Majitel činžovního domu v pražské Libni Zdeněk Bruthans si vraždu své nájemnice objednal, protože chtěl prostory bytu využít jinak a dívka se odmítala vystěhovat. Soudy mu za to uložily 15 let vězení, na svobodu byl podmíněně propuštěn o čtyři roky předčasně.
Regina Kučerová
Matka se začala domáhat odškodnění až v roce 2006 s tím, že dříve svůj nárok uplatnit
nemohla, protože byla nemocná. Do té doby žádné finanční odškodnění za smrt dcery nedostala, protože ustanovení starého občanského zákoníku, podle nějž měli nejbližší pozůstalí nárok na 240.000 korun, začalo být účinné až po projednání Bruthansovy kauzy.
Matka žádá po vrazích dcery téměř pět milionů, soud to opět zamítl |
Soudci požadavky Kučerové nejprve označili za promlčené, s tím však nesouhlasil Ústavní soud, podle nějž by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pražský městský soud pak stanovil, že Bruthans má Kučerové zaplatit půl milionu.
Snížení požadované částky odůvodnila soudkyně tím, že ženě neuvěřila, že její pouto k dceři bylo tak velké, jak tvrdila. Matka, která se domáhala téměř pěti milionů, se proti rozhodnutí odvolala. Odvolací senát jí tak nyní vyhověl jen částečně, jeho verdikt je pravomocný, informoval o tom v pátek server idnes.cz.
Majitel činžovního domu v pražské Libni Zdeněk Bruthans
Majitel domu Bruthans nejprve nabízel své osmadvacetileté nájemnici, která obývala byt po své babičce, výměnu za jiný byt. Dívka to ale po konzultaci s matkou odmítla. Bruthans si poté objednal u svého zaměstnance Martina Reže za 150 000 korun její likvidaci, na kterou si Rež najal známého. Ten dívku ubodal loveckým nožem.
Rozhovor s matkou zavražděné
V rozhovoru s matkou zavražděné Robertou Kučerovou, který zveřejnil na svých stránkách server idnes.cz popisuje své první pocity: „ Popadla mě úplná panika. Ona spolupracovala ještě s Českou akademií věd, vydávala pro ně články. Vybavila jsem si tu budovu na Národní třídě, jak je tam blízko Vltava, a hned mě napadlo, že ji tam někdo přepadl. Hned jsem volala její nejlepší kamarádce, ale ta o ní nic nevěděla. Její snoubenec jel okamžitě do toho bytu na Novákově ulici. Vešel dovnitř, nebylo zamčeno, jen zabouchnuto. Šel do pokoje a nemohl otevřít dveře. Za těmi dveřmi ležela. Měla čtyři bodné rány do zad, každá z nich smrtelná. Na koberci byla obrovská kaluž krve. Z toho koberce mám kus doma.“
Sama dále uvádí, že se s dcerou nedokázala úplně rozloučit a neustále na ni vzpomíná: „Mám ji pořád doma. Mám její urnu, dávám jí tam květiny, mám tam všechny věci, její oblíbené hračky, věci, které měla naposled. Nechtěla bych ji dávat někam pryč, někam na hřbitov. Měla pohřeb, ale řeknu vám, že si ho pamatuji sotva polovinu. Nejhorší pro mě bylo, když jsem ji viděla v rakvi, dotkla jsem se jí, a byla úplně studená. To bylo něco strašného. A její prsty - měla takové krásné dlouhé prsty - byly úplně žluté. Nechala jsem jí přivézt letadlem z Holandska kytici konvalinek, a tu držela v těch rukou.“
Kauza inspirovala také seriál České televize Případy prvního oddělení.
