Kandidátka do vedení ČSSD Borůvková vystupuje zatím jako typický produkt kvótové politiky
Jiří Paroubek si vybral pro funkci místopředsedkyně strany opravdu sympatickou a inteligentní ženu. Její použití, zejména před kamerami na tiskových konferencích, si již vyzkoušel. Problém pro předsedu ČSSD představuje fakt, že někteří straníci odmítají chápat Alenu Borůvkovou jako předsedovu svého druhu protézu. Chtějí vědět, proč by měli volit osobu, o které nic nevědí a která se politicky neprofiluje jinak než konformitou s předsedou.
Při výběru místopředsedkyně se žen neptali Zlobí se i Sociálně demokratické ženy, sdružující zhruba 2500 spolustraniček. Ty prý nikdo o podporu ani o názor na ženu - místopředsedkyni nepožádal. Sdružení sice není vzhledem k členské základně početné, ale není-li pouze formální vějičkou, mělo jeho stanoviska vedení nějak reflektovat. Je to podobné, jako kdyby byla jakási směrnice o tom, že jeden z členů vedení strany má být šeroslepý, a zároveň nebyl brán v potaz názor stranického sdružení šeroslepých.
Sociálně demokratické ženy přitom nejsou zdaleka žádné příznivkyně pozitivní diskriminace. Jejich místopředsedkyně, poslankyně Mazuchová, dokonce sympaticky tvrdí, že kvóta je zbytečná. Ano, ženy nejsou invalidní ani nijak vůči mužům méněcenné, nepotřebují šanovat.
Jenže co s paní Borůvkovou, o které kromě toho, co o ní řekl předseda Paroubek, nevíme mnoho víc. Je proti radaru a ctí usnesení bohumínského sjezdu.
O každém z „normálních“ místopředsedů všech velkých stran můžeme něco říci - jaké je jeho oblíbené politické téma, kde stojí politicky, jak se vymezuje v rámci stranických proudů. Zkrátka místopředseda strany je politik se vším všudy.
Jenže o nejnovější favoritce Jiřího Paroubka můžeme jednoznačně prohlásit pouze to, že jí to sluší.
Pokud to ovšem není záměr.
Paní Borůvková sice tvrdí, že by měla mít stejný mandát jako kolegové místopředsedové a i stejné vlastnosti „pracovitost, reprezentativnost“.
Jenže zatím vystupuje jako typický produkt kvótové politiky.
Žádný názor nedokázala zformulovat třeba k otázce porušování zákonů při hrazení regulačních poplatků kraji nebo k omezování vyplácení sociálních dávek lidem, kteří odmítají pracovat.
Navíc zadrhávající se stranická mašinérie zjevně znervózňuje Jiřího Paroubka, proto jej uvádí v zuřivost zpravodajství referující o tom, jak paní Borůvkovou podporuje Petra Paroubková. S paní Paroubkovou se možná opravdu paní Borůvková v době studií neznala (což jsem napsal a omlouvám se za to), avšak značná část straníků tomuto dojmu podléhá (proč asi?).
Zvolení Aleny Borůvkové má svou politickou logiku - pražská ČSSD ji podporuje proto, že v ní získá svou místopředsedkyni, podporuje-li ji navíc předseda strany, mělo by to jít o to jednodušeji. Jenže teorií místopředsedu nezvolíš. Vyprávět by mohl třeba Miloš Zeman, ten upřímně nesnášel Petru Buzkovou, a přesto mu ji delegáti na sjezdu opakovaně volili místopředsedkyní. Bude-li strana přesvědčena o tom, že potřebuje maskota, bude zvolena jakákoli pohledná žena, třeba i blondýna, abychom vyhověli předsedovu vkusu. Jenže ti, kteří místopředsedkyni volí, potřebují relevantní důvod, nikoli jen direktivu seshora. Estetická hlediska jsou pro krajské organizace ČSSD zatím jen podružná, což samozřejmě může být samoúčelná revolta proti direktivám z ústředí, nicméně to zároveň vypadá zásadově.
O potřebě žen v politice každý rád řeční, leckdo dokonce bude tvrdit, že kvóty jsou užitečné, jenže pak se setká s „rázně vyprofilovanými“ političkami, jako je například kandidátka Borůvková, a zákonitě musí propadnout skepsi.
Funkcionářka do počtu Jak daleko mohou zdeformovaná hlediska politické soutěže zajít, předvádí Strana zelených. Její kandidátka do sněmovních voleb byla sestavována na základě kvót, na které zelení přísahají. Jak dopadl stranický klub, víme všichni. Dvě poslankyně - neřízené, nebo spíš bůh ví kým řízené solitéry - se zasloužily o dnešní svízelné postavení strany.
Tohle pochopitelně ČSSD s paní Borůvkovou nehrozí. Co horšího se může stát, než že se tahle paní připojí na konec řady absolutně nevýrazných stranických místopředsedkyň Jitka Kupčová, Marie Součková, Jana Vaňhová? Asi nic.
Pro ženy není potřeba konstruovat žádné kvóty, až budou ty schopné opravdu chtít, prosadí se. Nebo snad každý ze svého okolí nezná ženy výkonnější než muži, asertivnější a rozhodnější? Ženy, které dokážou v diskusích prosadit daleko víc než muži? Jen se takovým nechce do politiky.
Ostatně lze důvodně pochybovat o tom, že podobně schopnou a výkonnou ženu by podporoval jakýkoli stranický předseda.
***
Pro ženy není potřeba konstruovat žádné kvóty; až budou ty schopné opravdu chtít, prosadí se. Nebo snad každý ze svého okolí nezná ženy výkonnější než muži, asertivnější a rozhodnější?
O autorovi| Martin Zvěřina komentátor LN, e-mail: martin.zverina@lidovky.cz
