Z podobné slovní úlohy dostal nedávno můj syn Jakub, kterému jinak matematika docela jde, čistou pětku. Když jsem se ho ptal, jak je to možné, odpověděl, že tu slovní úlohu prostě nepochopil.
Na což jako rodič můžete buď mlčet, nebo vyvolat konflikt poměrně stupidní otázkou: „Jak to, žes to nepochopil?!“ Ale teď k té úloze.
Na Slovensku žije asi tak půl milionu Maďarů, což je necelých deset procent obyvatelstva. Pro vstup do slovenského parlamentu je nutné překročit hranici pěti procent odevzdaných voličských hlasů. Pokud si hlasy maďarských voličů mezi sebou rozdělí dvě strany slovenských Maďarů - Most-Híd a Strana maďarské koalice (SMK) -, jak to nakonec při volbách dopadne? A abyste to měli lehčí, dostanete tři možnosti: a) do parlamentu se dostanou obě strany, b) ani jedna z nich, c) jen jedna.
Správný výsledek je, že všechny možnosti jsou správně, respektive v tuto chvíli jsou všechny rovnocenně pravděpodobné. Závisí to třeba na účasti, Maďaři chodí k volbám víc než Slováci, takže i a) může být správně. Podobně navíc visí na vlásku povolební parlamentní angažmá u nejméně tří dalších stran - vládního Hnutí za demokratické Slovensko, Slovenské národní strany a nové strany Svoboda a solidarita slovenského liberála Richarda Sulíka. Na jednom dvou procentech, dokonce i na pouhých desetinkách závisí v těchto volbách na Slovensku všechno. I to, jestli Robert Fico bude dál premiérem, nebo jestli skončí v opozici, a tím, troufám si tvrdit, i v politice vůbec. Úspěch, poloviční úspěch či totální propad do mimoparlamentní opozice obou stran slovenských Maďarů má ještě jeden důležitý rozměr, a to mezinárodní. Strana Most-Híd bývalého místopředsedy parlamentu Bély Bugára se snaží nebudovat maďarskou etnickou stranu, ale opravdu most mezi Slováky a Maďary na jižním Slovensku vytvořit.
Což v situaci, kdy v Bratislavě vládne premiér Robert Fico s Maďary věčně urážejícím Jánem Slotou, není ani trochu jednoduché.
Podporu nemá Bugár v nové Orbánově Budapešti. Mezi prvním a druhým kolem maďarských voleb obeslal Orbán maďarské menšinové strany s dotazem, co by pro ně měla nová vláda v Budapešti udělat. K Bugárovi žádný dotaz nedoputoval. Doputoval však Pálu Csákymu, šéfovi SMK, takže je jasné, koho Orbán chce a koho ne. Jak je „velký“ rozdíl mezi oběma stranami, můžete vidět na předvolebních plakátech. Obě strany na nich porušují nedávno přijatý slovenský jazykový zákon.
Bugárův most s provokativní inteligencí, když nechal vytisknout plakáty v maďarštině, romštině, rusínštině a ukrajinštině, které vždy dole obsahují i překlad do slovenštiny. Ale oproti znění jazykového zákona je ten slovenský nápis mnohem menší a až na druhém místě. Csákyho SMK na to šla stylem „na hrubý pytel hrubá záplata“ a má billboardy jen v maďarštině.
Na slovní úlohu o dvou stranách slovenských Maďarů navazuje další matematicky neřešitelná otázka.
Co se bude dít v příštích letech mezi Slovenskem a Maďarskem a zda se podaří Bratislavě odvrátit Orbánovu ohlášenou politicko-ekonomickokulturní ofenzivu, která skutečně může překreslit Evropskou unií vyzmizíkované hranice současného Maďarska. Troufám si však už nyní tvrdit, že bez pomoci samotných slovenských Maďarů nemá Slovensko šanci.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
