti bratří Mašínů. Je pro vás jako bývalého kněze morálně přijatelné zabít spoutaného člověka?
Situaci padesátých let nelze hodnotit optikou roku 2010...
* LN ... Desatero a jeho příkaz nezabiješ snad platilo už tehdy...
To nesporně. Ale také je zde morální právo na obranu. Jsem přesvědčen, že jako zločinný je třeba označit ten režim, a nikoli ty, kteří proti němu bojovali. Šlo o období studené války, války proti vlastnímu obyvatelstvu. Toho, kdo měl odvahu se režimu postavit, je třeba si spíše vážit.
* LN Nemluvme o zločinném režimu, ale konkrétních lidech. Měli bratři Mašínové právo podříznout spoutaného policistu?
Ve fázi sebeobrany má člověk právo nějakým způsobem adekvátně zareagovat...
* LN ... je ale sebeobranou podříznutí spoutaného chloroformovaného člověka?
Já jsem v té situaci nebyl, čerpám pouze z literatury, takže tady se neodvažuji soudit. Ale obecně jsem přesvědčen, že zločinný byl ten režim, nikoli lidé, kteří proti němu bojovali. To je stejné, jako když uvažujeme o atentátech na Reinharda Heydricha nebo Adolfa Hitlera.
* LN Takže nevidíte žádný rozdíl mezi pokusem o odstranění nějaké prominentní politické figury a usmrcením třeba pokladníka, který brání svěřené peníze před loupežným přepadením?
Myslím, že to nemůžeme vytrhávat z kontextu. Jde o určitou formu boje, která je v roce 2010 vnímána úplně jinak. Tento režim se všemi prostředky snažil chopit moci. A byli zde lidé, kteří se mu dokázali postavit. A já jsem přesvědčen, že si zaslouží naši úctu. Vyprávění mojí babičky
* LN Proč jste se vlastně jako nehistorik ucházel o funkci ředitele historického ústavu?
Mám v Českém rozhlase 6 pravidelné pořady, které jsou velmi často zamyšleními nad výročími našich dějin. Historická témata mě od dětství zajímají, k čemuž mě vedla zkušenost mojí rodiny, která byla velmi silně zasažená jak nacismem, tak komunismem. Moje babička byla vězněna v Malé pevnosti v Terezíně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Babička mi později velmi barvitě vyprávěla o věcech, které zažila, a také o strýci, jenž učil v době bolševického převratu na gymnáziu v Petrohradě. Každé dva roky jezdil do Prahy na prázdniny. Po první světové válce nepřijel a moji prarodiče přes Červený kříž zjistili, že ho s celou rodinou zavraždili bolševici. Když jsem pak ve škole slýchal, jak úžasná byla VŘSR, věděl jsem o tom své. Za války byli z rasových důvodů pronásledováni i další moji příbuzní. O příběhu mé tety Hany, která byla jedním z milionu a půl židovských dětí, které zahynuly v Osvětimi, byla napsána kniha a natočen film Hanin kufřík. V roce 1948 pak moji babičku pro její tzv. buržoazní původ vyhodili z bytu, maminka nemohla studovat. Mým prastrýcem byl Jaroslav Horusický, kterému se jako jednomu z mála v 50. letech podařilo uprchnout z vězení na Borech a dostat se do Ameriky, jeho žena pak byla vězněna za to, že mu pomáhala. Já sám jsem pak byl mnohokrát vyslýchán StB za kontakty s příbuznými, které vyšetřovatelé označovali tu za „sionisty“, tu za „západoněmecké revanšisty“. Takže z velké blízkosti vím, co ty režimy představovaly.
* LN Ne každý, kdo má pohnuté rodinné osudy a zajímá se o historii, se zajímá také o funkci ředitele ústavu.
Od samého počátku jsem vnímal vznik ústavu jako velmi pozitivní krok. Když se hladina kolem ústavu rozvlnila, tak jsem si řekl, co ty pro to můžeš udělat? A nakonec jsem se po konzultacích s přáteli rozhodl přihlásit se do konkurzu. Velmi si vážím důvěry, kterou ve mě rada vložila. Nechci si hrát na něco, co nejsem. Nejsem historik, nejsem badatel, ale chci umožnit těmto odborníkům, aby pracovali na poli, které je jim vlastní.
***
ROZHOVOR TÝDNE Daniel Herman
S NOVÝM ŠÉFEM ÚSTR HOVOŘIL Petr Zídek
KDO JE...
Daniel Herman
Pochází z Českých Budějovic, vystudoval teologii a v červnu 1989 byl vysvěcen na kněze. V první polovině 90. let byl sekretářem pražského arcibiskupa Miloslava Vlka. Poté byl devět let mluvčím České biskupské konference. V letech 2005–2007 působil na policejním prezidiu, poté řídil informační kancelář ministerstva kultury. Od roku 2008 vedl pražskou kancelář Jana Švejnara. V roce 2007 opustil kněžskou službu. Je místopředsedou Společnosti křesťanů a Židů a členem předsednictva Sdružení Ackermann Gemeinde. V 90. letech absolvoval několik stáží v německých a amerických médiích. Pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem a Českou televizí.
